Procházka Karolinkou

Kam a jak jedeme?

Včera byl druhý květnový státní svátek. Máme sice s manželkou dovolenou, ale protože jedeme na výlet až do vzdáleného údolí Vsetínské Bečvy, kvůli spojům vstáváme tak brzy, jako bychom se chystali do pracovního procesu. Na Vsetíně nás bus ze svých útrob vyklopil už o půl 7. ráno. Průšvih - na obou nádražích mají dosud zavřeno WC ! Musíme to rozchodit a půl hodiny vydržet a tak se jdeme projít do centra města, které je citelně poznamenáno socialistickou výstavbou. ( O výhledu na "vsetínské Hradčany" - chaosovitý komplex nevzhledných paneláků na kopci vedle zámku - raději ani nemluvím). Přes tyto "hrůzy" je ale Vsetín velmi milým a přívětivým valašským městem, jak se můžeme vzápětí přesvědčit v jídelně obchodního domu za hotelem Vsacan. Ke snídani je výběr hned z pěti polévek a mají tu už i hotová jídla. My se spokojíme s výbornou gulášovkou a pak se vracíme přes pěkně upravené Dolní náměstí a okolo dlouhého bloku s obchody na nádraží. Busové i vlakové jsou umístěny hned vedle sebe a poněvadž jsme si pro naši další cestu vybrali pohodlnější vláček, rovnou kupuji zpáteční lístek. V půl 8.vyrážíme. Napřed jedeme po hlavní trati směrem k jihu do Ústí u Vsetína a zde se naše trasa odklání. Pokračujeme proti toku Horní Bečvy předlouhým údolím, sevřeným mezi malebnými Vsetínskými vrchy a pohořím Javorníky.

Projíždíme Janovou a velkou obcí Hovězí, která byla ještě v 16.století posledním osídleným sídlem tohoto údolí. Vsetínští poddaní samozřejmě pásli svůj dobytek a z polí sklízeli úrodu i dál v údolí, bohužel stejné nároky si dělali také poddaní panství v Banské Bystrici. Uherská hranice tehdy ještě nebyla pevně stanovena, panstvo si dělalo nároky na to, co jim ve skutečnosti nepatřilo a odnesl to - jako vždy - prostý lid. Tady to bylo horší o to, že poddaní obou znepřátelených stran byli divocí Valaši a tak se to tady mezi sebou navzájem "řezalo" a "rubalo" skoro 100 roků, než byla oficiálně tato část přiřknuta panství vsetínskému. Uhři ale docílili toho, že hranice mezi státy nevede po hřebeni hor, jako tomu bývá dobrým zvykem všude jinde, ale tu svoji posunuli na moravskou stranu pod hlavní hřeben Javorníků !

Projíždíme Huslenkami - ( tady odbočuje do bočního údolí silnice do obce Zděchov, jedno z východisk Na Pulčínské skály ), Halenkovem a Novým Hrozenkovem. Obce tvoří v údolí téměř souvislou a nepřetržitou zástavbu, ale z okénka vlaku máme samozřejmě výhledy i na kulisy vrchů nad oběma stranami údolí. Nebe se nám sice dneska nějak podivně zatáhlo, ale i tak jsou to pohledy malebné a vzrušující a manželka od té krásy piští radostí, neboť v těchto místech ještě nikdy nebyla ! Zmiňované osady vznikly až v polovině "klidnějšího" 17.století a ta poslední se napřed jmenovala Nová dědina, pak Rozínkov ( podle manželky majitele panství ) a dnes nese název Nový Hrozenkov. Její nejvýchodnější součástí byla Karolinka, která se ale po II.světové válce osamostatnila. Za "Rozínkovem" projíždíme okolo vodní plochy bývalého štěrkoviště, které nyní slouží rekreaci a dostalo hrdý název "Valašský Balaton". Pak už zakvílejí brzdy vlaku a my vystupujeme na vlakové zastávce Karolinka.

Za čím jedeme?

Překrásná kulisa valašské KRAJINY se nepatrně změnila : pohled na město pod námi s překrásnými hřebeny a kopci Vsetínských vrchů zůstal nezměněn, ale na straně druhé výhledu na horstvo Javorníků brání vysoká, na půl km dlouhá hráz údolní nádrže Stanovnice, pod jejíž hladinou navždy zmizela také dolní část stejnojmenné osady. Přehrada neslouží rekreaci, ale zásobuje pitnou vodou celý bývalý okres Vsetín i část toho zlínského. Informuji manželku - (a tímto i čtenáře Turistiky), že okolo přehrady vede vysoko nad vodní hladinou moc pěkná, žlutě značená výhledová cesta a pod zbylou částí obce Stanovnice je možno vybrat si k výstupu na hlavní hřeben Javorníků ze dvou tras.

