Na skalní vyhlídku Mała Ostra a Skalnik

Kam a jak jedeme?

Babí léto bývá vděčným obdobím pro výlety do hor. Rádi jsme využili slunečného dne a vypravili se do pohoří Rudawy Janowickie, které se rozprostírá severovýchodně od Krkonoš v polském Dolním Slezsku.

Rudawy Janowickie jsou součástí národního parku Rudawy (Rudawski Park Krajobrazowy). Jsou zalesněné. Převládají smíšené porosty. Občas narazíte na malý skalní útvar. Výhledů je vzhledem k zalesněnému terénu poskrovnu.

Za čím jedeme?

Státní hranici při cestě do Polska jsme překročili v Horní Malé Úpě. Zpět jsme se vraceli přes přechod v Královci. Obě cesty jsou z Trutnova přibližně stejně dlouhé (ta přes Horní Malou Úpu je trochu kratší, po lepší silnici, ale zase překonává větší převýšení).

Parkujeme v centru Kowar a nejprve se vydáváme koupit turistickou mapu Rudaw Janowickich. Naivně jsme si mysleli, že koupit mapu v sobotu dopoledne v podhorském turistickém středisku nebude takový problém. Informační centrum, kam jsme zamířili nejdříve, bylo zavřené, prodejnu knih jsme na pěší zóně nenašli. Místní nás odkázali do papírnictví a do trafik. Když jsme centrum prošli dvakrát a marně se po mapě poptávali, usmálo se na nás štěstí v jedné trafice za kostelem, kde jsme mohli mapu konečně koupit. Proč jsme mapu tak vehementně sháněli? V Sudetech v Dolním Slezsku jsou rozcestníky s ukazateli vzácností. I v místech, kde se sbíhá několik turistických cest, se nedovíte, kterým směrem je nějaký cíl a za jak dlouho k němu dojdete. Orientovat se v polských horách bez mapy je obtížnější než u nás, kde chodíme po dobře značených turistických cestách od rozcestníku k rozcestníku.

Po úspěšném nákupu vycházíme od radnice (ani zde v centru rozcestník nenajdete) po staré kamienogorsko-kowarské cestě. Vede nás zelená turistická značka. Brzy překračujeme hlavní silnici vedoucí do města Jelenia Góra. Po ohlédnutí zpět vidíme Krkonoše, kterým dominuje Sněžka (1.602 m n.m.). Mineme pár usedlostí a za pozvolného stoupání po úzké asfaltové cestě se noříme do lesa. Za necelou hodinu dojdeme k rozcestí, kde se naše zelená turistická značka schází se žlutě a modře značenou cyklotrasou. Je tu i stůl s lavicemi. Usedáme a doplňujeme kalorie potřebné pro další stoupání. Ještě asi půl kilometru stoupáme po úzké asfaltové cestičce. Povrch se začíná drolit, po chvíli jdeme po kamenivu. Zelená značka se náhle lomí doleva. Stoupáme po lesní pěšině. Mění se i les, převládají břízy.

Překročíme nadmořskou výšku 800 m a přicházíme k dalšímu rozcestí. Sice bez ukazatelů, ale jinak každý detail odpovídá mapě v měřítku 1:25 000. K zelené turistické značce se přidává červená a žlutá. Lesní cesta je občas proložená kameny. Turistům to nevadí, cyklisté při sjezdu musí být opatrní. Přicházíme k rozcestníku pod Małou Ostrou. Je to jediné místo dnešního chození, kde vidíme nějaké směrovky a můžeme si přečíst časy potřebné k dosažení turistických cílů.

Od rozcestníku vede odbočka na skálu Mała Ostra (935 m n.m.) s vyhlídkou. Po cestě míjíme dva podobné skalní útvary. Na jeden z nich vylezeme, abychom mohli obdivovat panorama Krkonoš. Mała Ostra je už velice blízko a není tak stíněná stromy. Raději tedy spěcháme na ni. Na vyhlídku na Małou Ostrou se dostaneme lehce po vytesaných schodech ve skále. Vyhlídka je opatřena zábradlím, ba i lavičkou na sezení. Nyní máme celý masiv hlavního krkonošského hřebenu před sebou. Na západě na Krkonoše navazují Jizerské hory. Pod námi jsou Kowary a další obce. Vidíme Karpnické rybníky a dál město Jelenia Góra. Vpravo potom Góry Sokole, Ołowiane, Kaczawskie. Severovýchodně v těsné blízkosti je nejvyšší hora Rudaw Janowickich Skalnik (945 m n.m.). Skalnik je z našeho pohledu zalesněná oblá hora, pouze vlevo asi 250 metrů severně od vrcholu je její svah pokrytý kamenným polem. Sice jsme za celý výstup žádné výhledy neměli, ale tento stál zato.

