Návštěva zámku a procházka Slavkovem u Brna

Kam a jak jedeme?

Člověk aby při současném vývoji počasí pomalu s nostalgií vzpomínal na chvíle, kdy se při pohybu venku necítil jako rozbalené eskymo. Hezkým obdobím tohoto roku (2013) byl začátek května, kdy jsme díky státnímu svátku a vybráním několika dnů ŘD získali spolu s manželkou čas na uskutečnění několika pěkných výletů. Slunce - pravda - taky už občas dost "zamachrovalo", ale počasí bylo spíše proměnlivé a proti májovému dešti - to abychom náhodou trochu "nepovyrostli", jsme se vyzbrojili deštníky. Náš první výlet směřoval k Brnu. Rozhodli jsme se pro návštěvu dvou zámků, ve kterých jsme ještě nebyli a jak už je naším zvykem, rozdělili jsme si výlet na 2 části. Ráno 8.května tedy vyrážíme trolejbusem do Otrokovic. Za pokladnou ČD sedí velmi sympatická madam, která to nejen umí s PC, ale má sama také vysoké IQ a tak nám "udělala cenu": dostáváme dvoje jízdenky, jedna je zpáteční do "Staráku" a ta druhá SONE na osobní vlaky, díky čemuž moje peněženka zasténá radostným údivem ! Ve Starém Městě u Uherského Hradiště přestupujeme do zrychleného vlaku a napřed projíždíme rovinatým úvalem přes Veselí do Kyjova. Odtud už si to vláček vesele hučí mezi velmi malebnými kopci Chřibů a Ždánických vrchů do Nesovic, Bučovic a zanedlouho vystupujeme ve Slavkově u Brna.

Od nádraží kráčíme po zelené značce na nadjezd a pak už po hlavní tepně do centra města, které je památkovou zónou. Ještě než vkročíme do jeho středu, vpravo vidíme v dáli hladinu velikého rybníka, ke kterému okolo barokní sochy jednoho světce míří upravený chodník. My ale nemůžeme hazardovat s časem na jeho prohlídku, neboť máme jiné, daleko prioritnější cíle. Palackého náměstí nás nepřekvapí svým jménem, ( kromě něho už je v našich městech četnější jen to Masarykovo - takovýto národ bez fantazie se na světě hned tak nevidí ! ), ale svým mírně nálevkovitým a předlouhým tvarem. Na této hodně široké ulici míjíme několik, už na první pohled velmi milých restaurací a hospůdek. Mezi nimi se skví opravené fasády starých měšťanských domů. Jedním z nejhonosnějších z nich je pozdně renesanční budova radnice s malou věžičkou. Přibližně ve středu náměstí se nachází moc krásná nová fontána. Zatímco Jana zůstává, aby si ji mohla ze všech možných úhlů vyfotit, já pokračuji až k severnímu cípu náměstíčka, kde se vypíná velice pozoruhodný objekt, podpíraný šesticí antických sloupů. Bělostná stavba klasicistního kostela Vzkříšení Páně září opravdu do daleka, ve stejné barvě je vyveden i mramorový interiér rovnou se třemi Kazatelnami ! Je sice fakt, že díky špatné akustice je funkční jen jedna z nich, ale tento překrásný kostel se může pochlubit tím, že byl vystavěn za pouhé 3 roky !!

Vracím se za manželkou ke kašně a odtud už zamíříme ke vstupu do zámeckého areálu. Budovy podzámčí ohraničují ohromné, částečně vyhlídkové prostranství nádvoří a tvoří důstojnou kulisu překrásné barokní stavbě slavkovského zámku. Počasí se nám začíná nějak rychle kazit, ženou se sem vlny černých mraků. Spěchám zakoupit lístky na hlavní okruh - díky předložené jízdence od ČD dokonce 20 kč sleva - a protože se naše prohlídka uskuteční až skoro za hodinu, jdeme na průzkum ohromného Zámeckého parku. Pod zataženým nebem a kličkováním mezi ojedinělými kapkami deště si obcházíme dva impozantní veliké bazény, které zde plnily funkci fontán. Díky nim je na západní průčelí barokního skvostu pohled jako přes hladinu jezera. Pak už se individuálně motáme zahradou a fotíme si její zátiší a zákoutí, některé jsou ozdobeny i plastikami. Na horní terase nacházíme v části francouzského parku další fontánu, ale protože se dává do vytrvalejšího deště, běžíme se schovat do vstupní haly v zámeckém přízemí. Však máme nejvyšší čas - za pár minut nám začíná prohlídka !

Za čím jedeme?

