Rabštejn - skalní fenomén Severní Moravy

Kam a jak jedeme?

Při vyslovení slova Rabštejn se nejednomu skálolezci radostně rozzáří očička - vždyť tato skalní oblast se stala jakousi "Mekkou" moravských horolezců. Na své si tady přijde nejeden "horský vlk", ošlehaný větry evropských pohoří, ale i naprostý začátečník. Skály, vhodné k lezení, se člení celkem na tři oblasti : "Přední skály", "Zadní skály" se zříceninou hradu a nejnověji i blíž ve svahu k Bedřichovu ležící "Tělocvična". Masy skal jsou tvořeny horninou metadiabasem, která není pro Jeseníky zrovna typická, neboť je to vyvřelá hornina, přeměněná ve středním devonu - jak praví moudro z ecyklopedie. ( Pro znalce Jeseníků není složení skal na Rabštejně až tak velikým překvapením, neboť v Hraběšické hornatině ležící pod samotným hlavním hřebenem hor a jejíž součástí je i "náš" Rabštejn, se vedle sebe nachází horniny tak rozličné a pestré, tak jako stavební slohy v centrech historických měst ).

Skály Rabštejna jsou tvořeny nejen mohutnými skalními hradbami, ale i skálami osamělými a "Zadní skály" dosahují výše téměř 40 metrů, "Přední" jsou skoro o polovinu nižší - na "Tělocvičně" jsem dosud nebyl ... Mezi horolezci je pojmem skalní věž "Rigo" - nejmohutnější skalní věž v oblasti, připomínající ze všech stran ofrézovaný vysoký kvádr , "Panna" - nádherně štíhlá a křehce vypadající skalní věž, rozložitý "Velbloud", "Květina" a jiné ...Jejich názvy vypovídají hodně o tom, že na oko drsně vyhlížející skalní borci v sobě ukrývají duše poetické, souznící s přírodou a také skryté básnické talenty. Škoda jen, že tato poezie není přítomná při jejich posezení u piva v nedaleké chatě, když si navzájem mezi sebou líčí, kolik horolezeckých "jedniček" až "desítek" za den vylezli - to vše bohužel už jazykem převážně nespisovným, někdy i vulgárním a pivo lemtajícím ...

Rabštejnské skály, které jednoznačně patří k nejlepším "skalním terénům" na Moravě ale nejsou jen doménou horolezců. Tyto krásné a romantické skalní hradby se už určitě nesmazatelně vřezaly do srdcí mnoha turistům a tulákům a já věřím, že také ti, kteří se na návštěvu Rabštejna teprve chystají, se sem budou po prohlídce těchto nádherných míst rádi vracet ...

Rabštejn totiž nejsou jen nádherné skály, ale také zřícenina nejvyššího moravského hradu a naprosto jedinečná skalní Vyhlídka !! ( To vše umocněno poměrně snadnou dostupností a také existencí fantastické restaurace na velké louce pod tímto atraktivním turistickým cílem ).

Za čím jedeme?

Lokalitu Rabštejna nalezneme asi 2 km od Bedřichova - ( konečná busu z Uničova přes Oskavu) - a je přístupná po červené značce. Protože stezka stoupá do výše okolo 800 m, je to krpál dosti Ostrý a nesympatický, ale výsledek za ty útrapy určitě stojí.

Další možností je vydat se na tato místa už od Skřítku po značce modré či zelené přes Hvězdu. Nevýhodou je to, že je to putování mnohem delší, ale je to po rovině a z kopce. Z Bedřichova se na louku s penzionkem dostanete i po neznačených serpentinách asfaltové silničky, auto ale budete muset nechat dole v obci - vjezd zde - (chálabohu) není povolen !

Ať už zvolíte jakoukoliv variantu, nakonec se ocitnete na rozlehlém trojúhelníku louky, ohraničené lesy, ze kterých vykukují vrcholky skalních Bradel. Asi padnete na kolena úžasem, když tady - uprostřed okolní divočiny - vidíte na louce stavení, připomínající hospodu ! Můžete být klidní - po útrapách předchozí cesty jste opravdu nepřišli o rozum, nevidíte žádnou Fatu Morganovou a není to ani scifi zjevení - opravdu je to skutečná nová restaurace a penzionek, jakoby sem přenesený z nížeji položených míst rušné civilizace !!! ( I když sci -fi ceny tu opravdu naleznete, ale o tom až na závěr ...)

Nás bude především zajímat červeně značená pěšina, vlnící se pod okrajovými stromy lesa s bizarními kořeny buků, která nás vyvede na konec lučiny a pak stoupá k "Zadním skalám" a zřícenině hradu Rabštejna. Při strmějším stoupání se můžeme potěšit pro změnu pohledem na předlouhé pletence kořenů smrků, které jsou ve strmém skalnatém terénu málo stabilní a tak jejich spodní část prošla metamorfózou na "chobotnice". Zanedlouho se už nacházíme v zajetí pozoruhodných skal, zcela jistě nás ohromí ohromný kvádr "Riga" a ti šílenci na špagátech, co se jej pokouší zdolat ! My jim to ale určitě závidět nebudeme, neboť nás čeká něco mnohem lepšího. Skály se k sobě přibližují a my procházíme skalní branou se zbytky zdiva do areálu horního hradu. Než zabezpečeným chodníkem vystoupáme serpentinami na bývalé nádvoří, asi si krk vykroutíme pohledem na ohromně vysoké skalní věže a útesy nad našimi hlavami !