Z vyhlídky vede cesta jen zpět k rozcestníku. Od něj pokračujeme po modré značce téměř po rovině k vrcholu Skalniku. Když už chce cesta klesat dolů, odbočíme vyšlapanou neznačenou pěšinou vlevo, abychom po pár metrech stanuli na samotném vrcholu Skalniku. Na internetové mapě je vrchol označený jako místo dalekého rozhledu. Opak je pravdou. Ve skutečnosti neuvidíte nic než hustý les. Vrchol je vyznačený dřevěnou trojnožkou s přivázanou cihlou s vyrytým čísle 945 udávajícím nadmořskou výšku. Dalo by se projít lesem na kamenné pole, ale neviděli bychom více než z vyhlídky na sousedním vrcholu Mała Ostra.

Skalnik opouštíme a vracíme se k rozcestníku pod Małou Ostrou. Cestou nám průsek lesem umožní pohled na Góry Krucze a na Vraní hory. U rozcestníku se potkáváme se třemi cyklisty, krátce popovídáme, co je kde k vidění. Vracíme se asi tři čtvrtě kilometru po cestě značené červenou, zelenou a žlutou turistickou značkou. Dál klesáme po červené a žluté ke kamenné lavičce (Kamienna Ławka). Kousek nad lavičkou vidíme první opracovaný kámen s málo čitelným nápisem. Podobné kameny lemují cestu dalších několik kilometrů. Jsou na nich místopisné nápisy a na některých nadmořská výška. Příkop podél cesty je vyskládán z kamenných žlabovek. Jedná se o starou cestu z Wojkówa. Snažil jsem se najít na internetu informace o této a dalších podobně kamenicky upravených cestách, ale při prvním brouzdání se mi to nepodařilo. Snad se časem dopátrám. Kdybyste někdo, kdo jste dočetl až sem, o cestách něco věděl, zmiňte se prosím v diskuzi.

Po této svažující se cestě lesem jsme došli až do sedla pod Średnicou. O něm píšu v v článku Sedlo pod vrchem Średnica – výchozí místo.

Pokračujeme stále po červené značce. Nejdříve kousek po silnici k pramenu Jola. Ten má také kamennou trochu už poničenou úpravu. Od pramene červená značka v krátkém úseku prudce stoupá a záhy nám mizí. Možná ji lesníci vykáceli jako v předešlém úseku v případě žluté značky. Nebo jsme značku přehlédli. V každém případě jsme věděli, že když projdeme pod Średnicou, Diabelskou Ambonou a Bukovou, nemůžeme zabloudit. Navíc jsme šli po starém pěkném turistickém chodníku s upraveným krajem z opracovaných kamenů. Po necelém kilometru jsme se napojili opět na červenou turistickou cestu, která nás už dovedla na jižní okraj obce Bukowiec. Asi po dvě stě metrech vlevo po silničce chytáme podle mapy modrou turistickou značku, která už směřuje do Kowar. Přejdeme hlavní silnici, projdeme kolem rybníčku a starého honosného domu s velkým parkem (Pałac Nowy Dwór) a už se blížíme k cíli. Malou podívanou nám neplánovaně dopřáli ještě místní hasiči při likvidaci skutečného požáru. Už se ale pomalu stmívá. Je čas k odjezdu domů.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

V Rudawach Janowickich na popsané trase se nikde nenajíte. Maximálně v Kowarech. Doporučil bych spíš zajet do o 6 km vzdálenější Karpacze. Ta se mi i jako město líbí více.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Nejvíce se nám líbily výhledy ze skály Mała Ostra. Za pěkného počasí se vyplatí těch pár stovek metrů vystoupat. V lesích je klid, odpočinete si od civilizace. Mne osobně zaujaly drobné kamenné stavby a opracované kameny s nápisy lemující cestu v okolí sedla pod vrchem Średnica. Připomínají dřívější význam cesty.

Ostatní informace

Na vyhlídku Mała Ostra se rozhodně vyplatí vyšlápnout. Nedaleký Skalnik vám však žádné výhledy neumožní. V Rudawach Janowickich je několik možností ke krátkým a střednědlouhým túrám. Turistické značení je dobré. O takřka absenci rozcestníků jsem již psal. Pohoří je protkané také cyklostezkami. Cyklistů jsme tu několik potkali.

V každém případě doporučuji koupit si mapu. Ty od vydavatele Galileos nám vyhovují. Uvidíte, že na měřítko 1:25000, 1:40000 si rychle zvyknete.