Prašivice, hrad v pohádkovém lese.

Kam a jak jedeme?

Náš cíl leží v trochu zapomenutém koutku západní části Blatenské pahorkatiny, nedaleko Nalžovských Hor. A právě v tomto městečku začíná náš malý výlet. Jediný způsob, jak se do těchto míst dostat o víkendu, je auto nebo kolo. My jsme zvolili pohodlí, a tak po zaparkování na malém náměstíčku, se rozhlížíme po modré značce. Máme ji a vyrážíme do přírodního parku na Prašivici. Ale vraťme se ještě o nějaká desetiletí proti proudu času. Bylo to kolem roku 1840, kdy se majitel zdejšího panství hrabě Eduard Taaffe rozhodl, že v těchto místech nechá postavit hrad. Pocházel ze starého irského rodu a možná touha po domově mu vtiskla myšlenku postavit na vrcholu kopce hradní zříceninu. A ne ledajakou. Tato se musela alespoň trochu podobat rodovému sídlu, hradu v Ballymotte v Irsku. A nezůstalo jen u hradu. Místní kameník Kvíčala přetvořil několik kamenů do pohádkových podob. Samozřejmě, že nesmělo chybět jezírko a altán. A malý pohádkový svět, kam panstvo jistě rádo chodilo, byl na světě. A my dnes půjdeme v jejich stopách.

Za čím jedeme?

Už kousek od náměstí nás ze svého hnízda na komíně zdraví čapí rodinka. Cesta klesá po silnici přecházíme potok a začíná stoupání. Konečně jsme za posledním domkem města a před připalujícím sluníčkem unikáme do lesa. Několikrát míjíme nádherně rozkvetlé keře janovců, jejichž zlatožlutá barva přímo září. Občas zahlédneme modré zběhovce a žluté jestřábníky. Ticho přerušuje křik sojky, která lesu oznamuje náš příchod. Zdejší les je smíšený, s malou převahou smrků. Docházíme k rozcestí a před ukazateli směru odbočujeme doleva. Mírné stoupání končí před hradní bránou. Vcházíme na rozlehlé nádvoří tohoto prapodivného hradu. Má vše co hrad má mít, věž, bašty i vysoké hradby. Romantické duše si zde přijdou na své. Vracíme se zpět na rozcestí a vstupujeme do temnější části lesa. Velký drak se objevil zcela nečekaně. Je zalit sluncem, jako by se vyhříval a temnější pozadí přenáší tento okamžik do pohádky o Bajajovi. Ale v jeho očích je spíše dobrota než dračí myšlenky. Tak ještě pohlazení jeho kamenné kůže a jde se dál. Želva právě opustila svoji jeskyňku a vydala se na nikdy nekončící cestu. Při pohledu na ni se hlásí myšlenka o nekonečnosti času a pomíjivosti života. Tak děvče dobré pořízení a snad se zase uvidíme. Malé dráče má spíše podobu žraloka, ale nenechme se mýlit, jsme přece v pohádce. Okřehek na hladině jezírka rozráží vyrušený skokan a mizí pod vodou. Co bylo na podstavci v jezírku asi zůstane tajemstvím. Malé stoupání a mezi stromy se objevuje rozpadající altán a pohádka je pryč. Na něm i okolních stromech jsou výrazné stopy té zvláštní skupiny lidí, která si oblíbila ničení. S malým rozčarováním sestupujeme ven z lesa východním směrem a kouzlo pohádky se opět vrací. Výhled k východu je čarokrásný, cestu lemují keře janovců a kvete už jahodník. Sluníčko začíná připalovat, ale to už docházíme na náměstí a hledáme hospůdku.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Náruč nám otevřela hospoda u „ Znaku švihovských“, přímo na náměstí. Doporučujeme. Ubytování se zde také jistě najde a ti z nás co chtějí alespoň na chvíli utéci z tohoto podivného světa a „ vymýt si hlavu“, jsou na správném místě.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Prašivice je krásný koutek naší, zatím hezké, země. Bohužel jsou tu i ale. Hrad by se měl zbavit náletových dřevin. Drak lidským přičiněním přišel o pár zubů, želvě se snažil někdo urazit hlavu, altán a okolní stromy nesou stopy skutečných pitomců. Nerad užívám tyto výrazy, ale jak je jinak nazvat? Podle mého mozek těchto jedinců je mnohem menší než je obvyklé. Značnou část hlavy vyplňují dubové piliny a zřejmě při pohledu na něco hezkého či zajímavého se začnou roztahovat a přichází touha po ničení. Nebo je to jinak?

Ostatní informace

Problém s dopravou jsem již zmínil. Cesta tam i zpět je asi 5 km. Vše je na mapě KČT č. 68 Pootaví. Malé děti si přijdou na své. Byl jsem zde již mnohokrát a jak moje děti, když byly malé, tak i výlet s vnučkou přinesly úžasný zážitek. Dětská duše zde skutečně prochází „pohádkovou zemí“. Nadmořská výška Prašivice je 575 m.n.m. Nalžovské Hory mají ještě další přitažlivá a krásná místa, ale to již je jiné vyprávění.