Řecko autem

Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Za sportem

Kam a jak jedeme?

Autem až na pláž. Cíl je Agios Nikolaos...Kousek Lefkáda.

Za čím jedeme?

Za sportem, kempovat na pláž. Za sluncem a odpočinout si. Pevností volně přístupných okolo Lefkády 3.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Ve stanech, pod širákem. Lze i v háječku ve stínu. Jíst se dá mimo komerci v restauracích. Ale i kotlík a vařič :-D

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

LEFKADA 2009

Po 12. hodině nabíráme posledního člena naši výpravy a vyjíždíme z Brna. Cílem je řecký ostrov

LEFKADA. Osádka vozidla je Jirka, Jarek, Marek,Bára a já. Vozidlo jsme měli sice pro 6 lidí, ale jedno volné místo se tak stalo velmi pohodlným pro nadcházejícího řidiče, na kterého přišla řada při střídání. Všichni jsme měli dostatečné zkušenosti, a tak i nejmladší člen výpravy - Bára dostal důvěru a byli jí svěřeny naše životy a vozidlo. Ke střídání v prvním kole, kdy jsme měli více sil docházelo v delších intervalech, cca po 300km nebo 2 hodinách jízdy. Kvalita silnic je dobrá, kromě silnic českých a makedonských, tuto část budete muset přetrpět. Dálniční známku Slovenské republiky jsme vzali už ve směnárně a Maďarskou hned za hranicemi. Pozor známka v Maďarsku je pouze účtenka z pokladny a snadno se během cesty může zamíchat mezi účtenky za mýta, kterých budete mít spousty a které se po dojezdu vyhazují. Slovensko jsme projeli hned a Maďarsko velmi hladce. U Budapešti zhoustla trochu Doprava, ale jelikož byl víkend......nádhera. Naštěstí jsem měl z častých návštěv Slovenska spoustu drobných euro mincí, a tak jsme se na mýtech nezdržovali. Na mýtech jsme snad zaplatili celkem 20 euro. Nejdelší cesta vede přes Srbsko, nekonečná a málo dálnic. Zde jsou řidiči obratnější, zvlášť pokud si dělají z dvouproudové komunikace čtyřproudovou. Čerpací stanice jsou zde snad po 40 km a zvučných jmen. Nádrž jsme měli na 85 litrů a od Břeclavi jsme tankovali až v Makedonii, kde litr nafty stojí 0,80 euro oproti 1,35 cm v Srbsku. Jak celníci viděli, že jedeme do Řecka, všude jsme takřka projížděli. Srbové si jako jediní potrpí na zelené karty. No měli jsme v 5 lidech 7 prken a asi 11 kaitů a to nešlo přehlédnout. Dobré bylo také to, že jsme jeli po sezóně, od 5 září do nevidím. Byli jsme už 100 km v Řecku a začalo svítat. Oproti loňsku cesta uběhla mnohem rychleji, protože zprovoznili přes hory dálnici s cca 20 tunely. V 8:30 našeho času a 9:30 místního času dorážíme do háječku v Ag. Nikolaos. Jsou zde jen dva pozůstalí obyvatelé Zlíňák a Pražák. Samozřejmě, že kaiteři. Jedeme hned k pláži a na flek, kde objevujeme další obyvatele. Karavany plné dětí několika národností. Toto místo je zde posledním rokem zcela zdarma. Od příštího roku zde bude oficiálně zřízen camp a pláž bude pronajata. Jedeme hned pozdravit místní domorodce a ochutnat vyhlášené frapé. Blíží se 14. hodina a hned se jede na Milos beach k mlýnům čekat na vítr. Oproti loňsku, kdy vítr zapínal přesně ve 14 hodin, měl zpoždění a gradoval až v 15:00. V průměru 10 m/s. Ti zkušenější hned valí do vody hurá překonávat vlny. