Něco málo o Hukvaldech
Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Romantika • Vycházka - půldenní • Za kulturou • Do přírody • Na hory
Kam a jak jedeme?
Podrobnější pohled do mapy by naznačil, že směřujeme do Palkovických vrchů, méně podrobný pak do podhůří Beskyd. Ráno sedáme do auta (přesněji, nakládáme i bicykly, protože si uděláme i malou vyjížďku). Se dvěma nezpoplatněnými úseky máme vlastně od Mohelnice dálnici, přes Olomouc (vlastně taky kolem) až za Hranicemi, tedy u Bělotína se odbočí směrem na Frýdek i Místek a naším cílem jsou Hukvaldy.
Za čím jedeme?
Myslím, že podrobně rozepisovat, proč toto místo je nepatřičné, znalci vědí že jde jednu z nejrozsáhlejších hradních zřícenin u nás. Ono se to počítá různě, podle celkové plochy, délky hradeb, zastavěných budov a vůbec, ale přes všechny možné kategorie se Hukvaldy pohybují kolem třetího místa ve velikosti a na Moravě budou druhé za vcelku blízkým Helfštýnem. Vlastně měly i obdobnou funkci, střežily tady významné stezky přes oblast zvané Moravská brána, v tomto případě vlastně z opačné (severní) strany než výše zmíněný hrad nad Lipníkem.
Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?
Důvod návštěvy byl vcelku prostý, pracovně jsme se podíleli na části projektu, díky kterému se na hradě opravuje část severovýchodních hradeb, takže jsme měli i pozvánku na akci v rámci Dnů evropského dědictví, během kterého proběhl i křest knihy věnované historii hradu. Součást pozvánky bylo i malé pohoštění, takže o hlad bylo postaráno. Ačkoliv se přiznám, že před vstupem do obory (hrad je umístěn v lesnickém zařízení) jsme se osvěžili jedenáctkou v přilehlé občerstvovně. Nakonec podle pohledu na hlavní uličku Hukvald, je na přístupu k dispozici hned několik dalších restaurantů, kousek za branou obory další výletní restaurant, no a mimo jiné v den akce i na hradě nějaké další stánky, tak jsem ochutnal, jaký přivezli burčák.
Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?
Na Hukvaldech jsem byl naposledy v minulém století a to ještě jako hošík s nějakým zájezdem. Takže doba pokročila a i celý hrad se určitě dosti proměnil. Ona to byla vždycky mohutná zřícenina, ale za tu dobu se přidělaly nějaké vestavby, díky kterým se člověk dostane v místa, kam se nedalo.
V podstatě už jde o typicky značně vybetonovanou stavbu, ono když chcete, aby celá ta paráda nespadla, je to vlastně nejúčinější metoda záchrany.
Podle pramenů byl hrad založen v 70.–80. letech 13. století, za zakladatele se považuje Jindřich z Hückenswagenu. Říšská hrabata z Porýní přišla na konec Moravy o dvě generace dříve a protože v té době drželi jen tvrz u Příbora, chtěl si šlechtic vybudovat něco pevnějšího a bezpečnějšího. Ovšem hradu si asi moc dlouho neužil, protože snad již v 90. letech téhož století, případně v počátku 14. století přechází hrad pod správu biskupů v Olomouci a vlastně když pomineme některé dějinné peripetie, patří do majetku církve dodnes.
Hrad poblíž významných komunikačních linií ovšem neustrnul ve výstavbě a časem se z něj stala skutečně nedobytná pevnost. Pokud se tedy posádka nevzdala sama, vojenskou silou nikdy dobyt nebyl a to se o to pokoušeli mimo jiné Husité a na konci 30tileté války Švédi. Po té válce se už beztak začalo válčit jinak, tak jako pevnost pomalu ztrácel význam. Z Hukvald se na nějakou dobu stalo vězení (a k tomu měli biskupové ještě Mírov), k tomu ještě sídlo zprávy panství.
Přiznejme si fakt, že hrad je dosti na kopci, tak si nakonec postavili dole ve vsi přístupnější tzv. Nový zámek a hrad pomalu osiřel.
