Náhodou v Novém Městě pod Smrkem.

Kam a jak jedeme?

Ještě jsme vstřebávali zážitky z nádherného frýdlantského zámku, když jsme přišli na fakt, že nejsme na správné silnici. Všudypřítomné a spíše náhodně rozmístěné ukazatelé objížděk nás dostali na silnici mířící k polské hranici. Mapa po chvilce upřesnila, že po několika kilometrech budeme v Novém Městě pod Smrkem. Po pravé straně se vynořil protáhlý hřeben Smrku ( 1124 m.n.m.), nejvyššího vrcholuJizerských hor a po několika dalších minutách se před námi objevila baňatá věž kostela. Krátký průjezd městem skončil na náměstí, kde bylo možné zaparkovat.

Než jsme se vydali na prohlídku nám zatím neznámého místa, bylo nutné probrat se v kupě různých turistických příruček, kterých nám v každém informačním centru vždy přibylo. Mezi nimi byla i ta správná o tomto městě. Původně hornická osada vznikla v roce 1584 a těžil se tady cín a jiné barevné kovy. K povýšení osady na město došlo v roce 1592, které se nazývalo Böhmisch Neustadt( Nové České město). Těžba skončila v 17. století a od této doby začal rozvoj řemesel. Na prvním místě bylo ruční zpracování lnu a bavlny. Ruční výrobu nahradila v 19. století textilní strojová výroba. V tomto období město prožívalo svůj největší rozmach. Byly zde postaveny dvě velké školy, sokolovna, starobinec a kostelní věž. Začátkem 20. století přibyl evangelický kostel a městské lázně s bazénem. Do města byla zavedena železnice. Vše se změnilo po druhé světové válce, kdy byla odsunuta část německého obyvatelstva a další odešli dobrovolně. Tolik velmi stručný pohled do minulosti a jdeme se podívat jak město vypadá dnes.

Za čím jedeme?

Mírové náměstí, kde začínáme, je čtvercové a jeho úprava nic moc. Překvapí dlouhé, přímočaré ulice, vedené sever – jih a východ – západ většinou s přízemními domky. Patrových budov město moc nemá. Zajímavá je budova městských lázní. Řada domů je ve velmi špatném stavu. Ani z minulosti toho tady moc nezůstalo. Původně evangelický Kostel sv. Kateřiny z roku 1607 byl v roce 1821 zbořen. Ten, který jsme našli na malém návrší nedaleko náměstí byl postaven mezi roky 1821 až 1829. Další úpravy a dostavba věže byly provedeny v letech 1890 až 1891. Kostel je v žalostném stavu, opravený je pouze jeho hlavní vchod. Před kostelem je socha sv. Jana z Nepomuku z roku 1770 a kříž tu stojí od roku 1816. Za presbytářem, uprostřed louky, je památník zdejšího děkana a přírodovědce Gottfrieda Menzela.Další církevní stavbou je evangelický kostel západně od města. Ten byl postaven v roce 1911.

V každém místě se dá něco najít a při návratu na náměstí byla zajímavou malá směrovka na náměstí s nápisem Klingerovo mausoleum. To jsme našli na místním hřbitově a byli jsme hodně překvapeni. Stavba s velkou kopulí připomíná něco hodně italského. Je obložená pískovcem a má keramickou výzdobu. Uvnitř je pietní síň a v podzemí jsou uloženy rakve s ostatky rodiny Klingerů. Je nepochopitelné, že měla být v roce 1987 stržena. Zachránilo ji prohlášení za kulturní památku v roce 1993. Od roku 1995 až do roku 2002 probíhala její oprava. Na hřbitově nás ještě zaujala hrobka s americkým orlem na vrcholu a před hřbitovem je pomník umučených v době okupace. Ještě cesta jinou ulicí, které se podobají jako vejce vejci na náměstí a neplánovaný výlet je u konce.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Tak nějak nás nezlákaly ani místní restaurace. Při našich toulkách Jizerskými horami a jejich podhůřím jsme byli ubytováni v pensionu Akronve Žďáru, což je místní část města Tanvaldu. Zde jsme se i stravovali. Byli jsme více než spokojeni a můžeme jen doporučit.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Město samotné se nám moc nelíbilo. Je hodně zanedbané a jeho někteří obyvatelé mu na pověsti moc nepřidají. Skutečně jsme potkali hodně zajímavých „ týpků“. Klingerovo mausoleum to trochu napravilo. Je to skutečně stavba hodna obdivu. Navíc hřbitov je upraven na jedničku. Bohužel město samotné je pravým opakem.

Ostatní informace

Nové Město pod Smrkem se nachází přibližně 11 kilometrů východně od Frýdlantu v Čechách. Na jih od města je známá Hejnice. Město má kolem 4000 obyvatel. Hovořili jsme s několika místními obyvateli. Není tu práce a jsou tu velké problémy s jistou minoritou. Jen pro zajímavost. V roce 1919 bylo v továrně Ignáce Klingera zaměstnáno 2256 lidí. Kde, že loňské sněhy jsou. Něco jsme se dozvěděli i o zdejším singltreku. Má trasy v délce 80 kilometrů se čtyřmi stupni obtížnosti a jak jsme se sami přesvědčili, zájemců je hodně. Jeho počátek byl v roce 2008.Místní nám ale tvrdili, že od této doby sem často přilétá záchranářský vrtulník. Místo je na mapě KČT č.20-21 Jizerské hory a Frýdlantsko.