Na Slunečnou za sluncem

Kam a jak jedeme?

Cykloturistice sice neholduji takovou mírou, jako pěší turistice, ale přesto čas od času zbavím svého dvoukolého miláčka pavučin a provětrám ho na nějaké nedlouhé, příjemné trase. Protože v okolí České Lípy se nachází poměrně dost hustá síť cyklostezek, mám vždy z čeho vybírat při určování příhodné trasy. Tentokrát jsem se rozhodl pro cyklostezku Varhany, spojující zmiňované okresní město se známou přírodní památkou Panskou skálou, známou také jako Varhany. Cyklostezka byla sice nedávno zcela dokončená, ale 17km tam a zase zpátky se mně přeci jen zdálo moc a tak jsem si řekl, - uvidím na co mně budou stačit síly.

A tak jsem vyrazil historickou částí města, přes naše krásné náměstí T.G.Masaryka, Mikulášskou uličkou, kde do konce 18.století stával kostelík sv. Mikuláše. Cyklostezka 3054 dále vedla napříč městským parkem, na to jsem překonal železniční přejezd u zastávky Česká Lípa - Střelnice, kousek po silnici směrem na Volfartice a pak jsem už mohl sjet na cyklostezku. Ze všech cyklostezek v okolí bývá právě tato nejrušnější, protože navíc slouží i její část zároveň jako modře značená turistická stezka.

Cyklostezka vede po bývalém svršku železniční tratě vedoucí do České Kamenice romantickou půvabnou krajinou, částečně lesním porostem, blízko soustavy rybníků, okolo se klikatí říčka Sporka, prostě kdo se chce kochat kouzelnou krajinou, určtě si příjde na své.

Posléze mě cyklostezka zavedla na okraj obce Manušice, dále pokračovala loukami a opět okrajem lesa. Při mírném, ale docela dlouhém stoupání jsem zjistil, že v mé lahvi mám jen na dně pití, začalo být příjemně teplo, takže další jízda bude docela zajímavá. Vyfuněl jsem kopeček, naštěstí byl hned u cesty kiosek s občerstvením, neodolal jsem a ač účastník silniční Dopravy, dal jsem si jedno pivko, pěkně si odpočal a přemýšlel kudy dál.

Nakonec jsem nedaleko odbočil směrem na Slunečnou, kam jsem se stejně již delší dobu chystal. Silnička vede dost různorodým terénem, nechtělo se mně v horku šlapat do kopce, takže chvilkama jsem šlapal po svých, naštěstí do obce nebylo daleko.

Slunečná se rozkládá pod rozlehlým zalesněným hřbetem s několika sice strmými, ale nevysokými vrcholy. Nedochoval se přesný letopočet, kdy byla obec založená, prvně se o ní píše v roce 1606, o padesát let později zde stálo už 12domů, jejichž obyvatelé se živili hlavně dřevorubectvím a pálením dřevěného uhlí. Ač obec malá, byla rozdělená mezi dvě panství, - Dolní Slunečná k panství libchavskému, keré náleželo maltézským rytířům a Horní Slunečná patřila pro změnu novozámeckému (zahrádeckému) panství. Když se v 19.století počal v okolí rozvíjet sklářský průmysl, počala nevelká ves rychle vzkvétat a rozšiřovat se. V roce 1850 zde byl vysvěcen nový kostel Nanebevzetí Panny Marie, postavený z prostředků sklářského podnikatele Jirschika, který navíc nechal vybudovat i budovu školy. Slunečná brzo počala sloužit i rekreáčním účelům, na prosluněných stráních se dařilo výtečně ovoci, proto se zde nacházely rozlehlé sady. U kostela vznikla fara, kterou spravoval řád maltézských rytířu. Jejich znak,-maltézský kříž, ještě dnes můžeme spatřit na štítu fary. Blízká,tzv. Farská louka, byla prohlášená Přírodní památkou pro výskyt chráněného šafránu bělokvětého.

Chvíli jsem se kochal u autobusové zastávky dalekým a libým pohledem na Českou Lípu a dominantní vrchy na horizontu. Poté jsem kousek sešel k blízkému vesnickému hřbitůvku, kde jsem našel hrob známého herce Vlastimila Brodského,kterému Slunečná velice přirostla k srdci, takže zde prožil poslední krásná, i když poslední léta svého života.

Projel jsem poměrně dlouhou obcí a pokračoval po silnici až do Skalice u České Lípy. Skalice,co do délky je ještě roztaženější než Slunečná, měří 4,5km a rozkládá se v údolí, kterým protéká potok Šporka, nad dvěma dominantními vrchy, Chotovickým a Skalickým. Z historických památek stojí za návštěvu kostel sv. Anny, přestavěný v barokním slohu na místě původního kostelíku ze 14.století. V blízkosti kostela se nachází i barokní fara v příjemné zahradě.

Projel jsem celou Skalicí, doplnil opět tekutiny v hospůdce U Pepína ve velice příjemném prostředí, ale to druhé pivo jsem si zřejmě dávat neměl, protože pří nasedání na kolo, jsem zavadil nohou o nosič a rozplácl se jak široký tak dlouhý. Až po delší cestě jsem zjistil, že jsem si trochu zranil nohu, tak jsem si musel poskytnout první pomoc.

Dál jsem již pokračoval bez problému, byť se zvýšenou opatrností. Za nedlouho jsem se v Manušicích opětovně napojil zpět na cyklostezku a pomalu, kochajíc se překrásným okolím, dojel do České Lípy.

Za čím jedeme?

Slunečná i Skalice, ač nemají významné kulturní a historické památky, patří neoddělitelně k známým rekreačním a turisticky vyhledávaným místům v blízkosti České Lípy. Dnes sice jejich význam poněkud ztratil na významu, byť neprávem, protože se zde dá najít nejedno zajímavé zákoutí. Přes Slunečnou vedou turistické trasy na Panskou skálu - Varhany, s odbočkou na další zajímavou lokalitu Českou skálu. Ve Skalici můžeme vystoupat na Skalický vrch, dříve z vrcholové plošiny byl pěkný výhled, který dnes zrušily vzrostlé stromy.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

O jídlo a občerstvení na trase není nouze. Mimo kiosku na cyklostezce se nám nabízí ve Slunečné restaurant Georgia a hostinec Slunečná, ve Skalice stojí za návštěvu hostinec U Slunce, nebo U Pepína.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Byť zmiňovaná místa již nejsou po stránce rekreační tak atraktivní, jako mnohá jiná v blízkém okolí, přesto je tato trasa pro mnohé turisty stále lákavá, hlavně pro klidnou atmosféru a rozmanitost terénu.

Ostatní informace

Mimo výdajů na případné občerstvení nezatíží naši kapsu žádné poplatky za případné vstupné apd.