Město a hrad Krupka.

Kam a jak jedeme?

Oblast, kde se město Krupka nachází, byla již v raném středověku známá výskytem cínu. Je možné, že již v této době zde byla malá osada. Pokud se ale budeme držet písemných zpráv dozvíme se, že ta první zmínka je až z roku 1305 a v roce 1331 je další zmínka o místním rychtáři. To již Krupka byla poddanským městem. V letech 1429 a 1433 husité město dobyli a zničili. Během následných šesti let bylo opět postaveno. V 16. století bylo město po určitou dobu v královském držení. Významným pro město byl rok 1584, ve kterém město odkoupili měšťané od vrchnosti. Katastrofou pro Krupku byla třicetiletá válka, po které zůstaly dvě třetiny domů zcela zničeny a opuštěny. Těžba cínu a také stříbra dostala město opět nahoru. Vždyť okolí města je doslova protkané štolami. Poslední velký požár město poškodil v roce 1904. Tolik stručný pohled do minulosti.

Město se nachází v hlubokém údolí, které směřuje na hřeben Krušných hor. Moc místa pro výstavbu tady nebylo, tak je město rozložené kolem sinice do Německa. Náměstí je dlouhá rozšířená ulice. Z větší části bylo město přirozeně chráněné, ale na několika místech byly postaveny hradby. Po nich se do dnešních dnů nic nezachovalo. Rozbořeny byly i městské brány, ale dochovaných památek je ve městě ještě dost. Od roku 1992 je Krupka památkovou zónou. Navíc bylo město a široké okolí 6. července 2015 zapsáno do seznamu světového dědictví UNESCO. Co více si přát.

 

Za čím jedeme?

Silnice od Teplic nás přivedla do středu města. Prvním překvapením bylo zcela liduprázdné náměstí. Příčinou bylo jistě horko, teplota byla kolem třicítky. Naši vycházku městem jsme začali na náměstí u sochy sv. Františka Xaverského. Domy na náměstí jsou většinou opravené a několik jich nese prvky renesance a baroka. Trochu se zchladit v museu nám zabránilo jeho uzavření. V plné sezóně to je podivné. Dominantou náměstí je gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie. U stěny kostela je na podstavci busta místního rodáka Dr. Ferdinanda Artla. Položil základ moderního očního lékařství. Nad kostelem je zvonice z 1. poloviny 15. století. Hranolová věž je v přízemí zděná, v patře s bedněním a jehlancovitou střechou krytou šindelem. O něco níže je špitální kostel sv. Ducha, současný vzhled je z poloviny 16. století. Odtud se vracíme na náměstí k odbočce ke hradu.

Hrad s původním názvem Roznberk, byl postaven v 1. polovině14. Století. V roce 1429 byl pobořen a od roku 1680 byl již opuštěný a měnil se ve zříceninu. Přesto se toho dochovalo poměrně dost. Procházíme pod mostkem a následně dvěma branami. Na prostranství pod hlavní části hradu je restaurace Růžový hrádek. Nad ním něco málo hradeb, zbytek válcové věže a paláce, ale především rozhled do okolí. Při dobré viditelnosti to musí být pohádka. Bohužel máme smůlu, ale něco přece jen vidíme. Především město pod námi. Kamenný pomník připomíná návštěvu J. W. Goetha. Hrad navštívil i Richard Wagner a také Jan Neruda. Vítané je místo pod starými stromy, kam slunce moc nemůže. Po prohlídce hradu se vracíme na náměstí a ke kostelu sv. Anny jedeme raději autem. Tady naše dnešní putování končí a jde se sehnat něco k snědku.

 

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

V nedalekém Bohosudově po chvilce hledání objevujeme bezvadné řeznictví. Lze si zde i sednout a dršťková polévka, kterou tady nabízejí, nemá chybu. Stravovali a byli jsme ubytovaní v nedalekém Mikulově v penzionu Mikulka. Můžeme jen doporučit.

 

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Krupku jsme navštívili poprvé a městečko i hrad se nám moc líbily. Okolní lesy, které hýří zelení, můžeme místním jen závidět. Samotné město je hezky upravené, jen počet návštěvníků o prázdninách byl mizivý. Ve městě nikdo a pár lidí jsme potkali na hradě.

 

Ostatní informace

Chození v horku není moc příjemné a tak se nelze ani divit, že jsme toho moc nenachodili. O nějakém stoupání se tady nedá mluvit. Zájemci o podzemí mohou navštívit štolu nad městem.