Okolím Malé Skály.

Kam a jak jedeme?

Pro naší cestu do CHKO Český ráj, která je považována za jednu z nejhezčích v celé zemi, jsme se rozhodli v měsíci září. Na jejím severním okraji je jedno z nejzajímavějších míst tohoto celku, Malá Skála a její okolí. Únava z cest po Jizerských horách se na nás trochu podepsala a tak jsme chtěli méně chodit a hodně toho vidět .Tím nejlepším řešením se nám jevila cesta na Kopaninu ( 657 m.n.m.), kde je rozhledna, odtud pokračovat na hrad Frýdštejn a cestu ukončit na hradě Vranov nad Malou Skálou. Autem jsme přijeli na parkoviště v Malé Skále a po krátkém rozkoukání jsme vyšli po zelené k prvnímu cíli tohoto výletu.

Za čím jedeme?

Z kaple sv. Vavřince v Malé Skále právě vycházel nový manželský pár a tak jsme přivítali možnost nahlédnout dovnitř. Kaple tu stojí od roku 1869 a nechal ji postavit majitel zdejšího panství jako zámeckou kapli. Zajímavý interiér stojí za návštěvu. Na svahu pod kaplí je socha sv. Jana z Nepomuku. Dalším místem na cestě je zdejší zámek. Jednopatrová, původně renesanční stavba, byla postavena na místě staré tvrze v roce 1565. Začátkem 18. století prošel barokní úpravou a o dvě století později dostal secesní šat. Zámek je v soukromých rukou a je veřejnosti nepřístupný. Tak musí stačit pohled od vrat a jde se dál. Po krátkém stoupání je odměnou pohled na Vranovský hřbet. O něco dál začíná les,ve které je skryt lesní hřbitov. Je posledním místem odpočinku některých majitelů zdejšího panství a je tu také pochována spisovatelka Jarmila Glazarová. Trochu paradox.

Jsme za Malou Skálou a procházíme hezkými, většinou listnatými lesy. Občas se objeví průhled do údolí Vranovského potoka. A to je vše. Stále stoupáme a okolní lesy jsou tady buď smrkové nebo smíšené. Z lesa na louky se dostáváme u osady Bobov. Vlevo od cesty v louce stojí socha kpt. Otakar Jaroše, tak trochu zapomenutá v trávě. Za osadou jde cesta při okraji lesa. Po pravé straně jsou louky a tak to je až do osady Kopanina. Tady je nutné najít stavení, kde mají klíč od rozhledny a zaplatit vstupné. K rozhledně se dostáváme o pár minut později a po vyšlapání 94 schodů máme Český ráj jako na dlani. I když to s viditelností není O. K., je to pohled skoro božský. Na západě se vypíná Ještěd, severně jsou Krkonoše. Východu vévodí Kozákov. Rozhledna zde stojí od roku 1894, do dnešní výšky 21 metrů, vyrostla v roce 1936 a nechal ji postavit KČT. Pod rozhlednou měníme s příchozím turistou klíč za stovku a jdeme na Frýdštejn.

Procházíme kolem hospody na Vejpřeži, kde je nezbytná zastávka. V minulosti tady pomáhali koně zdejších sedláků formanským vozům při zdolávání kopce a jméno místa bylo na světě. Cesta sestupuje do údolí, výhledy jižním směrem jsou zajímavé a nás nejvíc těší ten na hradní věž v údolí pod námi. Osobně si myslím, že Frýdštejn patří mezi nejhezčí hradní zříceniny v zemi. Byl postaven na Vranovském hřebeni někdy v 1. polovině 14. století, ale již v roce 1540 zůstal opuštěn. Hradní místnosti, včetně kaple, jsou vydlabány v pískovci. Stačilo dostavět hradby a věže a to, co z nich zůstalo je nádherné. Výhled z věže sice není tak velkolepý jako z Kopaniny, ale má svůj půvab. Není divu, že hrad Zdeněk Troška vybral za domov čarodějnicím v pohádce „ O princezně Jasněnce a létajícím ševci“. Hezký je i příběh o hradním pokladu, který se skutečně stal. Musí se ocenit dokonalá přístupnost hradních prostor. I když se nám odtud nechce, musíme dál.

Začíná skoro pohádková cesta po Vranovském hřebeni. Skály se střídají jedna za druhou a není divu, že se v době romantismu tady postavilo několik drobných staveb. Jistě upoutá obelisk, ale nad vším stojí občasné výhledy do obou údolí pod hřebenem. Tak to jde až pod hrad Vranov. Ten nechal postavit v roce 1425 Heník z Valdštejna. Celý hrad byl vytesán v pískovcové skále a sloužil jako bašta proti husitům. Místnosti byly kamenné i dřevěné, ale několik objektů je i zděných. Byly rozmístěny ve značné délce ve vrcholových partiích hřebene. Z hradu bylo možné sledovat starou cestu údolím Jizery a v podstatě sloužil k obranným účelům, jako bašta proti husitům. Chybělo zde ale pohodlí a tak hrad byl koncem15. století neobýván. Hradní zřícenina počátkem 19.století učarovala Františku Zachariáši Römischovi, který vlastnil maloskalské panství. Nechal postavit v romantickém duchu Panteon s novogotickou kapli. Tato část hradu v době naší návštěvy procházela opravou a nebyla přístupná. Přesto projít všechny cestičky, schody a můstky v přístupné části je skutečně zážitkem. Z hradu je velmi hezký výhled do okolí, nejvyšší bod je více jak 130 metrů nad řekou Jizerou. Zbývá sejít na parkoviště a náš hezký a zajímavý výlet je u konce.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Výbornou hospodu na Vejpřeži nelze minout. Je přibližně v polovině cesty. Jídlo i pivko nemělo vadu. V září lze najít ubytování kdekoliv v okolí zcela bez problému.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Byl to jeden z nejhezčích výletů loňského podzimu a zcela jistě se sem zase někdy vrátíme. Jak se říká, prostě to nemělo chybu.

Ostatní informace

Celá cesta je dlouhá kolem 8 kilometrů, v první polovině se stoupá, druhá část se jde, kromě stoupání k oběma hradům, z kopce. Převýšení je kolem 250 metrů. Rozhledna i hrady Frýdštejn a Vranov jsou veřejnosti přístupné. Chodí se všude bez průvodce a informace jsou v písemné formě. Vstupné loni bylo lidové a jestli se něco změnilo, to je třeba si předem ověřit. Ale dá se předpokládat, že vše zůstalo při starém.