Procházka Kyjovem

Kam a jak jedeme?

Po průzkumu Bzence usedáme chvíli po poledni do vlaku a necháme se jím vézt do Kyjova. Cesta není dlouhá - projíždíme Vracovem a Vlkošem, pak se trať stáčí vpravo, a když krom okolních táhlých pahorků vyplní horizont i modré vrchy Chřibů, jsme na místě. Vzpomínám si, jak jsem byl ještě dítko školou povinné a pletl jsem si Kyjov s Kyjevem. Nechápu, co mě k tomu vedlo, ale to bylo ještě dávno předtím, než jsme začali probírat Vlastivědu. Poté jsem byl dědou poučen, že ačkoliv je Kyjov asi 275 x menší než jeho ukrajinský jmenovec, je daleko významnější, neboť se v jeho okolí pěstuje vinná réva a navíc je náš! A já v duchu směrem k nebi dodávám: "A také se v tomto jedenáctitisícovém městě nachází spousta zajímavých památek, milý dědečku..."

Z nádraží vycházíme na třídu Komenského a pokračujeme po ní směrem do centra města. Po deseti minutách přicházíme na náměstí Hrdinů, jehož téměř celá plocha je pokryta zelení. Mezi vegetací se vypíná velmi zajímavý a zdá se, že i umělecky cenný Památník obětem válek. Z jedné strany je náměstí ohraničeno novorenesančními fasádami Klvaňova gymnázia, které zde stojí od roku 1898. Jeho členitý půdorys lemuje ještě i část třídy Komenského směrem k Masarykovu náměstí. Gymnázium bylo původně kolejí piaristů, kteří ji zároveň s kaplí zbudovali před koncem 18.století. V místech bývalého refektáře byl zhruba o 100 let později vystavěn novorománský kostel svatého Josefa Kalasanského, jehož průčelí s vysokou štíhlou zvonicí můžeme obdivovat pouze z Komenského třídy. Tento "Pepa" ale nemá nic společného s Ježíšovým pěstounem - jednalo se o španělského šlechtice José de Calanzase, který byl nejen zakladatelem piaristického řádu, ale razil v té době osvícené heslo, že se má každému dítěti dostat vzdělání. A to prosím zdarma! (Kteroužto zásadu by zajisté uvítala i ta dnešní, po vědomostech toužící populace...)

Pak už přicházíme na začátek hlavního městského rynku. Je jím velmi rozlehlé Masarykovo náměstí, které by slušelo i mnohem většímu sídlu. Jeho hlavní obdélníková plocha je parkovištěm i pěší zónou se dvěma fontánami. A to vše obklopují dlouhé fronty domů, z nichž některé svými historickými fasádami připomínají, že byly kdysi obývány ctihodnými měšťany. Ale jaké by to bylo náměstí bez nějaké význačné dominanty? To kyjovské se naštěstí může pochlubit hned dvěma: tou první je pozoruhodný kostel Nanebevzetí Panny Marie, sv.Cyrila a sv.Metoděje. Původně kapucínský kostel byl díky bohatému finančnímu daru od Jana Adama z Lichtenštejna dostavěn začátkem 18.století a později dostal přívlastek "farní." Hlavní oltář zdobí rozměrný obraz Nanebevzetí. Jeho autorem je Jožka Zelený, zatímco bohatou štuková výzdobu interiéru a sochy obou věrozvěstů má na svědomí Ondřej Schweigel. Venkovní fasáda je nad vstupem zkrášlena erbem budovatele Lichtenštejna a zarámovaným obrazem Bohorodičky s Ježíškem. Nás turisty nejspíš zarazí, že kostel nemá žádnou věž, ale takový býval typický vzhled všech kapucínských kostelů.

Co ale chybí nejvýznamnějšímu městskému kostelu, tím zase oplývá kyjovská radnice. Stojí v čele náměstí a její renesanční budova spolu s téměř 40 m vysokou věží je Masarykovu rynku kulisou nejcharakterističtější. Kyjov - původně trhová ves - se o 400 let později rozrůstl natolik, že dosáhl městských práv. A ke každému takovému středověkému městu neodmyslitelně patřila i radnice. Vzorně opravená kyjovská má fasádu, bohatě pokrytou renesančními psaníčky a je i v současnosti sídlem novodobých konšelů. Jen ta její podoba je dnes trochu onačejší - k původně patrové budově bylo před koncem 19.století přistavěno ještě jedno patro. A od roku 2006 sídlí v nové radniční přístavbě s atriem Radniční galerie a podzemí ukrývá vinotéku s kvalitními produkty místní vinné révy.

