Pltě na Dunajci

Fotografie (1)

Pltě na Dunajci Po dvoudenním vyčerpávajícím treku po Tatranské magistrále (pro šestiletého kluka je slovo vyčerpávající určitě na místě) z Hrebienku na Štrbské pleso jsme si jeli odpočinout na Dunajec. Protože poslední tři dny začala vždycky ve dvanáct hodin bouřka, chtěli jsme jízdu na vorech během dopoledne zvládnout. O půl desáté jsme byli s Markem na prvním přístavišti. První vor, ale stejně odjížděl až v deset. Parkoviště na louce bylo zdarma a voraři nám vysvětlili způsob Dopravy. Na voru asi 14 km po proudu a zpátky buď pěšky podél řeky, nebo na zapůjčeném kole, nebo mikrobusem. U nás připadal v úvahu jen mikrobus. Cenově vyšel nejdráž samozřejmě vor. Děcký lístek 100Sk, dospělý 200Sk. Samotná cesta na voru byla trochu zdlouhavá a místy nudná. Trvala dvě hodiny a nezkrátilo ji ani poměrně zajímavé vyprávění voraře. Sem tam jsme projeli mírné peřeje a ve druhé půli cesty se řeka dost klikatila. Měl jsem strach, že se Marek po půl hodině začne nudit, ale protože se mohl s vorařem střídat u bidla, tak ho to zaujalo. Na celé čtrnáctikilometrové trati, kdy řeka Dunajec teče na hranicích mezi Polskem a Slovenskem, jsme poklesli o 60 výškových metrů, což se mi zdálo docela hodně. Konečné přístaviště je v místě,kde Dunajec opouští hranici a vtéká do vnitrozemí Polska. Tam jsme se vylodili a najali si drožku. Ta nás odvezla (za 150Sk) asi kilometr k hotelu Pltníctvo a odtud mikrobusem (za 120Sk) na parkoviště k autu. Po dvanácté hodině, když už jsme seděli v mikrobusu, začala tradiční bouřka se slejvákem. Být v té chvíli na voru tak nestíháme vylívat vodu.