Nová jeskyně
Unikátní objev se podařil ve středu 11. října učinit členům prostějovské základní organizace České speleologické společnosti (ČSS). Po několikaletém bádání v podzemí v oblasti Paní Hory v lokalitě jeskyní Za hájovnou speleologové narazili na nový krasový jeskynní systém, který svojí výzdobou může konkurovat veřejnosti známým Javoříčským jeskyním. Novou jeskyni zdobí kromě stalagnitů, stalagnátů, záclonek a dalších klasických krápníkových jevů také až metr třicet dlouhá a v průměru jen čtyři milimetry široká brčka, která stejně jako excentrické krápníky různých velikostí například v Javoříčských jeskyních nenajdeme. Nově objevený dóm dostal název podle objevitele, předsedy ČSS Prostějov Miroslava Vaňka, kterému nikdo neřekne jinak než Plakát, Plakátův sen. Přístupová chodba byla pojmenována Narozeninová. Na délku měří nově objevený prostor zhruba padesát metrů, v nejvyšším bodě dosahuje až dvanácti metrů a na šířku má tři metry. Oblast bude pravděpodobně kromě speleologů sloužit také archeologům, protože při průzkumných pracích byly objeveny i četné kosterní nálezy, z nichž některé jsou deset až dvanáct tisíc let staré. Některé kosterní nálezy budou zřejmě ještě starší, což však dokáže až další archeologická expertíza. „Čtrnáct dní před objevem tady kolega Aleš kopal a nachystal spoustu sedimentu na vyvezení. Ve středu (11. října) jsem jel Za hájovnu pro porouchaný vrátek. Šel jsem se podívat dovnitř, jak se kluci za dobu, co jsem byl nemocný, pohnuli dále. Nedalo mi, abych se trošku neporýpal v hlíně. Jedno místo bylo zajímavé, tak jsem si párkrát kopnul a ani ne po půlhodině jsem se prokopal do volného prostoru,“ vzpomíná na šťastný den ve svém životě objevitel Plakát : „Prostě se mi splnil sen. Měl jsem menší objevy jeskyní na Kavkaze a v Itálii. Ale objev doma ve své lokalitě, kde se člověk lopotí už třicet let, to je něco úžasného.“ Zpráva o novém a nevídaném objevu se mezi speleology rozšířila rychlostí blesku. O víkendu se všichni sjeli do Březiny, kde mají prostějovští jeskyňáři základnu a vyrazili do podzemí obdivovat panenská místa, kde žádný člověk ještě nikdy nebyl. Všichni, kteří chtěli spatřit krasovou nádheru, museli podstoupit nezvyklý rituál. Před vchodem do nového prostoru se vysvléknout z ušpiněného overalu, vyzout boty a jen v ponožkách a čistém oblečení skoro po břiše proplazit a místy prokličkovat mezi krápníky do malé sněhobílé komnaty plné suchých jezírek, záclonek, stalagmitů, stalagnátů, excentrických krápníků. Průzkumné práce v oblasti Za hájovnou začaly už v roce 1986. Po objevu tzv. Velikonočního objevu v roce 1997 se těžba soustředila na pravou stranu. Ke zklamání speleologů se však pravá strana začala později jevit jako neperspektivní. Průzkumné práce se tam však prováděly spíše nárazově. Většina členů prostějovské základny je neaktivní, takže většinu práce oddřela skalní pětice jeskyňářů. „Na Velikonoce se nás tehdy sešlo víc. Dělali jsme celý den a kolem 18. Hodiny jsme se propíchli do krátké chodbičky. Objevila se před námi puklina, hodili jsme tam kámen. Podle zvuku jsem poznali, že je před námi větší prostor. Okamžitě se všichni nadchli. Protože jsme neměli lana a další potřebný materiál, museli jsme práci ukončit a odjet na chalupu. Nemohli jsme od objevu jen tak utéct, takže jsem si nabalili věci s sebou a vyrazili zpět. Okamžitě se aktivovali i neaktivní. Kolem půlnoci se nám podařilo puklinu rozšířit natolik, že jsem tam mohl vlézt. Lezl jsem první. Vylezl jsem ve stropu pukliny a pode mnou bylo asi osm metrů do první prostory, což byla kaskádovitá puklina široká od pěti do dvou metrů. Následující týden se nám podařilo místo rozšířit natolik, že jsem se dostali dál. Dvacet metrů jsem já a tři moji kolegové prolézali čistou vertikálou, která se musela slanit,“ líčí Vaněk. Postupně se začaly na pravé straně jeskyně Za hájovnou provádět další průzkumné práce. Speleologové připravili terén pro hasiče, kteří v rámci cvičení přehradili potok a hadicemi čerpali vodu do podzemí. V první etapě nastoupaly dva až tři metry vody a celá spodní část se zatopila. Po chvíli se začala voda jeskyňářům řítit před očima někam do neznáma. Původní dno se snížilo asi o deset metrů níž. Avšak ani tento pokus neodhalil speleologům další tajemství jeskyně. Veškerá činnost na pravé části byla zastavena. „Nikde nás to nepustilo dál. Nastalo velké zklamání, protože jsme tomuto místu věnovali několik let práce a nakonec nic.“ Práce se tedy přesunuly na levou stranu. Intenzivně se tedy začalo bádat až na jaře letošního roku. Jeskyňáři odtud vyvezli na čtyřicet kubíků sedimentů. Několik posledních týdnů se jen kopalo a těžilo, aby se vybral zanesený vodní kanál. Na první krápníky narazili speleologové v jedné plazivce. Aby nezničil výzdobu, tak museli místo obkopat. Časem je hora pustila až ke křížení puklin, kde vždycky dochází k rozšíření chodby. „I Prostějovanům svitla naděje, že by se mohli dostat někam dál. „Museli jsme se stále držet stěn a stropu, který nám říkal, kde máte kopat. Věřím, že budou mít nově objevené prostory pokračování. Je otázkou času, kdy nás podzemí pustí zase dál,“ nepřestává doufat Vaněk a dodává : „jednou budou tyhle jeskyně konkurencí protějších Javoříčských jeskyní. Veřejnosti však přístupné nikdy nebudou.“ Převzato z časopisu Turistika a Hory číslo 11-12/2000
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Svět
Půjčovna aut