Pět dnů v Jeseníkách -II. den - výlet na sedlo Skřítek

Kam a jak jedeme?

Druhý den je neděle, budíme se v 5 hodin ráno, dnes vyrážíme na Sedlo Skřítek. Na rozhraní Hrubého Jeseníku a Hraběšické hornatiny se nachází Sedlo Skřítek ve výšce 867 m. n. m. Jeho velkou část zabírá přírodní rezervace s rašeliništěm. Z Koutů máme jet autobusem, zastávka je kousek od hotelu, kde bydlíme. Manžel si užívá ranní kávu s cigárem venku před hotelem. Tvrdil mi, že byl na vojně a dokáže se obléci za pět minut. Říkám mu : " To jsem zvědavá, jak to stihneš ! " Já jsem zatím chystala snídani a svačinu na cestu. Opravdu, za chvíli stál ve dveřích a hlásil - už jsem tady ! Můžeme vyrazit. Jedeme do Rapotína, vystoupíme na zastávce u hřiště, odkud z protější strany dalším autobusem odjíždíme na Sedlo Skřítek.

Od motorestu Skřítek se vydáváme k lesu, po modré a zelené značce asi 1 km lesem až dojdeme k silničce a dalšímu rozcestníku. Přejdeme silničku a ještě kousek po značce pěšinou lesem. Pak se rozdvojuje, modrá vede dál k Rabštejnu, my odbočujeme již bez značky vpravo. Jdeme kolem posedu, pak po travnaté cestě asi 0,5 km pod Bílý kámen. Odbočujeme pěšinkou vyšlapanou do svahu, kde je mezi smrkovým porostem vlevo ukryt Bílý kámen.

Po svahu vede pěšinka až na vyhlídku na jeho vrcholu. Franta samozřejmně vylezl až nahoru a pod ním se nachází velká propast. Nic pro ty, co mají závratě a hrůzu z výšek a hloubek jako já. Proto jsem čekala na pěšince, až si Franta zahraje na průzkumníka a od vrcholu sestoupí až ke dnu propasti. Vím, že jeho duše dobrodruha by jinak neměla klid, ale já jsem měla klid, až jsem ho viděla, že odtud vylezl celý.

Na dně propasti je hodně hluboké asi " bezedné " jezírko. Franta jeho hloubku zkoušel hozením kamene - jen to žbluňklo. Tuto propast pokřtil na " jesenickou Macochu ". Pokračujeme dál, travnatá pěšinka se mění ve vyšlapanou cestičku mezi borůvčím až na vrchol hřebene. Pak rovně, kousek dolů a na závěr stoupáme až k údajně Černým kamenům.

Jsou ale spíš bílé, některé zbarvené do zelena. Proplétáme se mezi balvany pod touto velkou kupou, z níž je za pěkného počasí krásný rozhled. Máme štěstí na nádherné modré nebe, kameny tak působí velmi malebně. Jsme asi 2, 5 km od sedla Skřítek. Po odpočinku pokračujeme travnatou pěšinkou až ke skalám nad loveckou chatou Alicí, a tyto jsou opravdu černé. Franta si je fotí zblízka, jde kolem hradby, která může být až přes 100 metrů dlouhá.

Odtud pokračujeme pěšinkou lesem vpravo do sedla a protože se z nenadání nad námi zčernalo nebe, zestupujeme k lesní silničce se zelenou turistickou značkou. Vytahujeme pláštěnky a ukrýváme se pod Smrky v lese. Když se největší bouřka přehnala, Franta si usmyslí, že musí ještě prozkoumat nějaké skály nad Hvězdou. Mě se v dešti nechtělo čekat, i když ustával, po 20 minutách jsem se pomalu vypravila po silničce zpět k rozcestníku nad Skřítkem, od kterého jsme vyšli. Franta říkal, že mě dožene.

Za čím jedeme?

Déšť ustal a vrátilo se velké horko, jako by ani nepršelo. Cestou jsem potkala několik cyklistů. Došla jsem po 3 km lesem k rozcestníku. Tady jsem ho čekala, asi po 15 minutách se přihnal. Cestou se ještě zdržel u skály Krtinec, která byla kousek pod cestou. Po chvíli odpočinku jsme šli už společné 1 km lesem k motorestu Skřítek, kde jsme poobědvali. Než nám jel autobus do Koutů, měli jsme dvě hodiny času, tak jsme se šli kousek projít každý jiným směrem. Franta chtěl vidět nějakou vyhlídku, ale byla zarostlá, tak ji nenašel. Zato potkal srnce s laní. Podle jeko výrazu, když přišel, byl dost překvapený. Srnec na něho prý blafal - asi na pozdrav, nebo to bylo upozornění, aby si šel svou cestou...... Naštěstí se rozešli v dobrém. Já jsem zatím zkoumala kousek lesa od rozcestníků k hlavnímu hřebenu a snažila jsem se fotit motýly.

Asi za půl hodiny jsme se sešli na terase u motorestu a dali si kávu s kofolou a Franta pivo. Za hodinu jsme autobusem dojeli do Šumperka, další hodina čekání, neboť v neděli tady spoje jezdí míň. V 19 hodin nám pak jel vlak do Koutů. Kolem 20. hodiny večer opět prší, a je silná bouřka, ale to už nám nevadí, neboť už jsme v pokoji v hotelu.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

V motorestu na Skřítku jsme měli výborný oběd - vrabce s knedlíkem a červeným a bílým zelím, pivo, kofolu.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Cesta nebyla nijak náročná, jenom u té propasti Pod Bílým kamenem jsem trnula, aby tam Franta nespadl do jezírka. Bílé - " údajně Černé " kameny nás překvapily svou malebností, ani ta bouřka nakonec nevadila, aspoň trochu pročistila vzduch.

Ostatní informace

Sedlo Skřítek se nachází na hlavní silnici č. 11 mezi Šumperkem a Rýmařovem. Je zde i velké parkoviště. Milovníci lyžování zde mají svůj areál běžeckých tras. Rašeliniště Skřítek rozkládající se na 166, 55 ha, je národní přírodní rezervací v jižní části CHKO Jeseníky JV od motorestu Skřítek. Uprostřed rašeliniště jsou četné tůně s břízou karpatskou a typickou rašeliništní květenou. Žijí zde chránění živočichové. Rezervace je veřejnosti nepřístupná.

Při příjezdu na sedlo vítá všechny socha dobrého ducha hor - Skřítka.

V motorestu nabízí teplá a studená jídla domácí kuchyně i možnost posezení s občerstvením na terase před motorestem.