Loading...
Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Romantika • Pro zdatnější • Do přírody • Na hory • Na kole • Se psem
Tento tip na výlet je sice víceméně nedlouhou a nenáročnou vycházkou, ale nabízí poměrně pestrou směsici Jurkovičových staveb s dřevěnou kaplí, horskými chatami a stezkou nad korunami stromů. I když využijeme té nejjednodušší a nejkratší varianty, musíme se připravit na trasu okolo 10 km, kterou si ovšem můžeme lehce prodloužit, např. na výletní verzi přesahující klasickou čtvrtku, tedy 25 km. A také je potřeba si uvědomit, že Radhošťský hřbet se táhne v nadmořské výšce okolo 1.100 metrů.
My ale tentokrát opravdu zůstaneme u té varianty nejjednodušší, nejkratší, nejméně namáhavé a evidentně také nejvyužívanější. Vše začíná na parkovišti Prostřední Bečva – Pustevny, kde odstavíme auto. Z parkoviště, které se nachází v nadmořské výšce cca 985 m, už musíme po svých.
K obnovené chatě Libušín (krásná Jurkovičova stavba z konce 19. století v roce 2014 vyhořela, aby následně vznikla její – roku 2020 znovuotevřená – replika) to pak máme jen něco přes půl kilometru, ale už v této chvíli jsme téměř o dvě desítky výškových metrů překonali tisícovku. Po krátké prohlídce se po modré TZ (a NS Radegast) vydáváme k vrcholu Radošť.
Postupně míjíme či navštívíme vyhlídkový altán Cyrilka z roku 1894, sochu Radegasta (zde už jsme překročili 1.100 výškových metrů, takže nás tolik ani netrápí, že originál Poláškovy sochy z roku 1931 nahradila v roce 1998 její kopie), několik vleků a vyhlídkových míst, abychom po zdolání vzdálenosti 3,5 km udělali krátkou přestávku u horského hotelu Radegast z roku 1935. Ve výšce 1.114 m na chvíli spočneme a využijeme vyhlídkových možností, popř. i bosého chodníčku.
Odsud už nás čeká jen něco přes 300 m vzdálenostních a 15 m výškových, abychom dobyli vrcholu Radhoště, sedmé nejvyšší hory a současně nejzápadnější tisícovky Moravskoslezských Beskyd. Následuje další Poláškovo dílo, tedy sousoší sv. Cyrila a Metoděje, které zřejmě Albín vyráběl současně s Radegastem, a potom stejnojmenná dřevěná kaple postavená v byzantském stylu roku 1898. Tady se chvíli zdržíme prohlídkou interiéru kaple i výstupem na výhledovou plošinu zvonice, která je přístavbou z roku 1924.
Naše zpáteční cesta bude – i s občerstvovací pauzou – měřit necelého 4,5 km a zavede nás k další zdejší zajímavé atrakci – ke Stezce Valaška. Jedná se o takovou „mírumilovnější“ (ve smyslu nenápadnější a svým dřevěným provedením okolní přírodu nehyzdící) variantu „naší“ Stezky v oblacích. Měří celkem 660 m (z toho necelých 400 ona klasická stezka nad korunami stromů), takže hlemýžď ji zdolá za 2,5 dne, její součástí je chodník slávy a v nejvyšším bodě Valašky jste 15,2 m nad zemí. Největší pozornost vzbuzuje 150 m dlouhý zavěšený „himálajský“ chodník a prosklená vyhlídka, na kterou většinu psů (kteří sem mohou) a některé dámy prostě nedostanete.
Na Valašce se nám opravdu líbilo, takže jsme se nějakou dobu zdrželi. Poté už nám chybělo jen sestoupat posledních 80 metrů a dojít ten necelý kilometr zpět k autu. Cestu jsme si ovšem, pochopitelně, o něco prodloužili procházkou kolem nejvýznamnějších Jurkovičových staveb na Pustevnách (chata Libušín, chata Maměnka, dřevěná zvonička).
Jedli jsme nakonec na Pustevnách (Koliba má i vyhlídkovou terasu), protože původně plánovaný venkovní plácek u horského hotelu Radegast pod vrcholem Radhoště nás více než zimou zaskočil nabídkou dne. Utopenec za 100 Kč by neprošel snad ani na předcovidovém Staromáku a v tomto případě opravdu platí staré dobré rčení o tom, že „to svět neviděl a pes nežral“.
Líbilo: Příjemná nenáročná vycházka, která nabídne množství zajímavých staveb i krásných výhledů. Navíc se nikdy neomrzí.
Nelíbilo: Ceny, davy lidí a počasí o dost horší, než nám slibovali naši meteorologové. Pozitiva však jednoznačně převažovala.
Kromě nákladů na dopravu, jídlo, pití a turistické vizitky (úplně všude je tady prodávají za 15 Kč) jsme nechali 150 Kč za parkovné pod Pustevnami, symbolickou částku za výstup na zvonici kaple sv. Cyrila a Metoděje a 260 Kč za osobu při vstupu na Stezku Valaška.