Nižbor - Stradonice - naučná stezka keltského oppida

Tipy na výlet • Vycházka - půldenní • Do přírody

Stradonice - u kostela sv. Liboria

Stradonice - na hřbitově u kostela sv. Liboria

Stradonice - kostel sv. Liboria ze hřbitova

Stradonice - kostel sv. Liboria od silnice

Stradonice

Stradonice - úvodní zastavení NS

Stradonice - úvodní 1. zastavení

Na naučné stezce

Prachový kříž

Na naučné stezce

Na naučné stezce - zde někde vlevo má pokračovat NS

Poslední zastavení NS

Nižbor z mé zpáteční cesty

Zámek Nižbor z mé zpáteční cesty

Hvězdárna

Pohled na hvězdárnu od nádraží

Nádraží Nižbor s restaurací

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (37 fotografií)

Kam a jak jedeme?

Směřujeme na festival Skotsko v Kostelíku, kam chceme k večeru dorazit. Konečně nám zbývá čas projít si zdejší zajímavou naučnou stezku.

Za čím jedeme?

Nižbor se nachází v CHKO Křivoklátsko, necelých 10 km severozápadně od Berouna.

První písemná zmínka o obci je z r 1265, kdy zde král Přemysl Otakar II. na svém hradě podepsal zakládací listinu města Poličky. To je také nejstarší část této obce, která následně vznikala v podhradí. Tam přicházeli lidé za prací, když tehdejší majitel hradu založil r. 1512 železnou huť. První měl v nedalekém Hýskově, tuto nazval Nová Huť. Název Nižbor je až od r. 1946. Dalším významným podnikem v obci je sklárna, jejímž majitelem byl bývalý senátor Jiří Rückl. Tato technická památka stojí u nádraží (Lánská 141) a je stále funkční. Po 2. světové válce byla znárodněna, nyní je soukromých rukou a vyrábí se zde olovnatý křišťál.

Jen kousek od zámku západním směrem - u silnice na odbočce k zámku je Fürstenberská hrobka z 80. let 18. století. Mezi lety 1787 a 1899 v ní bylo pochováno 14 osob.

Součástí Nižboru jsou Stradonice, původní vesnice, která leží na východ od Nižboru a na západ od Hýskova. Na pravém břehu Berounky je historické centrum vesnice.

Již však ve 2. století před n. l. zde bylo pravděpodobné první keltské osídlení této oblasti – oppidum Stradonice. Další nálezy jsou z 1.–3. století, tj. z doby germánského osídlení, v nedalekém lese byly objeveny i nálezy z doby Slovanů.

Stradonice byly majetkem ženského kláštera svatého Jiří na Pražském hradě, proto první písemná zmínka je z r. 1227 a 1233 právě v listinách kláštera, i když je pravděpodobné, že první písemné zmínky byly v záznamech již v dřívějších letech. Ty bohužel shořely r. 1142. R. 1382 připojil Václav IV. Stradonice k nižborského panství.

U dřevěné kaple sv. Liboria z r. 1685 byl založen r. 1721 hřbitov, který byl v době moru v letech 1771 – 1772 rozšířen. Kaple byla r. 1838 přestavěna na zděný filiální koste lsv. Liboria. Dne 2. srpna 1877 našel tehdejší syn hrobníka zhruba 200 mincí, keltských duhovek.

Na západ od Stradonic a na jih od Nižboru na náhorní plošině vrchu Hradiště bylo jedno z nejvýznamnějších keltských oppid u nás. Od r. 1958 je chráněno jako kulturní památka. Keltové sem přišli v pol. 2. století př. n. l. a založili zde u obchodní cesty podél Berounky malou, tehdy ještě neopevněnou osadu. Opevnění budovali až později – okolo r. 120 př. n. l. V těchto původních základech opevnění byla nalezena hliněná forma pro odlévání zlatých mincí, což dokazuje, jak byla keltská kultura vyspělá. Na přelomu letopočtu oppidum dobyli a vypálili Markomani.

R. 2005 byla v místech původního oppida vybudována okružní Naučná stezka keltského oppida Stradonice. Vede po zpevněných polních cestách a pěšinách. Na necelých 6 km, které jsou značeny klasickými červenobílými trojúhelníčky, je osazeno 6 dřevěných tabulí, které seznamují s historií tohoto keltského oppida a všeobecně i keltského národa, s archeologickým výzkumem i nalezenými předměty.

