Lubenec, město výroby vitráží

Směřujeme do severní části Krušných hor, takže musíme projet přes Lubenec, i kdybychom snad nechtěli. Že je to chmelařská oblast jsme věděli, ale dozvěděli jsme se, že je zde i světově známá soukromá firma, která vyrábí vitráže a která umožňuje podívat se, jak se vše u nich vyrábí. Tak to si nemůžeme nechat ujít.

Obec se nachází v severní části Rakovnické pahorkatiny na silnici z Karlových Varů do Prahy. Obec vznikla pravděpodobně již na počátku 10. století, kdy se první osídlenci usadili na zemské stezce, která spojovala Prahu se západem. První písemná zmínka je z r. 1115, kdy ji tehdy ještě s názvem Luben získal král Vladislav a daroval klášteru v Kladrubech. Tehdy zde byla i zastávka na obchodní stezce.

Dominantou obce je v centru stojící pseudogotický kostel sv. Vavřince, který byl r. 1846 postaven na místě staršího svatostánku z r. 1356. Stojí na křižovatce s hlavní silnicí, která se skutečně jen těžko přechází.

Firma Skloart (http://vitraze.skloart.cz) sídlí v Chýšské ulici č. 109. Firmu přehlédnout nejde. Horší je to se zaparkováním. My jsme drze vjeli do dvora, ani nám nikdo nevynadal, ale oficiální parkoviště tam není. Takže je možná lepší nechat auto na parkovišti hned po odbočení z hlavní silnice. Bezplatně se zaparkovat nechá vlevo kolmo k silnici nebo na ploše vpravo.

Celá firma – to jsou dva manželé, kterým učarovaly r. 1993 vitráže. Ona je založením výtvarnice, on technik, vzájemně se doplňují, ale oba inspirovala škola výtvarného myšlení, kde se poznali. Jejich hlavní činností je restaurování vitráží, ale doplňují to i uměleckou tvorbou, kdy vytváří vlastní nádherné předměty ze skla a kamene, které za pomoci světla vás musí fascinovat. Vyrábí i věci dá se říct běžné potřeby – např. svícny, šperky, lampy, které si můžete koupit v jejich prodejně nebo něco z toho objednat na e-shopu. V jejich práci jim pomáhá pár zaměstnanců. Úspěchy sklízí i v cizině, kam jsou často zváni na výstavy.

My jsme se jim tam, dá se říct, doslova vnutili. Ve firmě umožňují exkurze, je však lepší si termín předem domluvit. My jsme samozřejmě domluveno neměli nic, ale naštěstí měli chvilku a tak se nám věnovali. Nejdřív nám pustili film, kde jsme viděli, co vlastně dělají, ale pak nás firmou provedli. Mohli jsme si potěžkat už hotovou vitráž do kostela o velikosti cca 100 x 60 cm, která tedy pěkně pružila. Kromě toho, že byla pěkně těžká, jsem měla strach, že se mi to musí v ruce rozpadnout. Ale prý to tak být musí, aby to při náporu větru v oknech neprasklo. Mohli jsme si vyzkoušet lámání skla i jejich spojování do vitráží. Je krása i koukat na to, jak to pod rukama vzniká. Je pravda, že vstupné na exkurzi není zrovna nízké, myslím, že jsme platili 350,- Kč, ale nelituji toho a považuji to za příspěvek na dobré věci. Kromě této činnosti se věnují dalším fantastickým akcím – založili spolek Za záchranu kostela sv. Jiljí, který se zasloužil o znovuotevření opravené Vochlické rozhledny a který si za 1,- Kč koupil kostel v dezolátním stavu, kde již opravili střechu, některá okna už mají vitráže, kterými se snaží navodit dobu vzniku kostela. V kostele je unikátní vitrážový strop. Nové dřevěné schody vedou do věže. Chystají tam udělat i Vitrážové muzeum. Na fotkách, které jsme viděli, jsme dokonce poznali i paní majitelku, jak tam v modrákách maká. Manžela neznáme, ale určitě tam byl taky.

My jsme tam přijeli dopoledne, nesháněli jsme žádné občerstvení. Na hlavní silnici vedle kostela jsme však zahlédli restauraci, kde podle vývěsního štítu pravděpodobně točili žatecké pivo. Jenže v takových malých obcích jednou restaurace je a za rok je zavřená.

Vitrážemi a vším, co dělají a jak to dělají, jsme byli přímo nadšeni. Tohle byl skutečně nezapomenutelný zážitek. Nikdo si nedovede představit, jaká je to piplačka a jaká dřina je s tím spojená. Ale ten výsledek – ten je nádherný.

Z obce na jih vede 7 km dlouhá naučná stezka Okolím Lubence, na které je 9 zastavení, kde se dozvíte něco z historie, geologie, fauny a flóry zdejší oblasti.

Přes obec vedou na sever i na jih cyklotrasy. Do Valeče, kde se rekonstruje zámek a kde je v zámeckém parku velké množství soch od M. B. Brauna, je to 10 km. Pak se nechá pokračovat na jih do Chyše, kde je zámek a vyhlášený pivovar. Zdatní cyklisté mohou pokračovat po cyklostezce do krásného městečka Rabštejna nad Střelou a přes Tis u Blatna zpátky do Lubence. Celý okruh je sice jen 50 km dlouhý, ale s velice slušným převýšením (až 1000 m). Když se vynechá Valeč, je to 35 km a převýšení 750 metrů. Nechá se tedy co šlapat. Krajina v Rakovnické pahorkatině je však moc hezká.
Samozřejmě mohu doporučit i zajít se podívat do Libyně na kostel a k rozhledně. Když je zavřeno, klíče dostanete právě ve Skloartu.