okruh kolem kempu

Kam a jak jedeme?

Zaparkovat jsem chtěl U Grobiána, dát si tam limonádu, popojít po silnici, a po naučné stezce projít okruh kolem kempu. První překvapení čekalo na předpokládaném místě parkování. Hospoda byla zavřená, svah nad ní, dříve zalesněný, se chlubil mnohými skalami. Grobián měl novou střechu, dům za ním taktéž. Uvědomil jsem si, že se tudy prohnalo jedno z tornád, která tu loni řádila. I ten kaštan přišel o korunu. Limonádu jsme si dali v kempu. Byl jsem tam kdysi s naším Pavlem. To mu byli čtyři a Pavlína kojila Lenku. Tehdy jsme tu byli pod stanem. Dneska by to asi nešlo. Jsou tu chaty, v nich Němci a ceny za ubytování taky německé. Ale zjistil jsem, že ještě (nebo znovu) dělají limonádu Vinea, a že ji lze pít.

Vyrazili jsme na cestu. Samozřejmě do kopce, kemp je v údolí. Kopec ale dlouhý nebyl. Pěšinka se za chvíli vinula po vrstevnici, hezky pod skalami.

Kemp jsme tak vlastně obcházeli. Skal tam bylo dost.

Jedna hezčí než druhá. I věžičky, nějaká okénka, voštinky a kapradí.

Nakonec les zhoustl, trochu se i zatáhlo, na obrázky tu byla tma. Pěšinka sestoupila do údolí, na lesní cestu těsně nad kempem. Po pár stech metrech značka zahnula ke skalnímu amfiteátru ukrytému v temném lese. Místo příjemně tajemné, ale zase hodně neosvětlené. Vedly z něj tři cesty. Po jedné jsme přišli, druhá pokračovala naproti ní, třetí se nořila do temné skalní soutěsky Doprava a do kopce. Do té třetí samozřejmě vedla značka. Mírné stoupání vystřídaly strmé schody, potom dřevěný, poměrně mírně ukloněný žebřík se zábradlím, nakonec žebřík kovový, prakticky kolmý.

Pavlína, kterou jsem před tím peskoval, že se courá, na mě nahoře čekala, a pobaveně sledovala, jak funím. Ustlal jsem si vedle ní na poražené borovici. Vydýchání mi chvíli trvalo. Seděli jsme na pískovcové skále, cesta vedla ještě nahoru, ale už ne po schodech, natož po žebřících, a objevily se konvalinky.

Dostoupali jsme zbývající kopeček a ocitli se na kraji lesa. Cesta po něm chvíli vedla, potom se poslušně stočila zpět, ke Kokořínskému dolu. Konvalinky houstly, i když už pomalu odkvétaly, byl jich tu místy úplný porost. Pavlína mi utekla, zdržoval jsem se fotografováním.

Ptáčci zpívali, ale před sebou jsem uslyšel i jiné zvuky. Pavlína totiž včera byla na procházce a nachomýtla se při té příležitosti k nějakému předvolebnímu shromáždění, kde se hrálo. Mimo jiné i skupina Hop Trop. A její písničky teď zněly lesem. Ne, že by zpívala špatně, ale sem se to prostě nehodilo. U první vyhlídky na hrad Kokořín jsem se žertovně zeptal, co jí ti opeření pěvci provedli.

Zesílila. Předběhl jsem jí, ale u druhé vyhlídky jsem zase fotil, takže mě dohnala. To už jsem byl trochu nevlídný a zvýšeným hlasem ji vyzval, aby přestala. Poslechla, ale zbytek cesty se tvářila dotčeně.

Potom už se sešlo k kempu, došlo k autu a jelo domů. Největší zajímavostí byla skalní štěrbina, kterou bylo nutno překonat. Její největší šířka byla tak dvacet centimetrů.

Když jsem doma přetahoval obrázky, dostal jsem samozřejmě vynadáno. Předchozím obrázkem jsem se chlubil, ale dozvěděl jsem se, že žádný takový pohled na hrad tam nebyl. Fujinka si asi umí vymýšlet.

Za čím jedeme?

Za čím jdeme? V tomhle kousku kokořínska jsme ještě tenkrát před rokem nebyli. My to tam tak trochu sbíráme.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Stará trampská hospoda U Grobiána byla loni zavřená. Letos už je otevřeno, ale už to není ta stará trampská hospoda. V kempu jsme si dali jen limonádu, ale ta Vinea nebyla špatná.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Procházka naprosto dokonalá, i když místy trochu, pro nás postarší, poněkud fyzicky náročná.

Možností občerstvení je tu ale zase mnoho.

Ostatní informace

Zaparkovat lze, jak jsem posléze zjistil, přímo u kempu. Člověk si ušetří kus cesty po silnici.