Pod Grúň - Poludňový

Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Romantika • Vycházka - půldenní • Do přírody

Kam a jak jedeme?

Na našéj prvéj slovenskéj dovolenéj sme sa ubytovali v Zázrivé a z tohoto místa sme sa rozhodli podnikat výlety po Maléj Fatře. A lebo je to dovolená, néni třeba sa zničit hnedkaj v první deň našeho pobytu. Nápad nechat sa vyvézt do Vrátnéj a z tama lanovkú na Chleb nám zrazu utnuli naši domácí, lebo po letních záplavách je lanovka zavřítá a nedá sa dostat ani k dolnéj stanici. Ono by sa dalo, ale riskovat jednu dvě po čuni od nějakého slovenského Mahonyho, to nám za to nestalo. Ale co včíl, když už sme sa rozhodli túrovat.

Zvolili sme trasu náhradní a nenáročnú, kerú zvládne aj kdejaký starší rodič s malým svištěm. Ze Zázrivéj sme v TERCHOVé zahli doleva směr Vrátná a tak (hrubým odhadem) v půlce cesty sme zastavili u Starého Majera. Je tam taký větší plac pro odstavení auta a končí tam lanovka, kerá měla byt v provozu. Nebyla. Ale šak to nevadí, máme eště mladé nohy.

Za čím jedeme?

Na turistickém rozcestníku sme sa chytli modréj značky a téj sme sa držali celú cestu. Naším cílem byla Chata na Grúni, kerá stojí přímo pod Poludňovým Grúňom. Celú cestu hore sa šlo úzkú pěšinkú, sem tam člověk mosél přelézt nejaký pařez či šutr, občas sa zaboříl do blata, ale to sme sa nedivili, lebo dva dny před tým lélo jak z prasklého vředa a v lesy slunko nesvítí jak na Sahaře. Mosím pochválit Klub slovenských turistů. Stezka totiž po letních vodoplavách v nekerých místoch přestala existovat. Naštěstí Jánošíci pohotově vyryli stezku novú v místech, kde to bylo rozumné a tož sme sa nemoseli narychlo učit levitovat. Na Chatě pod Poludňovým Grúňom sme spočli, uspokojili všecky naše potřeby (tož uplně všecky ne, nejsme zvířata) a po modréj sme pokračovali dál směr Štefanová.

Důle kopcem to šlo horší, lebo aj když to byla lesní cesta s asfaltem, tož byla v nekerých místoch poznamená vodním živlem tak, že si člověk připadál jak v punkevním korytě. A po tých malých šutroch sa to slušně vozí. Ja a nevěřili byste, jak z nich bolí řiť, když na ně sebú jebnete.

Ze Štefanové už to po asfaltu byla taková městská erzeta až ku Starému Majerovi. Tož takový pěkný a nenáročný okruh. Na rozdýchání stačilo.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Na takové skorohorské turistikování néni špatný nápad, přibalit sebú čtvrt štangle vysočiny lebo nejakú tú sladkú oplatku. Jediným místem pro občerstvéní na našéj trase byla Chata na Grúni. Byla otevřítá aj po sezóně, točili tam aj kofolu a možná aj něco ostřejšího, ale my sme rači zostali u kofoly lebo jak bysme sa pinkli, tož bysme mohli přidělat starosti horskéj službě. Jez sme nejedli, lebo baťoh potřeboval odlehčit a na ceduli psali, že sa možem aj ubytovať. Tož kdyžtak příště...

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Milovníci přírody si přídú na svoje. Idete lesem a sem aj tam vidíte vrcholky skalnaté aj zalesněné a dohadujete sa či je to Rozsutec velký lebo malý, či je tam to Křiváň či ne a tak. Podle roční doby obdivujete ocúny či inačí chráněné kvítka a dýcháte čerstvý horský vzduch. A v říjnu nidke (skoro) ani noha...

Ostatní informace

Pojezt možete aj u Starého Majera, kde je nejaká ta hospoda lebo co to bylo a aj ve Štefanové, tam byl taký menší bufet a dál do dědiny aj cosi lepšího. Ceny byly turistické, šak kde vám co dá kdo zadamo, ne? Ale šak tu nejste kvůli žrádlu. Tož s děckama ideální procházka na odpoledně či dopoledně. Tož tak!