Podzimní výlet ze Šťáhlav na Kozel.

Kam a jak jedeme?

Vystupujeme na šťáhlavském nádraží a díváme se jak koncová světla vlaku mizí v mlze. Náš dnešní výlet za podzimní krásou v zámeckém parku na Kozlu vezme asi za své. Tak si alespoň prohlédneme Šťáhlavy a dál se uvidí. Scházíme po ulici od nádraží do středu obce a mlha stále zlobí. Je již k polednímu a tak si jdeme sednout do jedné z místních hospod. A světe div se, za oknem se začíná jasnit a když vycházíme na náměstíčko, máme nad sebou modré nebe s posledními zbytky mlhy. První zmínky o tomto místě jsou již z roku 1239 a zdejším turistickým lákadlem je zámek a barokní Kostel Sv. Vojtěcha. V roce 1548 nechal Karel Kokořovec postavit „novou tvrz“ a tu postupně rozšířil na renesanční zámek. V roce 1782 bylo přistaveno jižní křídlo zámku, které již nese stopy baroka. Nad zámkem byla původně kaple sv. Vojtěcha a kostel dostal dnešní podobu až v roce 1813. Další naše zastavení patří zámku Kozel, a to především parku v jeho okolí. O zámku, který se stavěl v letech 1784 – 1789, toho bylo napsáno již hodně a opisování nemám moc v oblibě. Čtenář, který se o zámku chce dozvědět více si jistě otevře www.zamek-kozel.cz a já dám přednost vlastním postřehům.

Za čím jedeme?

Šťáhlavský zámek je ve velmi špatném stavu, ale je možné projít nádvořím i malým parčíkem mezi zámkem a kostelem. Zaujme jistě vstupní brána a hned vlevo za ní stará studna. Do nádvoří je ještě další vchod od jihu. V horní části parku je jeden ze vchodů do kostela. Vedle pod stromy je torzo otevřené kaple se zcela zničenou malbou. Odtud je možné projít roštím ke kostelu. Na jeho severní zdi je náhrobní kámen se znaky majitelů panství. Průčelí je u dosti frekventované silnice. Nad vchodem jsou dva erby a v horní části socha sv. Vojtěcha. Na parkově upravené ploše před zámkem jsou dva pomníky. První je padlým ve světových válkách a druhý připomíná osvobození Šťáhlav americkou armádou. Naše kroky vedou po červené na most přes Úslavu a dále na Kozel. Část cesty vede po silnici a pokračuje smíšeným lesem. Při vstupu do lesa je zajímavá socha sv. Jana z Nepomuku. Barevný podzim zavítal i do zdejších lesů. Kolem myslivny přicházíme k parkovišti v areálu parku. Odtud dostávají hlavní slovo naše fotoaparáty. Park je zcela liduprázdný a tak si dnešní procházku vychutnáváme. Z barev vládne žlutá, ale ty ostatní také nezůstávají pozadu. Popisovat zdejší druhovou skladbu stromů by zabralo hodně místa a tak to necháme na přiložené fotografie. Lopatecký rybník je samostatnou kapitolou a jeho velmi přátelské kachny nás obraly o svačinu. Znovu přecházíme řeku po krásném železném mostě a po modré se vracíme na nádraží. Poslední úsek vede Hraběcí alejí, odtud se díváme nejen na zámek, ale i na nedalekou Radyni. Je odtud vidět i známá rotunda nad Starým Plzencem. Kruh se uzavřel opět na nádraží.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Jedli jsme v hospodě ve Šťáhlavech. Posezení bylo příjemné, pivo tu také mají dobré a tak si ji dovoluji doporučit. Je po pravé straně při silnici od nádraží, na náměstíčku.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Líbil se nám Kostel Sv. Vojtěcha ve Šťáhlavech. Jeho tři kopule jsou nádherné. Zato okolí, parčík nad zámkem a zámek samotný, to je prostě mírným slovem hrůza hrůzoucí. Těžko se chápe skutečnost, že opravu kostela nelze provést najednou a udržování jeho okolí, to také není o penězích. Zámek Kozel a jeho park je prostě nádherný a podzim tomu dává ještě něco navíc.

Ostatní informace

Kdo by se chtěl dozvědět více o Šťáhlavech, má k dispozici stránky obce na www.stahlavy.cz. Celá cesta se vejde do 6 kilometrů a najde se na mapě KČT č. 31 Plzeňsko. Zdejší nádraží je součástí tratě č. 190 z Plzně do Českých Budějovic a také Plzeňské linky Kozolupy – Blovice. Plzeň je odtud vzdálená 14 km. Parkovat autem se dá na obou místech. Zámek je nyní otevřen pouze o víkendech, a to do konce října.