Na Kašperk a do Humpolce
Tipy na výlet • Romantika • Pro zdatnější • Celodenní výlet • Do přírody
Kam a jak jedeme?
Autobusem jedeme do Kašperských Hor. Vycházíme z náměstí, po silnici na Nicov. Na konci města odbočujeme doleva, na cestu k osadě Kavrlík. Pokračujeme loukami pod Zámecký vrch, odtud po červené krozcestí se zelenou a žlutou. Po žluté se dostáváme na Pustý Hrádek a posléze na Hrad Kašperk. Po prohlídce opět po žluté, krozcestí sčervenou. Z rozcestí polní cestou a po loukách přicházíme do Humpolce. Následuje sestup do údolí Divišovského potoka. Zastavujeme se v přírodní rezervaci Milčice . Cestou podle potoka jdeme až do Divišova a pokračujeme lesem klávce přes Otavu. Přes lesopark Luh jdeme po červené až na sušické náměstí, kde naše cesta končí.
Za čím jedeme?
Čeká nás poměrně delší cesta a ve městě se moc nezdržujeme. Je zde dost turistů a tak si vybíráme neznačenou cestu přes osadu Kavrlík a držíme směr k Zámeckému vrchu (902 m.n.m.). Obcházíme jej zprava a občas se otáčíme za nádhernými výhledy na šumavské vrcholy. Přicházíme ke křížku a po červené značce jsme po pár minutách na rozcestí. Odtud lesem po žluté a nestačíme se divit. Po lednovém orkánu se to tady hodně změnilo. Lezeme na Pustý Hrádek. O jeho vzniku se stále vedou spory, ale jde zřejmě o předsunuté opevnění hradu. Pohled na hrad je trochu zvláštní, východní věž je bez střechy. Psát o Kašperku je jako nosit dříví do lesa. Tak tedy jen krátce. Vše na svědomí má Karel IV, na jehož příkaz byl hrad vletech 1356 - 61 postaven na ochranu Zlaté stezky. Z královských hradů žádný nebyl postaven výše a tak 886 m.n.m. je pro hrad prvním místem vzemi. Už jsme tady dlouho nebyly a tak jdeme na prohlídku. Vycházíme z nádvoří a po žluté míříme k severu, k rozcestí sčervenou. Z tohoto místa je mimořádný rozhled do tří světových stran. K východu je v cestě Nadějov ( 872 m.n.m.) a vzdálenější Sedlo ( 902 m.n.m.) , které je nejvyšší horou sušické části Svatoborské vrchoviny. Letos zde má být postavena rozhledna. Značky se rozcházejí a my pokračujeme neznačenou polní cestou dále k severu. Půlhodinka je za námi a jsme v Humpolci. Není to sice město, kam se odstěhoval Hliník, ale i zde je na co koukat. Uprostřed návsi stojí krásná kašna se zcela zvláštní minulostí. Někdy vdobě první republiky ji koupili zdejší sedláci od města Sušice. Kašna jim léta sloužila, ale doby se mění a pro komunistický režim se stali sedláci třídním nepřítelem. Zřejmě když už nebylo jak je postihnout, napadlo nějakého soudruha, že se jim vezme kašna. Tak byla milá kašna rozebrána o odvezena do Sušice. Přišla další revoluce, ale v Humpolci už sedláci nebyli. Ale jsou zde chalupáři a ti se o kašnu začali zajímat. A světe div, objevili ji a dokázali prosadit její návrat do Humpolce. Zase stojí na svém místě vplné kráse. Své má za sebou i zdejší kaple, která se měla stát rekreačním objektem a chalupáři opět zakročili. A zdá se, že i pro ni nastanou lepší časy. Odcházíme ze vsi s pocitem, že místní si toto krásné místo i jeho klid zaslouží. Jsme vpolovině naší cesty a slunce začíná připalovat. Pro další cestu volíme údolí Divišovského potoka nejen proto, že půjdeme lesem, ale máme možnost zajít do přírodní rezervace Milčice. Po hodince pochodu, mezi vyvrácenými stromy, jsme na místě. Rezervace byla vyhlášena vroce 1992 na rozloze 8,7 ha. Roste zde několik druhů chráněných rostlin, mezi nimi i orchideje. I když hlavní doba jejich květu teprve přijde, máme štěstí. Nacházíme několik rozkvetlých vemeníků. Nedaleká skupinka kruštíků pokvete později. Co jsme na naší cestě chtěli vidět, máme za sebou. Cesta sleduje potok až do Divišova. Odtud procházíme lesem klávce přes Otavu a po červené, podle řeky. dorážíme do města.
Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?
Malá svačinka s sebou a nějaké pití se během cesty hodily. Jídlo lze koupit v Kašperských Horách . Kávinku jsme si dali na hradě a jít kolem vyhlášené divišovské hospody a nezajít na oběd nebo alespoň na jedno pěnivé, by byl hřích. A v samotné Sušici je zčeho vybírat. Ani s ubytováním jistě nenastane problém.
Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?
Co se nám líbilo, asi všechno. Rozkvetlé louky a polní cesty, které ti po nás budou možná objevovat jen na plátnech malířů a starých fotkách. Kraj pod vysokou oblohou, téměř lidmi zapomenutý. Skutečnost, že si můžeme prohlédnout orchideje v jejich prostředí. Je něco, co se nám nelíbilo. Snad jen to, že za pár let už možná žádné orchideje nebudou. Kdo ví?
Ostatní informace
S informacemi začneme na hradě. Jsou dva prohlídkové okruhy. Pokud to stále ještě platí, je základní cena 60,- Kč. Děti, studenti a důchodci 45,-Kč. Ušli jsme asi 18 až 20 km. Když k tomu připočteme různá zastavení, trvalo nám to celý den. Nesnažíme se polykat kilometry, ale snažíme se hodně vidět a poznat. Bez mapy by se možná trochu bloudilo a tak mít vbatohu mapu KČT č.65 Povydří je ternem. Co jiného dodat, popřát šťastnou cestu.