Po stopách Karla Hynka

Kam a jak jedeme?

Dnes se vydáme romanticky krásnou trasou okolo známého hradu Bezdězu a odtud sejdeme až Máchovu jezeru.

Za výchozí bod našeho výletu použijeme vlakové nádraží ve stanici Okna, nacházející se jednu zastávku od Doks, na železniční trati 080 z Jedlové do Bakova nad Jizerou. Hned u nádraží narazíme na turistický ukazatel, vybereme si zeleně značenou trasu, která je někde také označována jako Okenská cesta, neboť již v minulosti sloužila jako spojnice mezi Okny a Bezdězem.

Okna je malá samostatná obec (282 obyv.), asi 4km jihovýchodně od Doks, obcí prochází silnice 273. První zmíňka o vsi je ze začátku 14.století, správně byla přičleněna k bezdězskému panství. Ze 14. století také původně pochází kostel Nanebevzetí Panny Marie. Gotická stavba prošla přestavbou v století 18., zachoval se kostelní zvon z roku 1594.Blízko kostela se nachází Památný strom Moruše bílá.

Opustíme Okna, pokračujíce dále po zelené, projdeme chatovou osadou, vejdeme do lesa, převážně borového,  zanedlouho spatříme vpravo na svahu výrazný skalní útvar zvaný Židovská stěna a věž. Na pískovcové skály narazíme ještě několikrát, než se ocitneme před rušnou silnicí E38 z Jestřebí do Ml.Boleslavi, opatrně jí přejdeme a jdeme dále stále po zelené, projdeme kolem březového hájku, když rostou, tak stojí za to skočit si tam pro nějakého křemeňáčka, nebo kozáčka a za nedlouho se nám objeví před očima známé siulety Malého a Velkého Bezdězu (577 a 604m.nm). Vyšlapem kousek do svahu, nyní již jdeme souběžně s červenou značkou, až do samotné obce Bezděz ležící v podhradí. Cesta na hrad je dobře značená, nakonec hrad máme stále před očima. Nenecháme se odradit zdánlivým velkým terením převýšením a projdeme první bránou kolem restaurovaných věžiček křížového zastavení. Cesta po ohlazených "kočičích hlavách" může být obtížná zvláště za vlhka, takže raději pozor na rozbitá kolena.

Hrad Bezděz byl založen králem Přemyslem Otakarem II., pravděpodobně v letech 1264 - 1278, o rok později zde byl vězněn kralevic Václav II. se svou matkou Kunhutou. Ač byl Bezděz veden jako dědičný královský majetek, už král Václav IV. topící se v dluzích, zastavil hrad svému bratranci, moravskému markraběti Prokopovi. Od něho se hradu zmocnil král Zikmund a předal hrad do držení pánovi z Michalovic, věrnému stoupenci katolické ligy. Za husitských válek zde hledali ochranu mniši z blízkých klášterů, na svou dobu byl hrad prakticky nedobytný, takže se husité ani nepokoušeli ho obsadit. Později hrad přechází do držení Vartenberků a jejich příbuzných Berků, ale počátkem 17. století již hrad ztrácí svůj pevnostní účel, po Bílé hoře připadně jako konfiskát Albrechtu z Valdštejna, který zde zakládá Augustiniánský klášter. V roce 1642 je hrad poprvé ve své historií dobyt a to švédskými vojsky, které se zde usazují a při svém odchodu hrad vyplení a zapálí. V šedesátých letech 17. století dochází k opravě hradu a definitivní přestavbě na klášter. V roce 1778 byl hrad- klášter znovu obsazen cizáky, pro změnu Prusy a opět pobořen. V roce 1785 císař Josef II. svým výnosem bezdězský klášter zrušil. Hradní rujny byly často cílem poutníků z širokého okolí, právě zde čerpal inspiraci ke svým dílům Karel Hynek Mácha.

Od hradu se vrátíme zpět na červeně značenou cestu, projdeme okolo romantické kapličky pod vzrostlými lípami a opět se vnoříme do lesa. V prvním úseku, zvláště po dešti, bývá cesta kluzká, blátivá, ale dále přibývá více písečného podkladu. Asi po 2km lesním porostem se dostaneme na rozlehlou louku, na jejím konci můžeme ještě jednou spatřit Bezděz v celé své kráse. Projdeme dalším lesíkem, abychom se dostali k rekreačnímu středisku Poslův mlýn, které se nachází prakticky již na okraji Doks. Projdeme kolem městského hřbitova, nad železniční tratí, kterou za chvíli přejdeme a již se nacházíme v ulicích města.

Doksy byly založeny okolo roku 1264 při kolonizací německými osadníky, brzy se město stalo součástí bezdězského panství. V roce 1531 panství získává Jan z Vartenberka, který si zde nechává postavit renesanční zámek,- dnes je účelově využíván. V Doksech se rozmáhá rybníkářství, v 19.století i textilní průmysl. Brzo začíná město vzkvétat díky turistickému hnutí, což nakonec trvá až do dnešní doby.

Projdeme městem, u objektu patřícímu Rybářskému sdružení se můžeme obdivovat stádečku muflonů, před náměstí spatříme výstavný kostel sv. Bartoloměje a Nanebevztetí Panny Marie. Na náměstí si všimneme barokního Mariánského sousoší. Pod náměstím najdeme Památník K.H. Máchy v stylovém roubeném stavení, které sloužilo jako městský špitál. V zdejších expozicích najdeme dost zajímavostí týkajících se básníka Máchy, ale i o zdejším rybářství, rybníkářství a historií Doks.

Za nedlouho přejdeme po lávce nad vlakovým nádražím Doksy a to je již co by kamenem dohodil k cíli naší cesty, k Máchovu jezeru. Jezero, vlastně rybník založil císař Karel IV. v polovině 14. století. Nachází se překrásně romantické krajině, obklopený borovými lesy a skálami, kolem jezera se nachází množství rekreačních zařízení všeho druhu s nejrůznějšími atrakcemi.

A to je také konec naší cesty. Můžeme se vrátit vlakem a nebo, neodoláme-li kráse Máchova Jezera, najdeme si ubytování v některém ze zdejších penzionů, nebo hotýlku.

Za čím jedeme?

Za krásami přírody okolo hradu Bezdězu a Máchova jezera.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Pokud jsme se dostatečně nezásobili do svého baťůžku, můžeme si cestou vybrat z mnoha možností buď v podhradí Bezdězu a nebo přímo okolo Máchova jezera, Doksy nevyjímaje. těch možností je tolik, že si netroufám vypisovat všechny, ani nechci někoho obzvláště preferovat.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Krásná příroda prakticky na každém kroku, romantika, téměř až mystická. Okolí jezera sice bývá obzvláště o sezóně dosti přelidněné, ale na druhou stránku máte jistotu, že o vás bude po všech stranách dobře pěčováno.

Ostatní informace

Platí se vstupné na hrad Bezděz.