Matějkovna, utajené skalní město.

Kam a jak jedeme?

Známá skalní města jsou místy, která turistická veřejnost ráda vyhledává. Je ale k nevíře, že spousty dalších nádherných skalních masivů, které v kráse za těmi známými vůbec nezaostávají, v některých případech je to i naopak, velké většině turistů nic neříká. Několik větších či menších skalních útvarů ukrývá i Švihovská vrchovina. Jedním z nich je skalní město Matějkovna ( 509 m.n.m.). Najdeme jej nad údolím řeky Úhlavy, východně od Červeného Poříčí. Již odtud je vidět nenápadná protáhlá hora, kterou pokrývají koberce lesů a svahy pod nimi zabraly pole a louky. Zdejší rozsáhlý buližníkový hřeben se táhne přibližně ve směru sever – jih. Jeho délka je asi 1 km a některé ze skalních věží se vypínají do 15 až 20-ti metrové výšky. Turistické značení se skalám vyhýbá, i když například známý vodní hrad Švihov je odtud vzdálen pouhé 4 km. Nejbližší železniční zastávkou je Červené Poříčí, kde začíná naše cesta.

Za čím jedeme?

Vlak opouští zastávku v Červeném Poříčí a my se rozhlížíme jak dál. Krásný zámek postavený ve stylu saské renesance dnes necháme jiným a okreskou se dáváme k JV.

Po půl km je jisté, že se od našeho cíle spíše vzdalujeme a tak přes pole jdeme k okraji lesa. Ten je smíšený s převahou smrků a dubů. Na mírném svahu nacházíme pěšinku, o kterou se zřejmě dělí černá zvěř s lidmi. Studánka při stezce nám dává důkaz, že ti čtyřnozí jsou ve většině. Všude kolem je neuvěřitelné množství hub. Hřiby, kozáky, klouzky, bedly a další by se daly brát kosou. Hezčí část lesa končí, vládu přebírají ostružiník s kopřivou a postup se zpomaluje. Následná louka s více jak metrovou trávou končí u borového lesa. Jsme na hřebeni, skály nikde, jen sem tam větší či menší kámen. Skalní stěna nám přehradila cestu nečekaně, jakoby vyrostla přímo ze země před námi. Sloupy, stěny, rozložitá skaliska se začínají představovat v plné kráse. V jednom místě nacházíme průchod, kterým se dostáváme na vrchol. Mezi stromy se otevírají pohledy k SZ. Hřeben je přerušen průrvou, tak pokračujeme pod skalami. Ráj mechů, lišejníků a kapradí ve vyšších patrech střídá suchá tráva a množství konvalinek. Chceme skály obejít, ale vyvrácené stromy a všude rozseté kameny chůzi moc nepřejí. Okolo celého masivu to trvá přes hodinu. Pouštíme z uzdy fantazii a skálám dáváme jména. Ještěr, hlava psa, o kus dále silueta hradu Trosky či k sobě se tulící milenci. Objevujeme věže s horolezeckými skobami, tak přece sem někdo občas zavítá. Klid přerušuje křik káněte a klepot strakapouda. Slunce dává průchod hře světel a stínů, která dokáže přenést do světa pohádek. Ale i ty mají svůj konec a my se musíme s tímto čarokrásným skalním městem rozloučit. Vracíme se stejnou cestou, ale pod lesem se rozhodujeme pokračovat přes ves Třebýcinku na nádraží ve Švihově. Cesta z obce vede po silnici a je značená červeně.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Jídlo a pití do těchto končin je nutné mít v batohu. Ze studánek se voda pít nedá. Jíst v pohodlí hospody lze až v Červeném Poříčí nebo ve Švihově. V obou místech je možné se i ubytovat.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Matějkovna je místem, kde ještě vládne divočina. Je to skalní město se vším všudy a naplní i očekávání čehosi mimořádného. Další slova jsou zbytečná, přehlídku nádherných skal dnes přenecháme fotografiím v galerii.

Ostatní informace

Celá cesta je dlouhá asi 6 km. První část není značena, ale s využitím mapy KČT č. 32 Přešticko se zabloudit nedá. Pozornost je nutná v severní části, kde skály končí vysokou stěnou v bývalém kamenolomu.

Na výlet vlakem

Na výlet lze jet vlakem. Červené Poříčí je na trati z Plzně do Klatov č.183. V Červeném Poříčí ale nestaví spěšné vlaky a rychlíky, lze využít nádraží ve Švihově. Osobních vlaků tady jezdí poměrně málo.Z Klatov cesta vlakem trvá 15 minut, z Plzně okolo 45 minut.