Hrad Rabštejn byl hradem skalním. Jeho horní část byla vestavěna mezi skupinu 2 skalních věží a jednoho skalního suku a naprosto se tomuto přírodnímu prostředí přizpůsobila, čímž došlo k pozoruhodné úspoře stavebního materiálu. Skály, chránící menší obytné bloky, byly mezi sebou navzájem spojeny hradbami. Místo brány bylo chráněno na sousedním skalisku vystavěnou baštou. K tomuto hornímu hradu přiléhalo docela rozsáhlé podhradí, které vznilko daleko později ve svažitém terénu a kde z hradeb trčely 3 hranaté a 1 kulatá bašta, spojené hradbou a stěnami skal.

Hrad Rabštejn vznikl někdy koncem 13.století, od roku 1318 se dostal do rukou panovníkovi a byl pak mnohokrát zastavován. Své zbraně a dobývací taktiku si zde s úspěchem vyzkoušeli vojáci Matyáše Korvína. Po opravách jej začátkem 16.století vlastnili Žerotínové, ale v té době už nebylo bydlení mezi studenými hradebními zdmi moderní a aby bylo panstvo dost "IN", tak si nechalo vystavět pohodlný zámek v Janovicích u Rýmařova. Na hradě zůstalo lenivět jen pár služebníků a "bachařů" - hrad totiž sloužil nějakou dobu ještě jako vězení. V době 30 - leté války panstvo děkovalo nebesům za to, že mají v oblasti takovou pevnost a tak ji narychlo ještě opravili a rýmařovské obyvatelstvo si zde s důvěrou jako do banky uložilo své cennosti, klenoty a písemnosti. Tak jako naši hokejisté ale padl pod náporem Švédů i hrad Rabštejn. K nelibosti zcela bezbranného a od těch dob pravidelně drancovaného okolí si "noví majitelé" hradu užívali více jak rok, než je odtud konečně vypudilo císařské vojsko. Hrad byl ve 2.pol. 17.století nechán osudu napospas - bydlel tu už jen panský hajný - obyvatelé blízkého Bedřichova ale tomu "osudu" hodně napomohli tím, že zříceniny hradu rozebrali jako stavební kámen !

Do dnešních dnů se tedy ze zříceniny pyšné pevnosti zachoval jen příkop, nepatrné zbytky hradeb a brány, část zdiva bašty na jednom skalisku na západě a zarovnaná skalní plošina na místě nádvoří. Vypadá to, jako by tu toho k vidění bylo málo, nesmíme ale zapomenout na to, že se hrad nachází v romantickém prostředí rozeklaných skal, místy přerůstajících i přes nejvyšší koruny stromů krásného lesa, takže je tu toho i dnes ke koukání naopak dost a dost !!!

To nejlepší na závěr : z hradního nádvoří lze po chodníčku vystoupat na skalní plošinu s omezeným výhledem, nad námi se zdvíhají ještě dva téměř spojené vrcholky vysokých skalních věží. Mezi nimi je ale v puklině umístěn žebřík. Úhel sklonu a výhled od úpatí dřevěného žebře na nebeská oblaka asi odradí většinu nadšenců od výstupu, ale pokud nemáte problémy s vnitřním uchem ( závratě) a jste jen trošku odvážní - tak tedy neváhejte, vložte nohu na první příčku ... a lezte !!!

Odměnou vám bude snad nejskvělejší skalní vyhlídka v podhůří Hrubého Jeseníku. Vidíme odsud nejen hlavní hřeben pohoří, ale také téměř celou Hraběšickou hornatinu a Nízký Jeseník na straně opačné. Moc hezký pohled je také na nejbližší okolí - na "Přední skály" a na louku z hospůdkou, kam si určitě zajdeme na zasloužené pivo.

( Předtím ale musíme přesvědčit rozklepaná kolena k ještě jednomu adrenalinovému zážitku : je jím sestup a při pohledu shora bychom se tohoto "potěšení" asi moc rádi vzdali. Nic ani není tak strašné, jak to vypadá a až budete sedět v hospůdce mezi horolezci, už vám jejich řeč možná nebude připadat tak jadrná a emocionální - vždyť vy jste byli ještě výš jak oni !!)

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Hospůdka a penzionek na louce pod skálami má hezký luxusní exteriér a nabízí i posezení na zahrádce venku s obsluhou přes okýnko. Na okolní louce se dá stanovat za mírný poplatek a když se ohlásíte daleko dopředu, můžete si v penzionku dokonce zamluvit i nocleh.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Hospoda má bohužel nejen luxusní zevnějšek, ale také interiér : za opravdu luxusní ceny, připomínající vstup do ZOO, si zde můžete objednat guláš za 120 korun, smažák anebo polévku "jen" za 35 korun. Při vstupu do ZOO ale máme slevu aspoň pro děti a tak tedy necháme majitelům, kteří si pletou podhůří Jeseníku se Špindlerovým Mlýnem, ať si takováto předražená jídla konzumují laskavě sami a raději si v klidu na louce zbaštíme z domu přinesenou svačinu.

V údolí při cestě z Bedřichova do Uničova určitě najdeme nějakou hospůdku s majiteli, kteří si nehrají na zlatokopy a nabízejí své produkty za daleko reálnější ceny !!

Ostatní informace

Při prohlídce skalního hradu se na louku nemusíme vracet stejnou cestou : pokud budeme pokračovat směrem vpravo přes nádvoří a zbytky opevnění po zřetelném chodníku, obejdeme po směru hodinových ručiček blok skal a lesem sejdeme na výraznou lesní cestu, která nás po chvilce směrem vpravo přivede na okraj louky s penzionkem a k červené značce.