Pálava - Stolová hora a Sirotčí hrádek 2007

Kam a jak jedeme?

Pálava ... Zkuste si toto slovo vyslovit pomalu a nahlas. Také cítíte, jak se vám jednotlivá písmenka libozvučně převalují na jazyku ? Je to slovo skoro tak hezké jako třeba zahrada ... Ostatně Pálava, nebo chcete -li správně Pavlovské vrchy, vlastně takovou překrásnou zahradou na jihu Moravy jsou... Toto "pohoříčko" neohromuje návštěvníky ani nadmořskou výškou a ani svou rozlohou. Je to v podstatě "jen" pás skalnatých vápencových bradel a kopců mezi Mikulovem a Dolními Věstonicemi, ( které prosluly nálezem sošky naší pravěké Miss ) - a šířka pohoří je také téměř zanedbatelná ...

Originalita Pálavy spočívá v něčem úplně jiném : už umístění skalnatých vrchů uprostřed širých rovin z něj činí neskutečný přelud a k tomu si přimyslete krásná bělostná skaliska a útesy, ozdobené dvěma pohádkovými hradními zříceninami, sluncem rozžhavené skalní stepi plné květů, slunné lesíky a háje, místy spatříme i lesostep... A jako bonus pak na severu pod vrchy rozlehlé hladiny tří Novomlýnských vodních nádrží na řece Dyji. Pálava je opravdu fenomén a tak se stala po právu Chráněnou krajinnou oblastí ...

Za čím jedeme?

Minulo poledne. V bufetu před vstupem do jeskyní na Turoldu si dáváme kafé a limonádu, poté vztyk a odchod - směr Pálava. Po značce stoupáme lesíkem okolo vlastního vrcholu Turoldu ( 385 m) a vycházíme na silnici, spojující Mikulov s Pavlovem. Po ní cestou k severu míjíme přírodní rezervaci na Kočičí skalce - nachází se napravo od silnice, o něco dál vlevo Kočičí kámen.

Naše červená pak bez jakékoliv výstrahy zaútočí na strmé úbočí Stolové hory. Ještě maličké zdržení na úpatí, kde se nachází malebné bělostné skalní věže a křoviska. Výstup na vrchol "Stolovky" Janičku trošku zmůže. Teprve až chytí dech, může zároveň se mnou obdivovat jeden z nejkrásnějších výhledů, které jsme kdy spolu v životě viděli !!!

Vrchol Stolové hory ( 458 m) je pokryt stepí a její zarovnané temeno opravdu připomíná kuchyňský stůl ... ale ten výhled !! Vidíme odtud celé Pavlovské vrchy s romantickými zříceninami hradů a hladinami tří obrovských vodních nádrží, dále malebné vesničky, vinice, pole a lesy a severní horizont uzavírají už snad předměstí města Brna. Nalevo se mi ve velké dálce za čočkami dalekohledu zobrazují chladící věže Dukovanské jaderné elektrárny, napravo Valtice a Raisna, při obratu o 180 stupňů pohled na ohromnou výseč Rakouského území, doslova posetého stožáry větrných elektráren ... Je to nádhera, je to ... ani nevím jaký superlativ napsat, ale naše foťáky rozhodně zažívají orgasmus !!!

( A to nás ještě čeká návštěva a prohlídka jedné z nejhezčích hradních zřícenin na Moravě - Sirotčího Hrádku !)

Cestou k němu - stále po červené značce - míjíme v sedle nad Klentnicí hřiště, kde si skupinka mladíků uspořádala soukromou technopárty. Jeden přátelský mladý muž nám nezištně nabízí pivo, s díky odmítáme, popřejeme příjemnou zábavu bez vandalských alotrií a spěcháme ke kouzelnému přeludu, nacházejícím se na hradbách skal jen kousek od nás ...

Sirotčí nebo též Růžový Hrádek sice neměl dlouhého trvání - vznikl na přelomu 13.a 14.století a v půlce 16.století je opuštěn - ale do dnešních časů se z něj zachovalo dost na to, aby z toho byl lid cestovatelský u vytržení a ronil štěstím krokodýlí slzy !

Rozlohou sice menší hrad stával na dvou velikých bělostných skalních útesech, oddělených od sebe hlubokou roklí. Je znát, že při jeho výstavbě se jednotlivé hradní objekty přizpůsobily jednotlivým skalním útvarům, na kterých byl stavěn. Na jižním skalisku, vypínajícím se hned nad loučkou, můžeme po výstupu obdivovat téměř 10 m vysoké zdi hradeb, paláce a válcové věže. To na severním skalisku za roklinou se toho zachovalo podstatně méně : jen základové zdi věže hranolové a navíc je tato skála jen obtížně přístupná. Lano sebou nemám a tak tam raději ani nelezu. Před zestupem z hradu stačím zaregistrovat, že se tu v hradebních zdech na skalisku jižním zachovalo kolem oken i původní ostění...

( Zamysleli jste se už někdy nad tím, jaký měli lidičkové žijící ve středověku - lidé pro nás barbarští, nekulturní a nekultivovaní, ovlivnění pověrami a tmářstvím - cit pro krásu a estetičnost při výběru lokalit, na kterých stavěli svá opevněná sídla ?!? Je to stěží uvěřitelné, viďte ..?)

Bohužel - blíží se pozdní odpoledne - náš čas vypršel a tak po červené zestup do obce Klentnice. Stavujeme se tu ve starobylé hospůdce na kofolu a na kávu, před ní si fotíme "klentnické růže" a pak už 5 km zpět po silnici do Mikulova. Umiňujeme si, že si zbytek Pálavy musíme - v době pokud možno ne moc vzdálené - též projít a po tomhle rozhodnutí se nám po asfaltu šlape daleko líp !

Zahlceni výhledy na okolní krásnou krajinu konečně dosahujeme hlavní ulice a středu města. Ještě se stavujeme v maličkém baru na "zulucolu" a pak už dolů Mikulovem na vlakové nádraží, odkud nám úderem 20. hodiny odjíždí osobáček směrem k domovu ...

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Veškeré jídlo a pití jsme měli sebou, na jídlo v restauraci bohužel při tomto výletě nebyl čas. V restauracích a hospůdkách jsme proto jen doplňovali tekutiny ...

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Tak tohle byl - ve spojení s dopolední prohlídkou města a zámku - jeden z nejhezčích výletů v naší 6 - leté "historii" !!!

Ostatní informace

V hospodách chtějí za občerstvení peníze, ale to není žádným tajemstvím a určitě to už dávno víte ...