Procházka Boskovicemi a prohlídka hradu

Kam a jak jedeme?

Budíme se do překrásného rána. Celý rozespalý přijímám od manželky žejdlík s černým mokem a vycházím na balkón, abych začátek dne tradičně odstartoval dalším hřebíčkem do mojí truhličky. Ty moje floky mají značku Start... Při výhledu z balkónu mi cosi chybí. Teprve po prvním doušku kafé, které promaže a znovu roztočí spánkem ochablé mozkové převody, mi dojde, že nikde nevidím zlínský "mrakoškrab", ale namísto toho se dívám na jakýsi park a vrcholky středověkých hradeb. To už jsem ale v obraze : jsme přece na dovolené a vzbudili jsme se v hotelu Opus ve městě Poličce !!

Včera jsme byli na výletě na Svojanově a dneska nás čeká náročnější dvojvýlet - chceme navštívit města Boskovice a Letovice a prozkoumat jejich nejatraktivnější historické památky. Po snídani proto kvapem přes ospalé náměstí s krásnou radnicí a centrem Poličky k vlaku a odjezd do Svitav. Zde nás čeká šok !!! Svitavské nádraží a peróny se skoro hroutí pod náporem několika stovek podivných stvoření rodu obojetného s "kohouty" na hlavách. Až po nástupu do vlaku se od průvodčího dozvídáme, že kluci i holky s čírami na palicích jsou celkem hodní a spějí, neboť to 3 - denní paření na jakémsi jejich fesťáku by povalilo i vola ! A to ještě našim rychlíkem Petrov jede na Brno jen jejich část, většina se narvala do expresu do Prahy ... Projíždíme Březovou a Letovicemi a vystupujeme ve Skalici nad Svitavou. Po vzdušné lávce nad celým kolejištěm přecházíme na nástupiště s lokálkou do Boskovic.

V Boskovicích sousedí nádraží vlakové s tím busovým a tak jdu napřed zjistit odpolední spoj do Letovic. Na to, že má toto město jen slabých 11 tisíc obyvatel, tak tu mají otevřenou čekárnu s fungujícím bufetem a WC - vstup za 3 kačky - a světelnou tabulí s odjezdy !! ( Začínáme se za podobná zařízení u nás ve Zlíně trochu stydět ...)

Hlavní třídou mírně stoupáme k mohutnému kostelu sv.Jakuba staršího s opěráky - jeho původní, nepřestavěný gotický předchůdce vznikl r. 1346 - a ocitáme se na spodním konci svažujícího náměstí. Je obklopeno rovněž přestavěnými patrovými domy. Návštěvníka tu zaujme hezká fontána z r.1710, její moderní sestra se nachází pod renesanční radnicí s atypickou vysokou věží, která je jakýmsi poznávacím centra města Boskovic. Vpravo od náměstí začíná slavná židovská čtvrt. Bývala největší na Moravě a dodnes se ze tří synagog jedna z nich zachovala, ( spolu s cenným hřbitovem). My si ale procházku "židovským městem" necháváme až na zpáteční cestu. V nepříjemně vzrůstající venkovní teplotě a dusnu stoupáme okolo empírového zámku a protilehlé budově bývalého zámeckého skleníku pod les a tady nás čeká ještě asi 0.5 km Ostrého stoupání, než se vyplahočíme na louku pod opravenými zříceninami boskovického hradu...

Chvilku vydechujeme na lavicích odpočívadla a připojuje se k nám skupinka nějakých chlapíků, malá hezká holčička a její maminka, která je oblečena ve stylu punk, má holícím strojkem upravenu horní část lebky a ze všeho nejvíc připomíná herečku z filmu o "zombicích" !!! ( Tady bych rád zdůraznil naši neskutečnou lidskou pitomost : většina z nás je zvyklá posuzovat ostatní lidi kolem sebe podle toho, jak vypadají a přitom si ani neuvědomují, jak se většinou hluboce ve svém názoru mýlí ! My jsme byli svědkem toho, jak tato "punkerka" začala svojí holčičce vyprávět historii hradu a zajímavosti o něm s tak dokonalými znalostmi, kultivovaností a přehledem, že jsme při jejím výkladu zároveń s holčičkou ani nedutali !!! Nesuďte proto, prosím, bližního svého jen podle "ksichtu" jeho ... )

Za čím jedeme?

Vstupujeme do hradu, kupujeme si nějak podezřele levné lístky ( 35 kč za jednoho !) a já, protože úpím žízní, tak také jednoho bírella. Pivo je tak ledové, že se mi z něj orosí dech a úplně cítím, jak mi od něj bříško zamrzá ... Proto rychle na prohlídku rozsáhlého hradního areálu. Hned za branou, kulatou věží a hradbami s romantickým cimbuřím - byly vystavěny za renesance - a komplexem hospodářských budov, si vlevo ve dvou světničkách prohlížíme miniexpozici o dějinách hradu a jeho stavebním vývoji.

