Po stopách lignitu na Ratíškovicku

Výklopník Sudoměřice  •  Fotografie (5)  • Foto: neratovak

Kam a jak jedeme?

Důlní kombajn  •  Foto: neratovak

Jihomoravské Ratíškovice jsou již po staletí spjaty s pěstováním a zpracováním vinné révy. Letos je to však již 200 let, co byla na pozemcích mezi Ratíškovicemi a Dubňany objevena ložiska lignitu a začala se zde rozvíjet i hornická činnost.
Lignit, toto méně kvalitní hnědé uhlí, byl v první polovině 19. století a vlastně i v dobách pozdějších, velice zádanou surovinou pro tehdy mohutně se rozvíjející průmysl. Uhelná sloj, nacházející se v hloubce přes 200 metrů pod povrchem byla těžena hlubinně v několika dolech. Významným mezníkem pro zdejší hornickou činnost byl rok 1932, kdy mezi těžaře vstupuje koncern firmy Baťa. Postupně od majitelů dolů skoupí jejich báňská oprávnění a následně v roce 1934 otvírá u Ratíškovic Důl Tomáš. Po znárodnění dolů po druhé světové válce těžba pokračuje. Důl Tomáš byl vytěžen a uzavřen v roce 1952 a na jeho činnost navazuje nově otevřený Důl 1. máje u Dubňan.Těžba zde probíhá až do roku 1991, kdy je celé důlní dílo vytěženo.
Putování za historií a po technických památkách spojených s těžbou lignitu začneme u Ratíškovic. Odsud se přes místní muzeum, kolem železnice, která byla vystavěna pro odvoz lignitu z dolů, přesuneme přes Rohatec do Sudoměřic a naše putování zakončíme v Muzeu naftového dobývání a geologie v Hodoníně.

Za čím jedeme?

Důl Tomáš v Ratíškovicích byl od svého otevření vybaven na svou dobu velice moderní dobývací technologií a vytěžilo se v něm až 200 tisíc tun lignitu ročně. Dnes v areálu dolu sídlí několik firem, mezi nimiž je i firma zabývající se výrobou důlních kombajnů. Jeden z nich je umístěn jako připomínka zdejší důlní činnosti před areálem bývalého dolu. 
Aby se lignit dostal co nejdříve na místo svého dalšího zpracování byla firmou Baťa vystavěna taktéž v roce 1934 železniční trať od dolu Tomáš přes Ratíškovice a Rohatec do Sudoměřic. Po ukončení těžby v dole Tomáš byla trať prodloužena až k dolu 1. máj u Dubňan. O historii důlní těžby je možno se více dozvědět v Muzeu ve Vagónu, které se nachází na železniční trati v Ratíškovicích.
Vytěžený lignit, který byl po železnici dopraven až do Sudoměřic zde bylo potřeba přeložit na lodě. K tomuto účelu byl na konci trati u Baťova kanálu vybudován v roce 1939 automatický výklopník. Zde se lignit pomocí důmyslného technického zařízení přesypával na přistavené lodě, které s ním pak zamířily po nově vybudovaném úseku Baťova kanálu do továren ve Zlíně.
Posledním zastavením na našem putování za lignitem je Muzeum naftového dobývání a geologie v Hodoníně, kde je této důlní činnosti u Ratíškovic věnována část expozice.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Po cestě je spousta příležitostí k občerstvení. Stačí si jen vybrat.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Nejvíce nás zaujal sudoměřický výklopník. Technicky dokonalá věc, která ve své době ušetřila spoust práce.

Ostatní informace

Otevírací doby:
Muzeum ve Vagónu celoročně ÚT-NE 9-17. Mimo sezónu je dobré si prohlídku objednat přes OÚ v Ratíškovicích.
Výklopník Sudoměřice 1.6.-31.8. ÚT-NE 10-18.
Muzeum Hodonín 1.4.-31.10. PO-PÁ 9-12 a 13-15, SO a NE 13-15.