S paní průvodkyní vystoupáme spolu s hojným počtem zájemců nahoru do patra. Zde vyfasujeme papuče, na kterých budeme jako plachetnice brázdit plochy zámeckých parketových podlah a než začneme s prohlídkou vlastních interiérů, dostává se nám z úst kastelánky přehled dějin slavkovského zámku. Dozvídáme se, že rody Kouniců, které panství vlastnili, byly vlastně původně rody dva a to český i moravský. ( Podle portrétů byli příslušníci jednoho z nich výrazně ošklivější ). A že na místě dnešního zámku původně stávala komenda řádu německých rytířů. V 16.století si zde Oldřich z Kounic nechal vystavět renesanční zámek, který měl 4 křídla a jeho nádvoří zdobily arkády. Před koncem 17. století započala rozsáhlá barokní přestavba zámku, která se protáhla na několik generací příslušníků rodu - pánové nějak brzy umírali. Stavba měla být ve stylu poddunajského baroka, návrh vypracoval architekt Martinelli a po několika generacích stavebníků byl dokončen až ve 30.letech 18.století. Současně se zámkem dostal svoji finální podobu také Zámecký park, který se skládal z francouzské zahrady a rozsáhlého anglického parku. To už byl ale zámeckým pánem nejznámější představitel kounického rodu - Václav Antonín hrabě Kounic z Rietzegu - říšský kníže a kancléř Marie Terezie. Byl to pán elegantního vzhledu a vybraného chování, ale také nenapravitelný "lovec žen". Když mu to jednou samotná vládkyně habsburské monarchie na jedné se státních schůzí vyčetla, ohradil se Kounic slovy : "Ale Milosti, přišli jsme sem snad řešit Vaše záležitosti a ne ty moje !"

Pak už vcházíme do prvního sálu, ve kterém spal před známou bitvou tří císařů na nedalekém Žuráni u Slavkova samotný francouzský vojevůdce. Až se divím, že si k noclehu nevybral hezčí komnatu, ale asi měl chudák před bojem jinakší starosti ... ( Obraz císaře, kterému se málem povedlo ovládnout celou Evropu, je v podvědomí lidu českého známý spíše jen z karikatur na jeho malou postavu a údajný zvyk mít pravici zavěšenu v levém podpaždí. Nikdo se už ale nezamyslí nad kapacitou mozku tohoto Korsičana, který byl sice možná malý vzrůstem, ale velký svým vojenským duchem a geniálním taktickým myšlením. Jeho duch prý ale žije dál - v dnešní době si bohatci léčí svůj "napoleonovský komplex" - namísto předvedením se světu bohatstvím svých myšlének - raději pořízením toho nejsilnějšího a co největšího vozu ...)

Pokračujeme dál. Procházíme si nádherné barokní i klasicistní pokoje a sály, z nichž ty nejcennější se nacházejí právě v západním křídle zámku, které sousedí s parkem. Z původně rozsáhlé kounicovské obrazové galerie se zachoval jen zlomek, pozoruhodný je Sál předků, ale asi největším dojmem na nás zapůsobí překrásný oválný Historický sál. Právě tady bylo pod nádhernou iluzivní výmalbou stropu podepsáno příměří po bitvě u Slavkova. Vítěz a ani poražení zde nemohli křičet, nebot by se navzájem neslyšeli !! Sál má totiž jednu velmi pozoruhodnou akustickou raritu - byl zkonstruován tak, aby diskutující hosty nerušil hlasitý hovor skupinky hned vedle stojící ... a při zvednutí hlasu či při křiku se tu tříští zvuk na tichý a nesrozumitelný blábol, jak nám názorně předvedla paní průvodkyně. Panečku, tady tak nahnat poslance při projednávání státních záležitostí : možná by se už konečně naučili mluvit - ( a taky chovat ) - tak slušně, jak to přináleží jejich stavu ... Jejich hlasité povykování, jakému přivykli při svých rokováních, by tady totiž nikdo neslyšel !!

Po hodince a čtvrt naše "pohádková cesta" po zámeckých komnatách končí prohlídkou oratoře kaple, která postupuje hned dvěma patry. Pak už nezbývá, než odevzdat ty "sedmimílové botky", rozloučit se s průvodkyní i se zámkem a odkráčet k vlaku, neboť čas mezitím poskočil trochu rychlejším tempem. Cestou si kupujeme na náměstí dobrou zmrzlinu a když přicházíme na slavkovské nádraží, náš vlak do sousedních Bučovic právě přijíždí k jedné z ranvejí ...

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Na jídlo jsme ve Slavkově neměli vůbec čas, byli jsme rádi, že jsme si mohli smlsnout na zmrzlině a to ještě při chůzi - restaurací je tu ale dost !

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Těžko říct, co bylo ze všeho nejkrásnější - nezúčastnili jsme se přece soutěže České Miss - ale "jen" prohlídky pro nás dosud neznámého zámku, zahrady a města. Když bych to musel ale převést skutečně na ty "soutěžní míry", tak to bylo : 100 - 50 - 90 ! Slavkovský zámek, park i město na TO skutečně MÁ !! ( Bylo nám tu moc hezky ...)

Ostatní informace

Už tehdy jsem si ve městě všiml poutače na Slavkovské hudební léto. Jako skupina ze všech ta NEJ tady už za pár dnů - ( začátkem srpna ) - vystoupí legendární skupina DEEP PURPLE !!!