Hukvaldské panství bylo vždy značně zalesněné a jako takové bylo i zdrojem lovné zvěře na hostiny, které probíhaly v letním sídle biskupů v Kroměříži. Obora na Hukvaldech je doložena už v roce 1567 a tím i cílený chov vysoké, zde převážně daňků. V době episkopátu Wolfganga Hannibala Schrattenbacha byl v době kolem roku 1730 postavená ohradní zeď jejíž nejpatrnější část je nejspíš skvostná barokní brána s biskupským znakem.
Koncem 19. století se do obory dostali i mufloni. Obora byla několika rozšiřována, zejména ve směru k protějšímu kopci Kazničov. Mj. i z důvodu aby měla zvěř více klidu. Zhruba od druhé poloviny 19. století se totiž v rámci rozviíjení turistiky sem zacházelo více výletníku. Vlastně tehdy začala i cílená obnova resp. údržba hradu.
Při vyslovení Hukvald si často vybavíme jméno Leoše Janáčka, ten se narodil dole ve vsi jako syn místního učitele. Ač se později vydal do světa, na Hukvaldy zajížděl často a na jeho památku se v amfiteátru konají akce hudebního festivalu (nebo i na samotném hradě).
A co že bylo v rámci Evropského dědictví k vidění?
Pořadatelé si objednali vskutku krásné počasí, ač tedy ještě kolem Nového Jičína se ještě válely mlhy, za Příborem se už jasnilo a dole na parkovišti už pralo sluníčko. Pohyb v oboře je omezen v podstatě jen na cestu k hradu a amfiteátru. V obležení bývá často dnes už kopie sošky lišky Bystroušky, kterou pře nedávnem někdo šlohnul. Od ní začíná poměrně strmý vzestup ku hradu. V oboře se vlastně od jejího vzniku nikdy moc nekácelo, takže je v ní vcelku starobylý porost smíšeného lesa. Samotnému hradnímu kopci dominují listnáče, duby a buky. Právě ty buky jsou proslulé. Díky růstu na strmém svahu si vytvářejí mohutné kořeny, které odhaluje eroze a kořeny tak vytváří zajímavé „dekorace“. Původně sedm nejstarších (kolem 300 let) bylo vyhlášeno stromy památnými, jeden z nich už padl, takže zbývá šest největších. Protože padlé dřevo zůstává většinou ležet, trouchnivějící zbytky poskytují úkryt četnému hmyzu. Chráněný les poskytuje i prostor vzácným bylinám, houbám, ale i ptactvu aj.
Vstup do hradu brání velká motta. Tzv. Kulatina (ve skutečnosti asi šetiúhelníková bašta) vznikla nejspíš v 15. století. Za branou je poměrně velké první nádvoří. Poněkud rušivou je kaple sv. Onřeje z 18. století, která je vlastně jedinou celou omítnutou stavbou v areálu. Směrem k západu bychom došli do Kulatiny, která má částečně vyhlídkový ochoz a je v ní umístěn malý amfiteátr. Návštěvníky bavila skupina Lucrezia Borgia ze Znojma s tanečnicemi.
Na opačné tedy východní straně hradu jsou pozůstatky paláce, spíše paláců. Vstup k nim bránila další brána a příkop. V jedné z bývalých strážnic je umístěná malá expozice historie hradu, další expozice i s modelem je pak v paláci. Původní schodiště vnitřních prostor již vzala za své, takže patra jsou přístupná novými povětšinou železo-dřevěnými vestavbami. Díky tomu se dostaneme vlastně až na střechu hradu, takže máme k dispozici rozhled na celé Podbeskydí, ale i na samotné Beskydy, samozřejmě blízká města: Příbor, Kopřivnici, nějaké ty vesnice, na Ostravsko aj. Záleží na dohlednosti, přece jen byl trošku opar. Vše důležité je pak popsáno na panoramatických fotografiích.
Na krajním východě (až severovýchodě) hradu je upravená přístřešková Janáčkova vyhlídka, důležitým prvkem je hradní studna s prý zázračnou vodou. Bohužel tuto stranu hradu momentálně pokrývá lešení záchranných prací.
Ostatní informace
V rámci dne památek byl vstup zadarmo, jinak se platí. Aktuální dospělí 70 což je asi cena rozumná, děti a senioři platí méně (40), existuje rodinné vstupné (180), slevová karta apod. Pes stojí 10,- Kč. Hrad je otevřen od dubna do října.