Ploskovice

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (1 fotografie)

A to je jako všechno, jo? dočkáme se občas kritiky, když zavlečeme potomstvo na více či méně vysoký kopec, který má skrývat romantickou zříceninu středověkého hradu. I z tohoto důvodu neodolejme a zamiřme občas na ZÁMEK. Náš kraj nabízí zámků několik a já z nich na zkoušku vybral Ploskovice lákající svou pohnutou historií. Z odborných knih se můžeme poučit o Daliborovi, který pod svou ochranu vzal vzbouřené sedláky z místního panství, za což se mu dostalo pocty stát se prvním obyvatelem nově postavené věže nad Jelením příkopem v areálu Pražského hradu. Také nás může zaujmout, že místní zámek se po přestavbě měl stát (spolu se Zákupy) letním sídlem posledního korunovaného českého krále Ferdinanda V. Daleko více se však na současných Ploskovicích podepsalo právě skončené století. Za první republiky se z celého panství stal státní statek a ze zámku se zřídilo externí sídlo ministerstva zahraničních věcí. Během druhé světové války zde fungovala nacionálně - politická škola. Po válce tady asi sedm let úřadovali funkcionáři státního statku, aby je v roce 1952 vystřídali památkáři. Člověk i jako naprostý laik musí ocenit jejich snahu o záchranu zámku samotného, ale těžko lze přehlédnout jakousi zatuchlost okolí. Vždyť posuďme, co nás také může potkat! Železniční zastávka v Ploskovicích leží při námi už několikrát využité trati z České Lípy do Litoměřic. Vystoupíme třetí stanici za Úštěkem ... a nic. Nečeká nás žádný uvítací výbor, což nás nijak nepřekvapí, ale ona nás nečeká ani cedule, směrovka či rozcestník turistických cest. Vydáme se polní cestou ležící za nádražím směrem, kterým předpokládáme existenci stejnojmenné vsi. Po necelých dvou kilometrech, kdy obejdeme asi dvacet kaluží a rozšlápneme tucet šneků, staneme před zamčenými vraty, za nimiž se dá tušit zámecký park. Po dilematu, zdali pokračovat Doprava či doleva, uhneme doleva a po návštěve kravína, silážní jámy a parkoviště traktorů se objevíme na návsi. K zámku už nás poté bezpečně vyšle cedule se šipkou a nápisem „zámek“. Za zhlédnutí stojí především stropy vyzdobené malířem Josefem Navrátilem či umělé jeskyně, tzv. grotty, za jejichž návštěvu si však musíme deset korun připlatit. V zámeckém parku občas předvadí své dravce, sovy a krkavce sokolnice z Dubé. Ještě si neodpustím šťournout do restaurace s honosným názvem „U zámku“, kde se na jídlo čeká i padesát minut a za celestýnské nudle v polévce o teplotě 15 stupňů Celsia považují rozkrájenou palačinku. Když však budu objektivní tak musím přiznat, že samotná palačinka (bez polévky) se šlehačkou a ovocem byla skvělá. Dobrou chuť a pak zpět na vlak! (vlak, pěšky 4 km).

GPS souřadnice:

uložit .gpx soubor (50.560, 14.199)

Poslední aktualizace: 3.6.2004

Vyhledání vlakového spojení na výlet