Na zámek do Mokrosuk.

Kam a jak jedeme?

Turista, který při cestě vlakem ze Sušice do Klatov zahlédne, za zastávkou Mokrosuky vlevo ve směru jízdy, zámek s arkádami a vysokými, dnes již opravenými štíty, si určitě položí otázku, co je to za hezký zámek. Ale protože je to jen mžik, který k podrobnějšímu poznání nestačí, tak ti zvědavější se rozhodnou tento kout země blíže poznat. A to byl i náš případ a tak jednoho dne vystupujeme z vlaku na zastávce v Mokrosukách s batohem na zádech a náš výlet začíná. Bohužel již po vystoupení se člověk nestačí divit. Lípa na nástupišti je ořezaná způsobem, který se vymyká lidskému myšlení a konání. Je to neuvěřitelné, co všechno člověk dokáže. I když v tomto případě by se měl použít spíše velmi Ostrý výraz. Překvapením není zdaleka konec. Nově postavený přístřešek a za ním rozpadající se bývalá staniční budova jsou pro dráhy vizitkou, která nesvědčí o dobrém vedení. A to prosím jdou, v podobě dotací, této organizaci peníze daňových poplatníků! Ale pojďme dál, vesnice je nedaleko a než se stačíme rozhlédnout, jsme u tabule začátku obce. Ves působí jako hnízdečko zasazené do věnce okolních vrchů. Uprostřed je středně velký renesanční zámek. Ten se skládá ze dvou jednopatrových křídel. Střechy jsou sedlové s vysokými ozdobnými štíty. Působivé jsou otevřené arkády a do návsi vybíhá přistavěná zámecká kaple. Na východ od zámku jsou zbytky vodního příkopu, který byl součástí opevnění. Bohužel opravené jsou pouze štíty a pohled na stavbu není nijak povzbudivý. Nedaleko zámecké kaple je pomník padlým v I. světové válce. U zámku je i kaplička sv. Václava z 19. století. Ve vsi je několik velmi starých stromů a při polní cestě do Kolince hezky opravená boží muka. Štít domu v horní části obce nese prvky selského baroka. Pěkný je pohled na okolní hory, z nichž dominuje na jihu rozložitý Svatobor. Tak a ještě pohled do minulosti.

Za čím jedeme?

První zpráva o této vsi je až z roku 1418. Tehdy byla součásti rozsáhlého velhartického panství. Když v roce 1555 bylo velhartické panství rozprodáno, byly Mokrosuky připojeny ke kolineckému statku Václava Vintíře z Vlčkovic. Mokrosuky v roce 1579 kupuje Volf Gothard Perglár z Perglasu na Tedražicích. Jeho syn Václav Otakar majetek ztrácí za účast ve stavovském povstání. Mokrosuky zabírá don Baltazar de Marradas. Po něm je majitelem známý dobrodruh don Martin Hoeff-Huerta. Ten odkazuje sídlo adoptivní dceři Anně Marii, vévodkyni z Moldavy. Poté to jde od deseti k pěti, dluhy narůstají, a tak v roce 1653 jsou Mokrosuky majetkem karmelitánského konventu v Praze. Ještě v tomto roce zámek získává Humprecht Račín z Račína . Od roku 1679 má statek nového majitele Arnošta Vojtěcha z Hrádku. A součástí hradeckého panství jsou Mokrosuky až do 20. století. Během pozemkové reformy v roce 1924 je zámek odprodán G. Millnerovi a samostatnost si podržuje do 40. let. „ Vláda lidu“ nebyla k památkám nakloněna a tak pomalu chátral. Dnes je opět v soukromém vlastnictví a jsou zde i náznaky, že jeho budoucnost má naději.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Hospoda bývala v zámku, dnes je zrušena a jiné občerstvení zde není. Ve vsi je pouze obchod s velmi omezenou prodejní dobou. Ubytování je možné ve větších sídlech v okolí. Plyne z toho, že malá svačinka v kapse není na škodu.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Krásné je okolí Mokrosuk. Velmi hezká je kaplička i staré památné stromy. Zámek je sice zajímavý, ale na jedničku to ještě dlouho nebude. Hrůzou je železniční zastávka, komentář se nadá normálními slovy napsat.

Ostatní informace

Je to krátká procházka, zašli jsme si i k nedaleké řece a trochu za ves a určitě jsme se vešli do 4 km. Vše je na mapě KČT č. 64 Šumava – Železnorudsko.

Na výlet vlakem

Mokrosuky jsou na trati č. 185 z Horažďovic – předměstí do Klatov. My jsme jeli ze Sušice vlakem ve 13, 42 hod. Příjezd do Mokrosuk ve 13,52 hod. Zpátky z Mokrosuk v 16,05 hod s příjezdem do Sušice v 16,14 hod.