V těsném sousedství radnice stojí barokní Mariánský sloup a kulturní dům, vystavěný v dobách totality. Ve své době narušil ráz náměstí, ale naštěstí to není po jeho přestavbě až tak markantní. Kromě měšťanských domů, z nichž je asi nejzajímavější ten s logem Lékárny, je ozdobou Masarykova náměstí také funkcionalistická budova Spořitelny.

Za čím jedeme?

Zatímco si manželka fotí nejvýznamnější dominanty, já se on ní vzdaluju a obcházím si průčelí radnice se stěnami, pokrytými sgrafity a bosáží... a pak obcházím dokonce celý blok domů, kde mne "zaujme" typická socialistická architektura jakéhosi obchodního domu. Zároveň je tato procházka testem, zda-li si mé nepřítomnosti povšimne moje zákonitá manželka. Bohužel nikoli - když jsem se jí (více jak po čtvrthodině) ocitl na dohled, stále ještě k očím pozvedala svůj fotoaparát. A to, že jí někdo chybí, by nespíš zjistila, až by jí došla šťáva v bateriích - ach jo!

Po jedné straně náměstí, odkud vybíhají zajímavé pasáže pokračujeme směrem ke kyjovskému zámečku. Nachází se ještě na dohled náměstí, ale už v místech, kde se tato jeho část nálevkovitě zužuje a poté přechází do třídy Palackého. Renesanční zámeček je vlastně nejstarší památkou města, neboť jej Jan Kuna z Kunštátu nechal vystavět už v roce 1540. Ale k panskému bydlení dlouho nesloužil - prošel proměnou na faru, kasárna, nemocnici - a začátkem 20.století byl opraven a doplněn sgraffity od Jano Kohlera. Od r.1928 slouží až dodnes jako Muzeum. Od zámečku stoupáme cikcak chodníčkem k dalšímu zajímavému objektu. Je jím malebná kaple svatého Josefa, tyčící se na pahorku nad zámečkem a od které je zajímavý výhled na město. Původně zde stával svatomartinský farní kostel, který byl ale v 18.století odsvěcen a přeměněn na skladiště. Později byl celý zbořen a ze zbytků stavebního mateiálu byla postavena dnešní kaple. U sakrální stavby se nachází travnaté prostranství, doplněné zatím sporadickou městskou zelení a originálním Pomníkem obětem.

My jsme tímto dosáhli nejzaššího bodu při naší procházce městem a chtě nechtě se musíme pomalu vracet k nádraží. Manželku vyšlu směrem k Městskému parku a já ještě krátce nahoru krásnou vilovou čtvrtí na okraj Seifertova náměstí, kde stojí funkcionalistická stavba Husitského sboru. K chrámové lodi je přistavěna vysoká hranolová zvonice, jejíž tvar je v patrech nad sebou jdoucích zeštíhlen a vrchol zdobí velký kalich s křížem. Kostel byl postaven v roce 1928 dle autora projektu - arch.Antonína Mendla. Když se vracím dolů z kopce za Janou, připomenu si, co jsem nedávno vyčetl - Kyjov se stal v období mezi oběma světovými válkami oblíbenou destinací pro avantgardní architekty a město bylo obohaceno hned několika desítkami funkcionalistických staveb. Projektovali je i tři místní rodáci - Josef Polášek, Bohumír Tureček a Ludvík Hilgert... S manželkou pak pokračujeme přes rozsáhlý městský park na nádraží a než nám jede spoj, stavujeme se ještě na občerstvení.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Oběd jsme si dali předtím v Bzenci, a tak jsme v Kyjově využili jen tekutého občerstvení. Před odjezdem jsme se stavili na kafé v luxusní restauraci přímo u nádraží, ale k mé veliké nelibosti se zde nesmělo kouřit...

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Nejvíce jsme byli ohromeni Masarykovým náměstím a jeho památkami. Ale líbilo se nám i návrší s kaplí svatého Josefa a také ta hezká vilová čtvrt.

Ostatní informace

Muzeum už bylo uzavřeno a vstupenky do jiných objektů jsme nekupovali. Platili jsme jen za občerstvení a za lístky vlakem k domovu.