Na Vlhošť přes Husu

Fotografie (2)

Podíváme-li se na kopec nesoucí název Vlhošť od České Lípy, působí celkem fádně. Nevybíhá v krásnou kupu jako např. Špičák, nikoho nenapadlo na jeho vrcholu postavit rozhlednu či hrad. Stačí však změnit pozorovatelnu a nejvyšší vrchol Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko si zamilujeme. Za nejhezčí lze považovat pohled od osady Hvězda. Pokud vyrazíme autem či třeba na kole, pak z České Lípy je nejjednodušší zamířit do Holan, kde na konci obce odbočíme Doprava ve směru na Blíževedly. Ve vesničce Litice odbočíme pro změnu doleva na nepříliš udržovanou cestu, která končí právě v osadě Hvězda. Už před poslední zákrutou uvidíme Vlhošť tak, jak ho od Lípy rozhodně neznáme. Do výšky několika desítek metrů se zde tyčí v několika patrech pískovcové terasy. Obzvlášť efektně tato scenérie působí dopoledne, kdy na skály svítí slunce. Zaparkovat není problém na kraji silnice. Pak už se můžeme vydat po zelené značce jižním směrem. Zanedlouho narazíme na nově instalovaný dřevěný rozcestník nabízející řadu variant dalšího putování. Pokud jsme nepřijeli jen zdolat kopec a zase frrr domů, navrhuji po zelené ještě chvíli pokračovat lesem. Po zhruba dvou kilometrech potkáme značku žlutou. Je součástí tzv. Husí cesty vedoucí z Úštěka až např. do Dubé. A proč nezjistit, jak vypadá vyhlídka, podle které se celá trasa jmenuje? Zahneme Doprava a po pár stech metrech se vydrápeme rozsedlinou ke skále, připomínající tvarem husí hlavu. V okolí jsou také další zajímavé kamenné útvary - medúza, kalich - fantazii se meze nekladou. Je to způsobeno jevem, kterému se říká inkrustace. Některé kusy pískovce se nasytily železitými roztoky a získaly trochu větší schopnost odolávat zvětrávání než jejich okolí. Samotný výhled z Husy ale není nic moc, takže možná budete pěkně nadávat, že jsem vás tam hnal. Zpět do Vlhošťského dolu se dostaneme, když ještě chvilku budeme postupovat po žluté a na nejbližším rozcestníku vyměníme barvu námi sledované značky, tentokrát na modrou. Dejme tomu, že nejsme barvoslepí a jsme tudíž u našeho dobře známého rozcestí. To nás naprosto neomylně nasměruje k našemu hlavnímu cíli. Výstup není náročný, cesta je nově upravena, aby se v místní rezervaci minimalizovalo riziko eroze. Nejprve se stoupá po pískovci porostlém například borovicemi, vejmutovkami a břízami, později se dostaneme na znělcový podklad, který se skrz pískovec prorval při vulkanické činnosti ve třetihorách. Ten už je porostlý téměř výhradně buky. Značená cesta nevede až na vrchol, ale pouze k vyhlídce na západní straně kopce - můžeme tak obdivovat např. Ronov či naše auto zaparkované na protějším návrší. Vrcholu bychom dosáhli celkem snadno podle intuice, ale vzhledem k porostu stejně není dobrý rozhled. Navíc bychom si měli uvědomit, že jsme v oblasti, kde by se značené cesty neměly opouštět. Rozhodneme-li se dokončit žlutě značený okruh vedoucí po Vlhošti, dostaneme se znovu k modré značce, která nás tentokrát zavede k „našemu“ rozcestí z druhé strany. A pokud nám nikdo neukradl auto, můžeme v poklídku po pár hodinkách strávených v přírodě odjet zase domů. (pěšky 12 km, auto)

Poslední aktualizace: 6.4.2004

Na Vlhošť přes Husu na mapě