Přes Paseku, Makču Pikču i hrad Sovinec na Křížový vrch … a třeba ještě dál

Kam a jak jedeme?

Tento tip na výlet je určen převážně cyklistům, ale dá se absolvovat i za použití vozidel motorových, samozřejmě v kombinaci se zapojením dolních končetin. Podstatné je, že se jedná o cestu velmi pestrou, protože uvidíme zajímavé kostely a sochy, půvabné kvetoucí arboretum, krásný středověký hrad i naši nekrásnější barokní křížovou cestu s Kalvárií. Celou cestu jsme absolvovali po silnici a najeli jsme něco málo přes 60 km. A i když jsme startovali na hanácké placce, žádná rovinka to rozhodně nebyla …

Kromě závěrečné části na silnicích šumperského okresu jsme se střídavě pohybovali v okresech Olomouc (Olomoucký kraj) a Bruntál (Moravskoslezský kraj). Celou cestu jsme zahájili ranním přesunem vlakem ze Šumperka do Mladějovic a potom jsme již zbytek dne trávili v sedlech svých byciklů.

Za čím jedeme?

Začínáme v obci Paseka u Šterberku, kterou „proslavil“ zejména zdejší léčebný ústav, který byl původně Zemskou plícní léčebnou. Nás ale zajímá hlavně areál kostela sv. Kunhuty, který vznikl ve 14. století, renesanční věž získal počátkem 17. století a barokní přestavbou prošel v II. polovině 18. století. Kromě kostela tady na nás ovšem čeká také např. sloup Nejsvětější Trojice, kříž s Kalvárií nebo hodnotná socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1735.

Od kostela se vydáme směrem k hradu Sovinec. Cesta stále stoupá, a tak si dáme ještě pauzu v známém stupňovitém arboretu Makču Pikču, které bylo v roce 2008 otevřeno v areálu bývalého lomu. Spousta barev, trvalky, skalničky, okrasné dřeviny, zimovzdorné kaktusy, výhledy do Hornomoravského úvalu … zkrátka půvabné místo. Podebatujeme s majiteli, pokoupíme turistických vizitek a stoupáme dále. Koneckonců Nízký Jeseník zase až tak nízký není …

Naším dalším cílem je hrad Eulenburg, který máme – coby romantický Sovinec – velmi rádi. Možná už od dob, kdy zde za minulého režimu probíhaly zajímavé akce nezávislé kultury. Hrad byl postaven zřejmě již na konci 13. století a později si prošel pozdně gotickými, renesančními i barokními přestavbami a úpravami. Vedle hradu se navíc nachází – bohužel téměř vždy zavřený – empírový kostel sv. Augustina. Prostě důvodů zdržet se je tady poměrně hodně.

Mezi tyto důvody patřila i další turistická vizitka, pivo Bernard a nákup drobných dárků pro rodinné příslušníky. A pak již následuje dlouhý sjezd do Dlouhé Loučky a hned zase stoupání vzhůru ke Křivé. Zdejší minihřbitůvek určitě za krátkou zastávku stojí. Příjemné místo, odpočinek ušlapaným nožkám i zádům a potom zase pořád vzhůru. Ještě před Rudou znovu ze sedel, protože malá kaplička (nebo spíše trojstranná boží muka) je zrestaurována, a následně opět na delší čas zase po svých. Kola jsme uzamkli a následně mohli poprvé vstoupit do zdejšího kostela Panny Marie Sněžné. Jedná se o barokní kostel z roku 1758, který můžeme klidně označit za významný, stejně jako je Ruda U Rýmařova známým poutním místem. Navíc chrámové varhany z roku 1762 jsou prý posledním funkčním nástrojem mistra Schwarze z Města Libavá.

Tím hlavním, proč se do bývalé hornické osady nad Tvrdkovem jezdí, je ovšem slavná barokní křížová cesta z roku 1760. Třináct srdcových zastavení s pašijovými reliéfy a vrcholové – asi 7 m vysoké - Ukřižování nechal postavit uničovský královský rychtář Jiří Gröschelsberger. Tato národní památka s ojedinělým kompozičním pojetím patří k opravdovým klenotům našeho baroka, takže je celkem logické, že se tady chvíli zdržíme. I když už jsme zde předtím několikrát byli.

Přesto, že je Křížový vrch přirozenou rozhlednou ve výšce téměř 600 nadmořských metrů a dominantou širokého okolí, čeká nás ještě pořád táhlé stoupání. Pak již následuje zasloužený odpočinkový sjezd do Tvrdkova a poté i na okraj hanáckých rovin. Tím opět idylka končí a my musíme absolvovat další dlouhé stoupání z Oskavy přes Václavov do,Mladoňova, Zdejší hospoda měla, bohužel, zavženo, takže bez přestávky pokračujeme sjezdem do Nového Malína a dále do Šumperka

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Vzhledem k horku, které u nás panovalo, jsme spíše pili než jedli. Nabídka na Sovinci byla poměrně bohatá, ale většinou se jednalo o jídla smažená (řízek, sýr, tvarůžky aj.), tedy krmi do tohoto počasí a na kolo se moc nehodící. Příjemně nás překvapil fakt, že v některých vesnicíh byly i v neděli dopoledneotevřené obchody a dalo se něco potřebného dokoupit.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Líbilo: Naprosto všechno. Tento výlet musí opravdu potěšit snad úplně každého, pro nás se ale navíc jedná o srdeční záležitost, do které nezajíždíme každý den. Mě osobně hodně potěšil fakt, že jsem poprvé zavítal do interiéru kostela v Rudě a bylo mi v něm umožněno fotografování i výstup na kůr. A i když jsme se celou dobu pohybovali po asfaltových silnicích různé kvality, užili jsme si také krás Matičky Přírody dost a dost.

Nelíbilo: Arogance mnohých řidičů, kteří cyklisty za účastníky silničního provozu zjevně nepovažují a vysoký provoz v závěrečné části cesty, kterou způsobila uzávěrka silnice v Libině. A také občerstvovací stanice by - alespoň v některých úsecích - cestu mohli lemovat častěji.

Ostatní informace

Vstupné do arboreta Makču Pikču je 60,- Kč, na hradě Sovinci se platí 140,- Kč (obě částky platí pro normálního pracujícího člověka bez nároku na jakékoliv cenové úlevy). Do toho nějaká ta turistická vizitka (či jiný suvenýr), pivo (někteří odvážlivci si dají i nealko) a drobné poživatiny. K tomu vlak do Mladějovic, který integrovaně i s kolem přišel každého na 72,- Kč. Takže výlet nízkonákladový … a neberte to za ty prachy …