Ochutnávka Alpe Adria Trail (AAT) Korutany – Itálie – Slovinsko
Tipy na výlet • Do přírody • Na hory • Za gastronomií
Kam a jak jedeme?
Jedeme autem na pomezí Rakouska, Slovinska a Itálie. Cesta z Prahy měří necelých 600 km a trvá asi 7 hodin.
Za čím jedeme?
750 km dlouhá dálková trasa Alpe Adria Trail (AAT) byla představena v roce 2011. Spojila stávající turistické trasy a stezky v Rakousku, Slovinsku a Itálii do jednoho celku a nabídla tak turistům možnost projít od úpatí nejvyšší hory Rakouska Grossglockneru (3798 m n. m.) až k Jaderskému moři. AAT je rozdělen do 43 etap s průměrnou délkou 17 km. Veškeré informace pro plánování tras vč. jejich představení, o možnostech ubytování nebo o zajímavostech podél trasy najdete na: https://alpe-adria-trail.com
My jsme vyrazili na prodloužený víkend, proto jsme vybrali jen části etap, které se nachází na relativně malém prostoru všech tří států. Začínáme v jihorakouských Korutanech u jezera Faaker See. Jedním z 1280 korutanských jezer, které svojí krásou, průzračnou a často i pitnou vodou jistě okouzlí každého návštěvníka. V letních měsících dosahuje teplota vody v jezerech až 29°C, proto jsou Korutany ideálním cílem pro letní rodinnou dovolenou spojenou s koupáním! Termín naší cesty však spadal již do začínajícího podzimu, tak jsme koupání v jezeře vynechali a vydali se od jezera do kopce po značení AAT ke zřícenině hradu Finkenstein. Součástí zříceniny je pódium s hledištěm pro 1.000 diváků, kde jsou pořádány koncerty s úžasnou přírodní atmosférou při zapadajícím slunci. Hlavně je odtud ale krásný výhled na jezero Faaker See a značnou část Korutan. Od hradu je to už jen kousek podél obory s vysokou zvěří k Baumgartnerhöhe, kde si dáme výborný oběd a načerpáme energii z několika druhů piva!
Po obědě volíme raději volnější program s přejezdem do Itálie k jezerům Laghi di Fusine. Dolní jezero je usazeno v náruči lesa a začínající podzim a nádherné slunečné počasí dělá z krátké procházky kolem jezera úžasný zážitek spojený s nekončícím cvakáním spouští fotoaparátů. Klesající slunce a hrozba, že k nedalekému Hornímu jezeru dojdeme za špatných světelných podmínek, nás přinutí vyrazit. Horní jezero není tak těsně obklopené lesem, ale je blíž k horským štítům, které se odrážejí v jeho hladině. Obava ze zhoršených světelných podmínek se částečně naplnila, ale krásu zdejší přírody nám nezkazila.
Rakouskou i italskou část naší cesty máme za sebou a vyrážíme do primárního cíle našeho výletu - do Slovinska. Cesta přes průsmyk Vršič je otevřená, tak si těch cca 50 zatáček a hlavně pohled na okolní hory užijeme. Během chvilky vyjedeme až do nejvyššího bodu (1.611 m n.m.). Vystupujeme, oblékáme bundy a čepice (stojíme vlastně pár metrů nad Sněžkou) a kocháme se výhledy na skály a do údolí.
Hlavu složíme v nám již dobře známém kempu Koren v Kobaridu přímo na břehu řeky Soča. Odtud pak ráno vyrážíme proti proudu řeky po trase AAT do Trnova. Tento úsek kopíruje slovinskou trasu Juliana, která turisty provází kolem Julských Alp. Ostatně následující den po ní vyrazíme od Bohinjského jezera do Bohinjské Bistrice. Část etapy do Trnova kopíruje řeku Soča a vzdaluje se od ní jen minimálně. Jednou z výjímek je odbočka k vodopádu Kozjak, který určitě stojí za vidění! Vítaným zpestřením dopolední vycházky jsou lávky přes řeku. Houpou se jen trochu a ocelová lana v jejich konstrukci nenechají nikoho na pochybách, že se jedná o naprosto bezpečný způsob pro přechod řeky suchou nohou. 15. října sice končí vodácká sezóna, ale vody je v Soče dost. Potkáváme pár vodáků na kajaku, které právě z lávky nad řekou pozorujeme.
Poobědváme v Bovci a pokračujeme v cestě podél řeky v úseku, který jsme na jaře sjížděli na raftu. Jdeme podzimním lesem, pod námi hučí řeka, sluníčko svítí a proti modré obloze obdivujeme okolní vrcholky Julských Alp – prostě nádherné odpoledne na nenáročné odpočinkové části AAT.
Jak jsem již naznačil výše, dopoledne následujícího dne se odchýlíme od trasy AAT a vyrážíme k Bohinjskému jezeru, odkud máme namířeno po „Juliáně“ do Bohinjské Bistrice. Z této trasy by měl být za jasného počasí vidět nejvyšší vrchol Julských Alp a celého Slovinska Triglav (2 864 m n.m.). Podtrhuji to za jasného počasí, protože osobně jsem byl u Bohinjského jezera již několikrát a Triglav jsem viděl pouze jednou a to ještě jen chvilku, mezi mraky. Po příjezdu k jezeru zahaleného do ranní mlhy to na velký úspěch nevypadalo. Naštěstí se během dopoledne mlha rozplynula, tak jsme se i na ten Triglav vynadívali do sytosti. Protože nám vyhládlo a před námi byla ještě cesta domů, zastavili jsme se v sice nenápadné, ale vyhlášené restauraci Resje na oběd a několik druhů místního piva. A to byla taková hezká tečka za celým naším výletem…
Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?
Něco jsem zmínil již výše v článku, Hotel Špik lze jistě také doporučit už jen pro krásný výhled na hory, případně je možné se ubytovat i v sousedním kempu.
Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?
Z celkových 750 km Alpe Adria Trailu jsme za 3 dny ušli cca 45 km, což je pochopitelně málo vzhledem k celku, ale i na těch pár kilometrech jsme poznali, že se jedná o skutečný turistický skvost. Především procházíte krásnou čistou přírodou – hory, jezera, řeky. Úžasně nám navíc vyšlo počasí. A protože je zbytečné něco sáhodlouze popisovat, sami se podívejte na fotky a krátká videa z naší cesty a obrázek si udělejte sami.
Ostatní informace
#alpeadriatrail #visitcarinthia #ifeelsLOVEnia #myway