Olešský rybník

Kam a jak jedeme?

Po mnoha letech se starému trempovi zastesklo po hvězdnatých nocích trávených pod širákem. Proto jsem jednoho srpnového dne sbalil děti a bágly a vyrazil s nimi na Olešský rybník. Jeli jsme vlakem z Děčína po trati 081. Vystoupili jsme na poněkud ponuré zastávce Veselé pod Rabštejnem. Seběhli jsme k rybníku a utábořili se.

Za čím jedeme?

Jeli jsme stanovat, koupat se a toulat se po okolí. Stan jsme si postavili v kempu na kraji rybníka, který se nachází v krásném prostředí lesů, luk a dalších rybníků. Děti se hned převlékly do plaveček a skočili do vody.

Olešský rybník nebo též Stará Oleška se nachází východně od obce Staré Olešky. Má rozlohu 12 ha. Zdrojnicí rybníka je říčka Olešnička, pramenící u Huntířova a která je pravým přítokem Kamenice. Slouží především k chovu ryb. Na severním břehu se nachází koupaliště. Jihozápadní část rybníka je chráněna coby přírodní rezervace Stará Oleška. Severovýchodní břeh je lesnatý, stejně jako dva větší poloostrovy.

Druhý den jsme šli do Staré Olešky nakupovat potraviny.

Stará Oleška je osada nacházející 8 kilometrů východně od Děčína. Má celkem 120 obyvatel a je součástí obce Huntířov. Nacházejí se tu domy cenné svou lidovou architekturou. Nejvyšším bodem v nejbližším okolí je Olešský vrch, který měří 355 metrů. Významným vrcholem je také kopec Vyhlídka, ten měří 305 m a nachází se na něm rozhledna.

Ve stanu jsme si namazali chléb máslem a nasnídali se. Dopoledne jsme si půjčili lodičku a já jako kapitán nutil děti veslovat. Užil jsem si dosti legrace. Kolem poledne jsme se vydali na toulky po okolí. Prošli jsme Starou Oleškou, prohlédli roubené chalupy, kterých je tu habaděj. Postáli jsme u pomníku leteckého neštěstí z roku 1972, kdy zde havarovalo jugoslávské letadlo DC-9 a kteroužto katastrofu přežila pouze letuška Vesna Vučetič. Potom jsme se prošli Srbskou Kamenicí, prohlídli jsme si barokní kostel sv. Václava.

Obec Srbská Kamenice (německy Windisch Kamnitz) se nachází v krásném údolí řeky Kamenice a žije zde zhruba 250 obyvatel.

Další den jsme navštívili Jánskou a koncentrační tábor Rabštejn. A pak už jen na vlak a domu.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Snídaně, večeře a různé svačinky se odbývali u stanu. Na oběd si zašla celá rodinka do penzionu Vyhlídka. Dětem zdejší pizza chutnala. A ceny tu byly slušné.

Další den jsme obědvali v Srbské Kamenici v restauraci Ve starém krámě. Zde jsem si pochutnal na uzené krkovičce v bramboráku, kterou jsem s gustem zapil 12kou Budvarem. Děti si dali špagety s masovou směsí a zapili to točenou kofolou.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Děti i já jsme byli okouzlení zdejší přírodou. Děti navíc zaujalo mé vyprávění o havarovaném letadle a o koncetračním taboře v Rabštejně. Líbilo se jím koupání i veslování.

Jedinou vadou na kráse bylo noční vyřvávání opilých Dederónů, kteří to sem mají z bývalého východního Německa, co by kamenem dohodil.

Ostatní informace

V kempu jsem zaplatil 50,- Kč za stan/noc, a dalších 5o,- Kč za osobu/noc.

Protože jsem měl sebou jen malé děti činila celková suma 300,- Kč.

Největší výdaj byl za jídlo. Za tři dny jsme projedli cirka 1000,- Kč.