Loading...
Tipy na výlet • Pro zdatnější • Celodenní výlet • Do přírody
O třech zříceninách.
Již delší dobu jsem se chystal podívat se na dvě zříceniny hradů nedaleko Klášterce nad Ohří. Ta první je hrad Perštejn a druhý je Lestkov. Tou třetí jsem po výletě byl já. A jak to teda bylo?
Ráno o půl šesté vyrážím na vlak směr Pardubice,tady přestup směr Praha a další přestup a ten už mě veze až do Klášterce. Na místě jsem v 10 hodin a tak nejprve se jdu podívat na předem objednaný nocleh v jednom penzionu nedaleko nádraží. Ač je to trošku brzo na ubytování, přesto není problém. Pouštějí mě dovnitř, a hned se tedy vybaluji v pěkném dvoulůžkovém pokoji. Z batohu všechno ven,zůstává jen foťák a Místo na případnou svačinu. I bunda jde na ramínko do skříně. Beru klíče a vyrážím.
Téměř naproti je potravinářský obchůdek a tak se zastavuji pro občerstvení. Sakra,právě jim dovezli teplou sekanou. Tak dva plátky a nějakou housku k tomu. Samozřejmě se musí doplňovat tekutiny,tak jednu ve skleněné lahvi.Za tratí je autobusové nádraží,odkud mi jede autobus do Perštejna. Je to kousek, a tak za chvíli vystupuji z autobusu. Ještě se stačím zeptat šoféra kudy na hrad. Neví. Tak vyrážím nejprve na slepo. V jedněch dveřích dvě babky mají důležitou pavlačovou plenárku a tak se jich ptám na cestu. No,prý kousek ještě po silnici do kopce, potom do leva a za zahrádkama je hájovna a za ní podle plotu po stezičce. Tak teda jdu. Hájenka je na světě, ale ta stezička stojí za to. Úzká,podle plotu do pěkného kopce. Ale je to lesem a tak pohádka. Nahoře narážím na značenou stezku a tak se jí držím a po chvíli jsem u hradu. Teda samozřejmě bývalého. Dnes tu stojí zbytky zdí a věže. Procházím se rozvalinami. Musel to být docela velký hrad. Zůstalo z něho málo,ale přesto jsou rozvaliny půvabné. A je vidět,že čundráci jsou tu častými hosty. Dole,na bývalém nádvoří je velké ohniště obložené kamením. Po hradě jsou rozloženy cedule s vyobrazením hradu ,jak asi vypadal,jeho historie a pár obrázků různých zbraní patřičných k době.
Po prohlídce a po svačince uprostřed hradu se vydávám dolů . Jdu ale druhou stranou, vlastně po značené stezce.Za chvíli po romantickém šlapání houštím jsem opět ve vesnic Perštejn. Jelikož nevím kdy mi něco pojede do Klášterce, tak se jdu posilnit tekutinou zvanou pivko. Jedno a šlapu dolů k zastávce autobusu. Za dvacet minut jede pražák a tak jsem za chvíli opět v Klášterci na autobusáku. No ony to jsou spíš Miřetice. Z autobusáku opět přes koleje a podle ubytování se vydávám na druhou část putování.
V dálce je na kopci vidět další zřícenina. Je to hrad Lestkov. Spouštím se s kopečka dolů k řece a po cyklostezce je nádherná procházka přírodou. Voda vedle se stříbří ve sluníčku. Já hledám nějaký Most přes tu vodičku. Asi po kilometru je tu lávka pro cyklisty a chodce. Na lávce objevuji konečně turistickou značku,červenou a věřím,že mě dovede k hradu. Ve vesnici je turistická křižovatka a tak jdu dál po té červené nad venici. Jenže chvílemi jdu odhadem , jelikož tady je jedno z nejhorších značení, jaké jsem zažil. Občas nevím jestli vůbec jdu dobře. No, i když jsem si trošku zašel,zase jsem na červené. Ale po stoupání je tu veliká louka. No spíš pastva a na ní stádo krav. Louka je rozdupaná a značka nikde v dohledu. Odhaduji a šlapu přes louku. Hurá,z dálky vidím na sloupu namalovanou značku. Na dalším je pod značkou namalovaná šipka a napsáno :Do vesnice 400metrů. Tak se blížím k domkům a doufám,že nějakou značku objevím. Nedaleko posledního domku na mě z roští kouká moje červená. Je to dobré,přicházím až na autobusovou zastávku, ale zároveň i turistické rozcestí. Tady píšou,že na hrad je 500 metrů. No jo,ale nenapsali do jakého kopce. Tak s radostí šlapu a šlapu. Ale nějak se mi krátí zastávky na vydechnutí. Těch 500 metrů má snad tři kilometry podle únavy. Prostě šplhám a šplhám. Na vrcholku je ta odměna, pro kterou tohle absolvuji. Posledních pár metrů a hradní zřícenina vítá tu lidskou. Prolézám neznačená Místa a stezičky. Na straně směrem ke Klášterci je krásná plošinka a z ní nádherný výhled na město v dáli dole. Palouček je můj kamarád a tak si natahuji pěkně postavu na ležato. Sluníčko docela mile hřeje a já si dávám půlhodinovou pauzu se svačinou. Nebo to byl pozdní oběd?
Pohoda, siesta skončila a já se začínám spouštět dolů svahem po vyšláplo stezce mezi roštím. Těsně před cestou je to tady pěkně rozryto od divočáků. Snad tu někde nejsou zašití. Na cestě je opět červená a tak už po lesní cestě až dolů k městu, k Ohři a mostu přes ní. Sice psali,že to jsou jen 2 km,ale já je mám nějak delší a to jdu z kopce. Nevadí. Za Mostem je hned hezký zámecký park a tak podle vody jdu až k zámku. Ten je obložen lešením. Býval krásně světlý,teď nějaký děsně chytrý ho dává přemalovat na červenou. Jak katovna. No místní se to vůbec nelíbí jak mi říkají. Ani těm policajtům,s kterými jsem hodil řeč. Tak pokračuji dál do města Žižkovou ulicí až téměř k ubytovně. Nožky bolí,ale je už 7 hodin a tak se ještě zastavuji na večeři a potom přes ulici do pokojíčku,do sprchy a do postele.
Ráno nohy ještě bolí. Víc jak večer. Vyspinkaném do růžova si balím věci a v 11 hodin mi jede rychlík k domovu. Byl to krásný výlet i když už na mě náročnější.
Je to výlet do kopečků,kde kdysi stávaly pevné hrady. Dnes už je tam jen pár romantických zbytků zdiva. Místa nejsou asi nijak zvlášť navštěvované podle toho,jak se příroda vnořila mezi pozůstatky zdí a cestičk nejsou moc vyšlapané.
Jídlo bylo z vlastních zásob uprostřed lesa a hradních zřícenin.
Co se asi tak může nejvíc líbit uprostřed lesních velikánů a hrdě tyčících se zbytků kdysi pevných hradů. To,že jseme tady ,v tichu přírody. A co se nelíbilo? To úděsné šplhání do kopců. Kdysi by to byla pohoda,dnes je to horší.
Vstupné žádné,jen kdyby snad hajný stál za smrkem či divočáci chtěli něco mlsného.