Milíře pt. 2 – Monstrózní

Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Pro zdatnější • Celodenní výlet • Za sportem • Do přírody • Na hory

Ramzová • Fotografie (40) • Foto: Bobkart

Kam a jak jedeme?

Jedeme na Ramzovou (v Jeseníkách). A protože si chceme užít, tak vlastně z tradice vlakem, je to pohodlné a když se sejde větší banda, i zábavné.

Za čím jedeme?

Ač kalendářně zima, už zase počasí připomíná všechno možné, jen ne předposlední den ledna, volný den velí vyrazit na hory, což je nakonec povinnost nás, v podhůří bydlících a horstvo milujících. Sněhová nabídka letošní zimy je sice stále nevalná a tradičně momentální oteplení s kvalitou i mocností vrstvy tuhého skupenství vody nepěkně zahýbala, přesto stále zůstává pár míst, kde se dá obstojně běžkovat. Znalci Jeseníků ví, že malým běžkařským rájem jsou partie nejvyšších částí Rychlebských hor kolem hor Smrk, Travná, Palaš či Polské hory. Výška kolem i přes 1000 nadmořských metrů a poloha mezi vyššími vrcholy Králického Sněžníku ze západu a Šeráku z východu způsobuje, že mračna s vláhou se zde zastaví poněkud déle a zasněží tu občas o nějaký centimetr více než na jiných místech. Dalším štěstím, co nás tu čeká je horský hotel Paprsek se svým chatařem Vindošem (to je přezdívka). Již léta se kolektiv chaty a lyžařského střediska stará téměř geniálně a leckdy i navzdory nepřízni počasí o několik lyžařských tras, které tu v horstvu můžeme najít.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Jak už bylo naznačeno, hlavním bufetem na výletě bude restaurace na Paprsku, ale protože vystupujeme na zastávce Ramzová, hned u ní je zastávka na stejnojmenné chatě (raní polévka), a ještě procházíme Petříkovem. Nevlézt do Mázhausu na chléb se sádlem a cibulí je skoro hříchem.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Obleva i na horách řádila vcelku dost, takže bližší pohled na Ramzové prozradí, že běžky jen tak nenasadíme. Dnes vlastně ani nejde plánovat nějaké běžky, aniž bysme nepoužili server bilestopy.cz. Ten kolem Paprsku naštěstí funguje vcelku dobře, tak víme, že protažené stopy by fungovat měly.

Po zmíněné ranní polévce na Ramzové tedy pěšky směřujeme k Petříkovu. U Mázhausu potkáváme několik známých běžkařů v poněkud nezvyklém odění. Není to ale velké překvapení. Šumperští táborničtí unionisté pravidelně koncem ledna vyrážejí do hor na výlet ve společenském (nebo dobovém) oděvu. Vlastně tak naznačují, že návštěva hor je pro ně svátkem.

Podle halasu poznáváme, že už jsou v dobrém rozpoložení (stačí si spočítat, že jedou vlakem hodinu před námi, tak co se asi prozatím děje). Díky tomu ale Mázhaus skoro sami pro sebe, brzy ale dorazí pár sjezdařů, tak už je zase hospoda zabydlená. Mimo zmíněného sádlového chleba musím pochválit výbornou domácí slivovičku.

Nuže do stopy. Volíme levé údolí, tedy červenou TZ. Podle stavu stop by měly být projeté Milíře, tedy jeden z okruhů kolem Paprsku. Už jsem nakonec o této trase oslavně psal loni, takže bych mohl pokračovat v chvalozpěvech. Sice jak praví klasik, nevstoupíš dvakrát do stejné řeky, u hor to platí stejně. Ale už první běžkaři, co potkáváme nám sdělují potěšující informace na stav trasy. Sníh je sice změklý, čemuž musíme přizpůsobit i mazání, ale vskutku, jak pomalu stoupáme, vidíme, že v mezích možností je sníh vcelku dobrý. Samozřejmě občas přejíždíme místa pod hustějším porostem (smrky), kde je kvalita mizernější. Trasa je vyvedena po relativně nové široké lesní cestě, takže takových míst je více. Prudkou serpentinou pod Císařskou chatou opouští trasa červené značení a mírnějším stoupání obtáčí úbočí Trnové hory. Brzy dorazíme k rozcestí zelené značky od Ostružné (a Ostružníku). Váháme, jestli se nevydáme k magistrále (tedy Promenádní trase). Dojíždějící běžkař ale velebí projetý okruh a označuje, že Milíře jsou dnes monstrózní. Tudíž pokračujeme zvoleným směrem. Od zmíněného rozcestí trať nenásilně klesá, máme tedy před sebou asi kilometr (a půl) pěkného svezení. V hustějším lese je sice pár vydřených míst, ale nic tragického. Za další serpentinou po kratším svezení začná trasa opět pomaličku stoupat do údolí pod západním svahem Trnové hory a jižním svahem Travné. Zřejmě i poloha v sevření mezi horami má na svědomí, že sem připadává (občas i přifoukává) sníh z okolí. Trasa se vlastně přibližuje od západu k Císařské boudě, ale je tak o 100 m níže a po počátečním výstupu pomalu klesá po úbočí Travné hory a Palaše k Velkému Vrbnu. Mámu tu i nějaké malé výhledy, ale důležitý je i stín, který trasu chrání před žhavými slunečními paprsky. V lese dojíždí k loukám pod Parskem a brzy jsme pod sjezdovkou.

Protože jsme pohodlní, k Paprsku se vyvezeme lanovkou. Nakonec udělá kšeft známému ze Starého Města, který dnes prodává lístky.

V hospodě je vcelku tradičně narváno, ale to k Paprsku patří. Ještě zvolit čas odjezdu, nebudeme spěchat, takže volíme pozdější odjezd. Paradoxně Promenáda k Císařské boudě je snad rozbitější než ty Milíře. Nakonec jezdí po ní daleko více lidí. Štěstím v neštěstím je teplo, sjezd kolem Černého potoka (modrá TZ) by byl při mrazu asi dost brutální (led), takto je sníh měkký a v pohodě sjíždíme k prvním chalupám v Petříkově. Zbytek na nádraží tedy opět pěšky. Z rychlíku přesedáme na osobák v Hanušovicích a zde, již veselé osazenstvo v podobě společensky oděných táborníků. Ti z Paprsku jezdí přes Větrov a Starý kopec do Staráku. Tak prý dojeli (na běžkách) na ten Starý kopec. Pak už museli taky pěšky.

Ostatní informace

Naštěstí naznačené příkoří vyvážilo vcelku pěkné, téměř Jarní počasí. Hlavní výdaje tvoří náklady na vlak (asi stovka tam i zpět). Lanovka na Paprsku pro běžkaře koštuje 40,- Kč což není zas tak mnoho. To jsou náklady nezbytné, zbytné jsou sice náklady na pobyt v hospodách, ale to záleží na potřebách a možnostech jednotlivého lyžaře.

Poslední aktualizace: 31.1.2016

Milíře pt. 2 – Monstrózní na mapě