Vytahuji mapu a upřesňuji si zkratku k "Balatonu", kam se chceme podívat nejdřív a po silničce pod prudkým svahem vyrážíme vpravo. O něco dál míjíme dva klábosící starce se psy, vysoko na stráni se pasou mladé kozičky a pak přicházíme k Bečvě. Na druhou stranu cesta nevede a tak musíme jít proti jejímu balvanitému toku k silnici. Jakoby nestačilo napůl zatáhlé nebe, u řeky nad námi přibývá další tmavý mrak, tento se skládá z jakéhosi krvelačného hmyzu. Jsou to nějací mutanti, na komáry je to moc veliké - asi to létá domorodcům sosat kvas na slivovicu - honem pryč !!

Konečně silnice a most. Za ním je to už k písečným a travnatým břehům Balatonu jen pár metrů. Je to ráj rybářů, rekreantů a skokanů na lyžích do vody, kteří tu mají k dispozici nový skokanský můstek. Součástí areálu, kterému se říká také "Na stanoch", je pochopitelně i občerstvení. Po silnici se vracíme zpět k mostu a zanedlouho nás vítá cedule s nápisem Karolinka. Je to jedno z našich nejmladších měst, statut města získalo až v roce 1998. Městský znak s vyobrazením kalicha napovídá, že to bude asi město skla a skutečně : roku 1862 v této oddělené osadě Nového Hrozenkova zbudoval Salomon Reich velkou sklárnu, kterou nazval po své manželce Karolinina huť. Vyráběly se zde cylindry na petrolejové lampy a také broušené sklo a toto vše bylo žádáno hlavně ve Vídni a na Haliči. Ke sklárně patřila také veliká pila na břehu řeky Bečvy. Až do velké hospodářské krize nastal díky sklárnám v této odlehlé oblasti veliký rozmach, lidem se tu dařilo velmi slušně a celá tato místní část dostala název Karolinina huť. Po druhé světové válce došlo k odtržení od Nového Hrozenkova a r. 1951 byla nová obec přejmenována na Karolinku. Dnes je to mladé městečko s necelými 3 tisíci obyvatel, které ale více než město připomíná velkou protáhlou obec s jedinou hlavní ulicí. Náměstíčko je moderní, přizdobené dřevěnými novodobými stavbami a najdeme zde i jídelnu a veřejné WC. Jednou z dominant náměstí je budova Národního Valašského divadla. Přes střechy domů na straně druhé z dálky na rynk shlíží špice vysoké věže kostela Panny Marie Karmelské. Kostel a věž byly vystavěny v tak moderním a futuristickém slohu, že člověka napadne, jestli domorodcům s touto stavbou nepomáhali ufouni ...

Sklárny v Karolince samozřejmě fungují dál a suvenýry z dekorovaného užitkového skla je možno si zakoupit v prodejně u vlakového nádraží. Z nádraží odbočuje okolo hotelu Koníček žlutá značka vlevo k Bečvě. Necháme se jí vést. Na řece se potkáváme s velikým, několikapatrovým malebným jezem, žlutá přes lávku pokračuje na druhou stranu a my se dostáváme do ústí doliny Raťkov. Hned nad silničkou se ve stráni nachází jeden z nejzachovalejších komplexů lidové architektury u nás, který zůstal na svém původním místě. Skládá se celkem z 26 objektů - kromě hlavních roubených stavení vidíme staré stodoly, sklípky, komory, seníky a jiné dřevěné stavbičky. Toto vše obýval jeden jediný rod - rod Orságů, jehož zakladatel k nám na Valašsko přišel až z dalekých Uher. V současnosti jsou tyto poněkud zchátralé objekty v soukromých rukou, ale na jejich záchraně se pracuje. Turisty přivítá nedaleko odtud roubenka zcela nová - stylová restaurace Raťkovský šenk, kde je možno si pochutnat nejen na typických valašských specialitách, ale také na dobré slivovičce. Nám bohužel bylo toto vše odepřeno, neboť "Šenk" otvírá až od 11.hodin a my jsme tu moc brzy. A tak se ještě jdeme projít kousek nahoru krásným údolím a potom se vracíme po žluté zpět k zastávce autobusu, který nás převeze do Velkých Karlovic ...

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Ráno jsme si pochutnali na polévce na Vsetíně, v Karolince jsme si chvilku oddechli v jídelně na náměstí a dali si zde kávu. Oběd jsme odložili až do Raťkovského šenku, ten byl ale bohužel ještě zavřený a tak jsme se museli spokojit se svačinou a odložit oběd až do našeho dalšího cíle ...

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Karolinka je mladým moderním městečkem bez historických památek, ale všechno toto vám vynahradí pohled na raťkovské dřevěnice a překrásnou krajinu s neporušenou přírodou všude kolem. Moc se nám tady v Karolince líbilo !!! A určitě se sem a do vedlejších Velkých Karlovic brzy vrátíme ...

Ostatní informace

Při procházce městem jsme stačili zaregistrovat, že zde není nouze o občerstvení v podobě restaurací a hospůdek. Mají tady hotely a penziony a všude jsme viděli cedule nabízející ubytování také v soukromí. Bodejť by ne - jestliže je teď v létě Karolinka natolik atraktivním zázemím pro výlety do okolních Javorníků a na protější Soláň ve Vsetínských vrších, jak to tu asi musí vypadat v zimě, kdy je zde v provozu na 1 km dlouhý lyžařský vlek ?!?