Od Banditů až po přírodní vědy

Fotografie (1)

Na Korsice se sice domluvíte francouzsky a italsky, nejsnáze však, ovládáte-li „korsičtinu“. Ta je jakousi směsicí obou výše uvedených řečí se spoustou slov převzatých z latiny, řečtiny i španělštiny. zajímavostí je, že některé z původních korsických výrazů vešly do obecného povědomí a dokonce i do vědeckého názvosloví. K těm prvním patří nechvalně známá slova úzce spolu související – vendeta a bandita. Vendeta neboli krevní msta patřila po staletí k základním rysům osobnosti pravého Korsičana. Pro zdejší muže a ženy nebylo nikdy nic posvátnějšího nad rodinný svazek, čest, věrnost a smysl pro spravedlnost. Příčiny – z dnešního pohledu často až malicherné – vedly k „řetězovým reakcím“ msty, zanechávajícím desítky mrtvých nebo zmrzačených. Ze mstitelů se ovšem vzápětí občas stávali vyhnanci – banditos – uchylující se před hněvem pronásledovatelů i policií do okolních hor. Jen nemnozí z těchto „banditos“ však byli bandity v tom smyslu, jak jej chápeme dnes. Pouze ten, kdo se dobře vyznal v nepřehledné korsické krajině, měl šanci – ať už jako štvanec, či mstitel. Zvlněný terén je totiž porostlý doslova neproniknutelnou křovinou s myrtou, levandulí, vavřínem, jalovcem a dalším subtropickým rostlinstvem. Této trnité houštině, dodávající ostrovu charakteristickou vůni, se říká všude ve Středomoří původně korsickým názvem macchie (čti makje), běžně užívaným i ve fytogeografických publikacích. Za přírodní úkryt banditům sloužily i četné skalní převisy, výklenky a jiné bizarní dutiny, tak typické pro většinu korsických skal. Místní lidé jim odedávna říkali tafoni (což znamená „okna“ či „děravce“) a rovněž tento název vešel do mezinárodní vědecké terminologie, tentokrát geologické a geografické. První odborná studie dutin tafoni v korsických žulách vyšla před více než sto lety. Vznik těchto zajímavých prohlubní centimetrových až několikametrových rozměrů (známých i z jiných oblastí, včetně našich pískovcových skalních měst) je vysvětlován dlouhodobým působením zvětrávacích procesů během střídavě vlhkého a suchého podnebí. Intenzívním výparem se na povrchu skal tvoří pevnější „kůra“, pod kterou dochází k rychlejšímu vyvětrávání méně odolných částí horniny. Většina dutin se proto do otvoru dovnitř více či méně rozšiřuje, mnohde dochází k úplné perforaci skály a vzniku okna či malé brány. Na Korsice bychom se těchto útvarů nedopočítali a že jejich vývoji zdejší podnebí opravdu přeje, svědčí mimo jiné to, že je najdeme zcela běžně nejen v žulách, ale prakticky ve všech typech hornin na ostrově. Bizarní vzhled mnohých korsických tafonů byl inspirací k četným lidovým zkazkám. Většina dávných pověstí vypráví o upířích čarodějnicích – stregách – vylézajících za měsíčních nocí ze skal a beroucích na sebe nejroztodivnější podobu, někdy hrůzostrašnou, jindy docela přívětivou… Spoustu dutin a výklenků typu tafoni lze vidět na stěnách proslulých žulových kaňonů (Restonica, Asco, Tavignano, Spelunca, Polischellu, Cirque de Bonifatu…), skalních měst (Calanche, Bavella aj.), pobřežních útesů i velehorských srázů, kde velikostí vyniká okno zvané Capu Tafunatu, vzniklé zvětráváním ryolitového sopečného tufu. Převzato z časopisu Turistika a Hory číslo 9-10/2000