Prohlídka zámku a parku v Náměšti na Hané

Kam a jak jedeme?

Zcela jistě hlavně u cestování na 100 % platí známé heslo, že "život je změna" a tak jsme se tentokrát vydali z našich valašských krpálů podívat se do kraje, kde je to skoro samá "lautr rovina" a kde se ta nebeská klenba zdá od země jaksi vzdálenější ...

V Otrokovicích kupuji zpáteční lístek pro 2 osoby do Náměšti na Hané, pak chvilku dumám nad jeho podezřelou lácí a nakonec ho jdu vrátit. Je to tak, jak jsem myslel : paní v pokladně zadala do kompjůtru nejkratší směr přes Olomouc, my ale chceme do Náměšti přes Prostějov, jehož centrum bude našim dalším dnešním cílem a když se transakce k naší spokojenosti konečně zdaří, je moje peněženka o nějakou tu desetikorunu lehčí a už nám jede vlak.

Rychlíkem jsme v Olomouci coby dup, zde přesedáme na další, který jede přes Prostějov do Brna. Jen co se pracně proplazíme přes olomoucká předměstí, vjíždíme do takové mlhy, že z okna nevidíme ani na 30 metrů ! Ano, to je ta opravdická nefalšovaná hanácká mlha - určitě jste o ní už slyšeli - ta povestná "londýnská" ji nesahá ani po kotníky ... Sem tam se v ní objeví trhlina a my zahlédneme nějaký ten dům, zahradu, výseč pole, les ... ( pardon, to byla Fata Morgána) ... a zanedlouho jsme na nádraží v Prostějově. Zde urychlený přestup do lokálky na Kostelec a Drahanovice, odtud hlídám názvy stanic, abychom si nepřejeli a jsem rád, že mi mlha dovolí přečíst alespoň nápisy na stěnách staničních budov. Konečně Náměšť ! V 6.15 jsme vyjeli z Otrokovic, teď máme hodinu osmou, tož tomu teda říkáme fofr !!! )

Za nádražíčkem v mlze narazíme na tur.mapu, rozcestník a zelená značka nád napřed vede po chodníku, lemovaném březovou alejí - vrcholky těch nejvyšších stromů už nejsou vidět. Za ní Boží muka a hlavní ulice obce, z ní hned odbočka vlevo nádhernou kaštanovou alejí nahoru do mírného kopce. (Zajímavý fakt, neníliž pravda - kopčiska a Haná, toto spojení k sobě moc nepasuje, že ? Ale ona je ta jejich rovina ohraničena pásy nižších vrchů a z této strany je to doznívající pásmo Zábřežské vrchoviny ). Alej tonoucí v mlze je naprosto fantastická a my se můžeme s Janou ufotit !! O něco výš už vlevo přes opar vidíme málo zřetelný kotouč slunce, které ze všech sil bojuje s neprůhledným vetřelcem a než se mu to podaří, přicházíme v přízračné a snové atmosféře k zámeckému parku. Má velmi neobvyklý půdorys - je kruhový a v jeho epicentru je umístěna hlavní obytná zámecká budova. Už zdálky je poznat, že se její zakladatelé nechali inspirovat "sladkou" Francíí - mansardová střecha, typické okenice ... a stylem baroka. Proti chodu hodinových ručiček mlsně obcházíme oplocení parku se sloupky, za nimiž na nás pokukují místy nádherně nasvícené a místy dosud v mlze tonoucí krásná přírodní zákoutí a přicházíme na travnaté prostranství s kaplí bez věže, parkovištěm a otevřenou zámeckou branou. Zámek má být ale otevřen až od 9.hodiny a je sotva půl ...

Naštěstí ale přijíždí auto a já se vystupující paní ptám, jak je to s přístupností zámeckých interiérů, když za týden končí sezóna - a ona je to shodou okolností paní kastelánka a tak se nám dostane informací od toho nejzasvěcenějšího. Do parku můžeme už teď a tak se radostně ponoříme do jeho intimních a romantických zákoutí. Kromě kolonády, altánku a bazénku je jeho zajímavostí, že od 4 - křídlého zámku vedou na všechny světové strany Lipové aleje. Před terasou a vchodem ze zámku do zahrady stojí 4 barokní sochy, zobrazující čtvero ročních období ... V parku můžeme objevit jinan dvoulaločný a buk červený. Na jeho dokonalé úpravě se významně podepsal známý zahradní architekt Křemen ...

Za čím jedeme?

Protože máme do prohlídky ještě dost času, jdeme se s manželkou podívat na okraj nedalekého Terezského údolí. Mlha už vystoupala vysoko nad Koruny stromů další krásné aleje na hřebeni, kterou procházíme, cestu nám znenadání překříží ekipa jezdkyň na koních ... Pak sestupujeme k překvapivě krásnému přírodnímu amfiteátru. Ještě loni se tu pořádala známá náměšťská ZAHRADA - festival to nejen folkové hudby, ale i dalších rozličných žánrů - a také rockový "Drátofest", namísto nich se tu budou pořádat asi jen hanácké dožínky ... Přicházíme k potoku Šumici a pohled na hodinky našim nohám vydá povel "čelem vzad" a vracíme se k zámku.