Hrad se poprvé připomíná r. 1312, kdy byl založen slavným rodem pánů z Boskovic. Určitě znáte legendu o tom, jak bosý prapředek tohoto rodu lítal po lesích, zapíchl si do obnažené spodní končetiny veliký trn a pak přísahal, že už nebude běhat ..." bosko více"... a z toho prý vznikl název rodu, hradu i města. My ale pochopitelně nebudeme věřit této pitomince a budou nás spíše zajímat historická fakta : úplně prapůvodní hrad zvaný Bašta, stával výše na kopci, tento nynější tedy vznikl spolu se vsí někdy v pol.13.století, zažil dvojí rozboření a zplundrování - o to druhé se přičinilo vojsko vyznavačů kalicha. O následující velké opravy, přestavby hradu a paláců a zdokonalení opevnění se postarali už noví majitelé. Napřed to byl Šimon Elder a pak páni ze Zástřizel. Následoval rod Ditrichšteinů, ale pro ně už pobyt na hradě nebyl "nóbl" a tak si nechali dole ve městě postavit napřed barokní zámek. Neobývaný hrad začal pustnout, až jej roku 1950 převzal do socialistické péče stát a opravil. Mnohem důkladnější rekonstrukce se dočkal nedávno, dílčí opravy ale doposud probíhají, o čemž svědčí stany brigádníků na spodním nádvoří ...

Pokračujeme v prohlídce, nad námi se do výše zvedají stěny hradního paláce s opěráky, než ale vstoupíme do jeho prostor, nenecháme si ujít prohlídku zastřešené hradní studny - vytahování naplněných kbelíků z hlubiny usnadňovalo lano navíjející se na velké dřevěné šlapací kolo ! Zříceniny hradního paláce dosahují výše 2 etáží - ( jsou podsklepené ) - a můžeme v nich obdivovat nejen zachovalá okenní ostění a jiné detaily stavebních prvků z minulosti, ale také nádherné výhledy na vstupní areál hradu, město a širé okolí !!! Protože jsou zbytky hradního paláce nezastřešeny, pohled nahoru na blankytně modrou nebeskou báň není ničím omezen ! ( My dva s Janou tu prožíváme velké okamžiky štěstí a slastné pocity zadostiučení : když jsme zde byli před několika lety na takové minidovolené, tak nám celá propršela a hrad jsme si procházeli pod roztaženými deštníky ... a dneska nám počasí konečně vyšlo !!)

Po prohlídce nádherného hradu se s ním loučíme ne slovy "sbohem", ale "na shledanou !"... a zestupujeme od hradu do hezkého parčíku před bývalým zámeckým skleníkem a oranžerií. Dnes jejich interiéry slouží kultuře a výstavám, venkovní prosklená stěna se sloupy se odráží na hladině kašny s plovoucími listy leknínů. Na stromě vedle je cedulka s obrázkem ryby a upozorněním: ZDE BYDLÍM JÁ, TAK DO VODY NIC NEHAŽTE ! Okolo krásného exempláře jinanu dvoulaločného znovu na hlavní ulici, trochu lítostivý pohled na protější budovu empírového zámku z r. 1826 s překrásnými interiéry - ale byli jsme v něm nedávno a tak až zase někdy příště - a o kousek dál odbočujeme vlevo do židovské čtvrti. Po její prohlídce vycházíme na náměstí, navštívíme nám už známou restauraci - zde oběd a v protější cukrárně zákusek a káva. Pak už se s boskovickým náměstím loučíme a v pekelném poledním vedru odcházíme na busové nádraží ...

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

V restauraci na náměstí si manželka pochutnala na znojemské s rýží a já si dal specialitu podniku : pečeného divočáka se dvěma druhy zelí a "normálním" a bramborovým knedlíkem - byla to MŇAMKA - a zapili jsme to výbornou točenou růžovou limonádou.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Boskovice jsou městem, kde si na své přijdou nejen milovníci historických památek, ale je zde k vidění také známé Westernové městečko, arboretum a z výšin hradu jsme zahlédli moc pěkný areál nového koupaliště. Poslední místa jsme dosud nenavštívili a tak máme o důvod víc se sem do Boskovic zase jednou vrátit ...

Ostatní informace

Město Boskovice proslulo výrobou šicích strojů značky Minerva a jsou také rodištěm "dobyvatele a objevitele" pohádkově krásných jeskyní v Moravském krasu a nálezcem sošky pravěké SEXBOMBY - známé Věstonické Venuše. Tento ve všech směrech pozoruhodný muž se jmenoval Karel Absolon ...