Úvodní panel je v Nižboru před samoobsluhou v blízkosti křižovatky a benzínové pumpy. Po silnici s nepříliš velkým provozem se dojde do Stradonic ke hřbitovu, kde je ten samý úvodní panel. Zde se nechá pohodlně zaparkovat, takže tady jsme naši cestu začali my. Přečetli jsme si informace o kostele, hřbitově a o životě a díle spisovatele Fr. Nepila, který se v nedalekém Hýskově narodil a často tam jezdíval k babičce a dědovi a který je zde pohřben. Prošli jsme se po hřbitově, ale jeho hrob jsme nenašli. Po prostudování úvodního zastavení jsme už vyrazili do mírného kopečka podle značení naučné stezky. Kromě dřevěných zastavení NS jsou na zajímavých místech trasy umístěny dalších tabule, kde je přesně vyznačeno, kde jsme i kde najdete další informace.

Jedno zastavení je U kříže, kterému se říká také Prachový a ke kterému se vztahuje pověst o uhlíři Františku Prachovi, který si zde postavil chalupu a domníval se, že zde najde keltský poklad. Místo toho mu prý údajný duch Dyma chalupu podpálil. O kříži se vypráví, že se neustále propadá.

Zpočátku se zdá všechno pěkně značené a i velice pěkně popsané. Neustále se držíme cesty odbočující vpravo. Další dvě zastavení jsou na odbočce vpravo. Cestou se otevírají moc hezké výhledy. Jenže u předposledního zastavení začíná problém. K poslednímu zastavení se pokračuje kousek do kopce, kde je další krásný výhled, ale naučná stezka podle šipky má odbočovat vlevo. Tady jsme se rozdělili i my. Mně se nechtělo vracet k autu stejnou cestou, Otovi se nechtělo ze Stradonic jít po místní komunikaci k autu. Já obešla celou loučku, po jedné pěšině jsem se kousek dokonce i vydala. Ale značení nikde nebylo, navíc směr se mi nezdál zrovna ideální. U posledního zastavení NS jsem se všimla pěšinky, která podle mne vedla směrem, který jsem potřebovala. Tak jsem se tam vrátila. Nemám sice úplně nejlepší orientaci, ale tady jsem si docela věřila, že zabloudit nemohu. Maximálně dojdu do Stradonic místo do Nižboru. Dvakrát jsem poměrně prudce klesala, jednou dokonce po sjezdovce, ale otevřel se mi krásný pohled na Nižbor v údolí i na zámek na kopci. Na rozcestí jsem se trefila, takže místo pohodlné cesty do Stradonic jsem zvolila méně pohodlnou, ale správnou cestu. Najednou jsem došla na asfaltku. Dostala jsem se dokonce k domu s kopulí, patrně bývalou hvězdárnou, která se mi líbila již včera z dálky. Jenže se mi zdálo, že cesta mne vede zase zbytečně od Nižboru. Najednou jsem zahlédla prudkou pěšinku dolů k Habrovému potoku, kde jsem doufala, že bude nějaká lávka. Všechno dopadlo perfektně. Na silnici jsem se dostala v místech, kde vlevo přicházela naučná stezka a naproti do kopce stoupala červená značka k zámku. Na parkoviště u pumpy to bylo kousek. Ota přijel jen chvilku přede mnout.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Najíst se nechá v Nižboru i ve Stradonicích. My jsme se večer zastavili ve vagonu na nádraží a v poledne jsme se najedli u Berounky z vlastních zásob.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Až na to závěrečně značení to bylo úplně perfektní - zajímavé informace, nádherná krajina i výhledy. Nakonec jsem si užila i tu cestu zpátky a dokonce jsem si ji i zkrátila.

Ostatní informace

Berounka je v těchto místech oblíbená i vodáky, podle řeky vede cyklostezka, ze které se nechá odbočit do Křivoklátské vrchoviny. Z Nižboru vedou i turistické trasy – zelená, červená modrá a žlutá. Stačí si tedy vybrat a vytvořit si vlastní okruh.

GPS souřadnice:

uložit .gpx soubor (49.992, 14.023)

Poslední aktualizace: 2.12.2018

Vyhledání vlakového spojení na výlet