Na Rabštejn se chodí zadem (ale...)

Kam a jak jedeme?

Na Rabštejn, jak zdejší horolezci říkají procítěně Rábl. Cest tam vede dost, ale pokud nejste ubytovaní ve zdejším penzionu (bývalé myslivně), musíte použít vlastní síly, tzn. pěšky nebo na kole (s přibývajícími elektrokoly je to ale čím dál lehčí). Nicméně ti pěší mohou využít autobusy přes sedlo Skřítek, nebo se dá dojet do níže položeného Bedřichova, kam ale autobus jezdí méně hustě.

Za čím jedeme?

Hlavním lákadlem Rabštejna je samozřejmě soustava skal, dá se říci na poměry Jeseníků skalní město (nebo aspoň městys). Sice zdejší skalní oblast není posetá hustým seskupením skal, jak je známe z pískovcových oblastí Broumovska, Českého ráje nebo Labských skalních měst, ale i tak se při pohledu vzhůru leckdy stane, že za krkem pocítí výletník určitou bolest. No však ty skály, respektive některé jejich odhalené stěny dosahují téměř 40 m výšky. No a k tomu si tu ve středověku usmyslili postavit hrad. Konkrétně to bylo počátkem 14. století (1318), ovšem nebylo to nějaké panské sídlo, nýbrž hrad strážní, tedy něco jako opevněná kasárna s posádkou zbrojnošů, kteří měli za úkol střežit přilehlé komunikace, ale hlavně kovkopy v blízkém okolí. Hlavně pak ty, co v horách hledali něco dražšího než železo, nebo měď. V okolních kopcích se vskutku dobývalo i stříbro (Stříbrné Hory u Rýmařova). Nicméně nebyly to zas tak výnosné zdroje, takže hrad postupně ztrácel na významu. Pobořen byl již za Česko-Uherských válek v 15. století, pak zde dokonce sídlili i nějací lapkové, na nějaký čas byl ještě vojensky činný za 30tileté války, pak už se uvádí jako pustý, nebo téměř pustý. Ve zbytku hradu totiž zřejmě přechodně našel ubytování lesník nebo správce lesa. Ubytování to asi nebylo nijak komfortní, nedivme se tedy, že později byla postavena zcela nové myslivna v sedélku mezi hradním kopcem a masivem Vinné hory. Hajný vykácel přilehlý les (aby měl kde pást dobytek).

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Mýtina i myslivna tu zůstaly dodnes, z myslivny je oblíbený výletní cíl s téměř celoročním provozem hospody. Na pasece je pak tábořiště, které zhusta obývají horolezci, kteří skalní bloky využívají ke svým tréninkům.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Přiznám se že, pro nás domorodé (ze Šumperka přes Traťovku asi 17 km) je Rabštejn poměrně vyhledávanou a oblíbenou destinací. Důvod k návštěvě se vždy najde po celý rok. Od jara do podzimu pěšky nebo na kole (okolí Skřítku je vyhledávanou houbařskou lokalitou), v zimě pak slušný běžkařský terén. Navíc v té poslední covidové zimě se točilo do půllitrů a ne do odporných kelímků…

No a pak jsou tu ty skály. Jejich složení odkazuje na původně vyvřelý metadiabas z období devonu. I tato hornina, v Jeseníkách méně obvyklá, má na svědomí ty nezvykle velké skalní bloky, jak říká Franta útesy. V Jeseníkách jsou hlavně kolem vrcholků k vidění tzv. mrazové sruby, což jsou spíše menší (nižší) skalní útvary z hornin rulového typu. Kriticky se přiznám, že už jsem dlouho nevylezl na vyhlídku nad pozůstatky hradu. V zimě to moc dobře nejde a pak spíš kvůli času, ono to chce nějakou tu hodinku obětovat. V posledních letech byl poněkud změněn přístup k hradu, respektive změněno značení. Z důvodu údajného rozpadání hradu je u zdí nebezpečno. Takže správci polesí (Lesy ČR) ohradili vnitřní prostor a přístupová stezka byla vedena oklikou, takříkajíc zezadu, po blízké lesní cestě. Hrad se tak obchází ze západu a ke konečnému výstupu dojde z jižní strany průrvou v hradbě. Normálně se na hrad chodilo příměji od louky. Při bližším ohledání místa ale pamětník nijak neshledá, že by hradní zdi rozpadaly více než kdy před tím, když už se hrad rozpadá asi 400 let, tak nějaká změna se nepozná. Viditelnou změnou je tak nějaký ten dřevěný zataras a pletivo, které má oddělovat „zakázaný“ prostor. K tomu se ale ještě dostaneme.

Hlavním cílem je samozřejmě vyhlídka. Asi před dvěma roky (když se objevily zprávy o omezeních) byl prý i odstraněn výstupový žebřík. Když se ale mezi kořeny vyškrábáte pod tu nejvyšší skálu, budete potěšeni, že žebřík tu je. Jde o poměrně novou konstrukci, kterou zřejmě přivítají i méně vrostlí a méně odvážní. Kdo si pamatuje ten předposlední žebřík, ten měl svou základnu poněkud výše a bylo potřeba se k němu trošku vytáhnout. V současné době je před tím vyšším žebříkem zhotoven menší, který by mohl zvládnout větší počet zájemců. Vyhlídka, co se týče horopisu naštěstí zůstala víceméně stejná, však skály jsou dostatečně vysoké, aby je něco přerostlo, takže kromě mírně zaclánějících bříz (které časem usychají) je k dispozici takřka kruhový výhled. Rabštejn je sice poměrně utopený pod blízkými vrcholy Hrubého Jeseníku, kde jsou asi nejpřitažlivějším objektem skalní výchozy Ztracených skal nebo Zelených kamenů na počátku Velké hřebenovky. Důstojnými protějšky Rabštejna jsou tak blízké vrcholy okolní Hraběšické hornatiny, zejména masiv Kamenného vrchu se Smrčníkem a Volyní.

Nesmíme opomenout pohled na blíže položené Přední skály, které jsou obvykle obsypány zmíněnými horolezci.

No na druhé straně (jih a západ) výhled na blízký masiv Bradla (Úsovská pahorkatina), pak rovinu kolem Moravy, vidět bývá klidně do Olomouce (záleží na počasí). Obzor na této straně vlastně uzavírají kopce Zábřežské vysočiny, případně i kousek Orlických hor (Buková hora).

Sestupujeme. Když jsem viděl to pletivo, navzdory zákazům a omezením (jsou tu místy nějaké výstražná upozornění) to procházím hradním prostorem. Marně čekám, kdy mě něco spadne na hlavu. Podle všeho ale nejsem v tomto konání osamocený. Každopádně nevybízím k následování pošetilého konání, ať si to každý rozmyslí. Při troše opatrnosti to ovšem není problém projít „zapovězeným“ územím. Dole potkávám nějaké horolezce, však taky právě u hradu (tedy na Zadních skalách) jsou ty nejvyšší skalní stěny. Po další sestupu dalšího známého horolezce, jen tak bez výbavy, jde pozdravit kámoše. Však jsem známých potkal už dost u hospody. Důvod je prostý, konec června, slaví se Půlsilvestr.

Ostatní informace

Pokud se tedy na Rabštejn vydáte po svých, nic to nestojí (kromě dřiny a potu). Nutno počítat jen s výdaji za občerstvení, což jistě nikdo neodmítne, protože po lockdownu je potřeba pohostinství udržet. Ačkoliv mám pocit, že na Rabštejně tu krizi ustáli dobře.