Mamlas, Mamut, Hamroň a Kůň

Kam a jak jedeme?

Čtyři první betonové sochy Michala Olšiaka, kterými byla turisticky zatraktivněna Vysočina se objevily u Žďáru nad Sázavou. V roce 2005 byla realizována socha Mamlase, v následujících dvou letech pak sochy Mamuta, Hamroně a Koně. A právě po stopách těchto čtyř soch, kterými se Michal Olšiak vryl do podvědomí turistické veřejnosti jsme se vydali z centra Žďáru nad Sázavou.

Za čím jedeme?

První navštívenou sochou byl Kůň, ke kterému nás ze žďárského náměstí dovedla cyklotrasa č. 19, zvaná Posázavská. Od této sochy jsme se po neznačené cestě přesunuli do Hamrů nad Sázavou. Zde kolem železniční stanice prochází červená turistická značka, která nás kolem řeky Sázavy dovedla k soše Mamuta. Poblíž této sochy se nachází i jedna zajímavá technická památka. Šlakhamr, původně středověká kovárna, vznikl zde v údolí Sázavy již v 15. století. Po vytěžení rud v okolí byl v 17. století přestavěn na mlýn a obilí se zde zpracovávalo až do konce druhé světové války. 
Při cestě za třetí Olšiakovou sochou jsme se po červené turistické značce vrátili nazpět k železniční stanici v Hamrech a po silnici jsme prošli celou obcí. Za ní jsme narazili na žlutě značený Hamerský vycházkový okruh, odbočili jsme vlevo a došli až k soše Hamroně. A tento okruh nás posléze dovedl i k první realizované Olšiakově soše Mamlase. Od ní je krásný výhled na poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře a je to odsud i necelé dva kilometry po neznačené cestě mezi polmi nazpět do Žďáru nad Sázavou.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Možnost občerstvení je po konci výletu v některém z mnoha podniků v centru Žďáru nad Sázavou.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Všechny čtyři navštívené sochy od Michal Olšiaka podle nás zkrášlily zdejší krajinu a i se do ní hodí.

Ostatní informace

Šlakhamr v Hamrech nad Sázavou otevřeno:
květen-září od středy do neděle a ve svátky 9-12 a 13-17
říjen soboty, neděle a svátky 9-12 a 13-17