Kupuju vstupenky a úderem 10.hod si nás ze vstupní haly vyzvedne průvodce a přes čestný dvůr vstupujeme do přízemí 1.patrové hlavní zámecké budovy - je rozlohově menší, než u jiných zámků - a fasujeme papuče. V předpokoji jsme my - (DVA JEDINÍ NÁVŠTĚVNÍCI !!) - krátce seznámeni s historií feudálního sídla : V Náměšti na Hané původně stávala tvrz, která byla později přestavěna na renesanční zámek. Novému majiteli panství - hraběti Ferdinandovi Bonaventurovi z Harrachu se ale bydlení v něm pranic nelíbilo a nechal r.1760 postavit zámek nový horní. Ten původní se změnil v továrnu na výrobu textilií a později ve sladovnu. Když se dcera Marie Róza stala dědičkou, provdala se za hraběte z dalšího významného rodu - Kinských ( na hřbitově v Náměšti mají hrobku). Evžen II. Kinský zámek v r.1916 prodal za 2 milióny rakouských korunek olomouckému zbohatlíkovi Ottáhalovi - ( velkoobchod se železem). Bohatý obchodník nechal celý zámek zrekonstruovat a provedl zde úpravy pro pohodlné modernější bydlení : zavedl zde elektřinu, ústřední topení a samozřejmě vodu z vodovodu, kterou ohřívalo pravzvláštní zařízení, dodané až z Českého Brodu firmou KARel MAcháček - ano, byla to první KARMA v českých zemích !! Dědicové obchodníka byli po II.světové válce prohlášeni za Němce a zámek a panství zabaveno. Od správy Státních hradů, zámků a zahrad Severní Moravy přešel zámek v r.2000 pod správu obce ...

Z předsálí vstupujeme do Velkého sálu. Ten ale není tak veliký, jak by se dle názvu mohlo zdát - musíme ale brát v úvahu velikost ostatních, spíše intimních interiérů. Konají se zde svatby a menší koncerty, krásné je vybavení salónku. I další reprezentační místnosti přízemí - červený salonek, kuřácký a zlatý salonek a knihovna - vynikají bohatým inventářem. Zaujmou nás zejména - ( kromě dvou) - křišťálové lustry z českého skla, bohatě interziovaný nábytek ve stylu rokoka, empíru i biedermaieru, krásné soubory míšeňského porcelánu a jiné a jiné zajímavosti. Je to zvláštní a nádherný pocit mít celý zámek jen sami pro sebe a člověk se může zblízka, bez tlačení a v klidu očima polaskat každou zajímavostí z věků dávno minulých ...

Pak papuče do ruky a čeká nás prohlídka 1.patra. Tyto sloužily vlastním obytným účelům rodiny Ottáhalů. Především jsou tu snížené stropy, to aby se ušetřilo za vytápění, a také lustry v místnostech už jsou jen dřevěné a pozlacené. V bludišti pokojů a apartmánků, procházíme tajnými dvířky do dalších místností a postupně shlédneme ložnici, jídelnu, hudební salon, šatnu a toaletu a další apartmány. Pak po schodech dolů a prohlídka nádherné pracovny a jako bonus na závěr prohlídka kočárů, které používali církevní hodnostáři. Na dřevěné kostkované podlaze spočívá jeden velký podsaditý, honosný a zlatem zdobený exponát. Ten druhý vedle něj už vypadá daleko moderněji, taky měl lepší pérování a byl to v podstatě už jakýsi předchůdce "sportovního" vozu...

Tím naše prohlídka nádherného zámečku končí, děkujeme a loučíme se sprůvodcem a opouštíme zámecký areál. Než nám jede ve 12.00 vlak do Prostějova, jdeme se podívat po nějaké hospůdce ...

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Svačinu jsme měli sebou z domu, v restauraci na náměstíčku v Náměšti bychom už oběd nestihli a tak jsme si dali aspoň kávu.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Areál parku a prohlídka zámku byla nádherným zážitkem, umocněný ranní mlhou a také tím luxusem, že jsme ji absolvovali kromě průvodce jen my dva. Trochu nás udivilo, že lidé ztrácejí zájem o kulturu, ale sezóna na hradech a zámcích právě končí a v dnešní nádherný podzimní den dali asi mnozí přednost raději výletu do přírody ...

Ostatní informace

Cena za prohlídku pro jednoho dospělého jedince činí 70 korun, což je v dnešní době - (a za to, co jsme mohli vidět ) - částka zcela odpovídající a nikterak přemrštěná ...