Díky Franto, snad se mi podaří popsat ještě nějaké podobné výlety, které sice dají člověku hodně zabrat, ale s o to větší chutí na ně vzpomíná, protože ty zážitky jsou neopakovatelné a velmi silné. Na"velké" hory asi nikdy nebudu mít mnoho příležitostí se vypravit, ale i ty "naše" jsou krásné a pochod večer je pro samotného člověka obtížný hlavně tím, že vše doléhá s mnohem větší váhou. Teprve pak se pocítí ta skutečná velikost hor. Pocítí tu úctu před majestátem hor a zdaleka to nemusí být ty největší. V zimě, po tmě to je ta největší výzva. Teprve tehdy je to tak, že jsou jen HORY a já. Taková tichá řeč mezi velikostí a krásou hor a nepatrností člověka samotného. O to víc si pak vážím, když jsem doma v pohodlí a bezpečí. Jen je třeba se na takový výlet velmi důkladně připravit a raději počítat se stokrát horšími podmínkami než by měly být.
