Na návštěvu k Přemyslovcům

Kam a jak jedeme?

Máte rádi středověká sídla nesoucí stopy dávné historie, studené kamenné zdi jako svědky rytířských soubojů a drsného života za hradbami na nedobytných vrcholech? Pak jste na správné cestě - cestě časem a prostorem až do druhé poloviny 13. století.

Tehdy nechal český král Přemysl Otakar II. vystavět na vyšším kopci znělcového dvojvrší Bezdězů stejnojmenný gotický hrad, který se do dnešních dnů tyčí 604 m nad mořem a vysoko nad Máchovým krajem. Roku 1279 zde věznil Ota Braniborský mladého krále Václava II. a jeho matku Kunhutu. V roce 1621 byl dobyt Bavory, posléze jej zíslal Albrecht z Valdštejna a započal s jeho přestavbou. V první polovině 17. století byl obsazen a vypálen Švédy. Do druhé poloviny téhož století se datuje vznik kláštera a křížové cesty. Klášter byl zrušen roku 1785, naproti tomu křížová cesta se zachovala dodnes. Po obsazení Prusy v poslední čtvrtině 18.století dochází k postupnému úpadku hradu a jeho devastaci. Do dnešních dnů se zachovalo opevnění, purkrabství a královský palác s kaplí. Celé sídlo prošlo v posledním desetiletí nákladnou rekonstrukcí.

Toliko z nezbytné historie. Snad jsem Vás dostatečně navnadila, tak neotálejme a vydejme se na cestu, nejlépe po svých. Nejznámější stezka vedoucí až na samý vrchol je tzv. Máchova cesta. Jak název napovídá, chodíval tudy již Karel Hynek Mácha a kdo ví, třeba právě tady mu na mysl poprvé vytanuly verše "Byl pozdní večer, první máj...."

Náš výšlap odstartujeme v Doksech, malebném to letovisku na břehu Máchova Jezera snadno dostupném i veřejnými dopravními prostředky a celých 8 km zůstaneme věrni červené. Přetneme náměstí s další připomínkou dávných věků- morovým Sloupem, mineme Kostel sv. Bartoloměje a zamíříme ven z města. Od této chvíle až do podhradí prakticky nenarazíme na civilizaci. (Výletníky v to nepočítaje.) Můžeme se tak oddávat snění za šumění borovic stejně jako zmiňovaný romantický básník. Pravda, trochu se přitom zadýcháme, neboť poslední třetinu cesty šlapeme stále do kopce. Přejde-li smíšený a borový porost v dubový, blížíme se k cíli, tj. ke vstupní bráně do rozsáhlého komplexu, kde na nás dýchne atmosféra období vlády Přemyslovců.

Výlet je vhodný i pro zdatnější cykloturisty. S ohledem na značné množství návštěvníků uvnitř areálu a jejich bezpečnost, doporučuji odstavit kolo v podhradí a zbytek cesty absolvovat pěšky. Pokud si horští cyklisté chtějí ověřit svoji fyzickou kondici výjezdem až k bráně, nechť tak učiní mimo turistickou sezonu.

Stejnojmenná vesnice na úpatí skýtá několik možností k doplnění kalorií i tekutin před zpáteční cestou, kterou absolvujeme po téže trase.

Po návratu "na základnu" jistě přijde vhod spočinutí zmoženého těla na písčité pláži Máchova Jezera, projížďka parníčkem stejně jako občerstvení v některé z mnoha restaurací. Tam si můžeme třeba i připít na další šťastné návraty!

Za čím jedeme?

Jedeme do známého letoviska i romantické přírody, za svědky minulosti, nádherným výhledem a třeba i koupáním v "Mácháči".

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Po trase potkáte nepřeberné množství restaurací i jiných občerstvoven, většinou v přijatelných cenových relacích. Vybere si opravdu každý.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Příjemná cesta i po dešti - vzhledem ke zpevněnému či písčitému povrchu nešlapete v blátě. V sezoně v hradním areálu opravdu rušno, dá se říci přímo narváno.

Ostatní informace

Dospělácké vlezné do hradu dělalo loni 50,-,dětské 25,-. Aktuální ceny bohužel neznám.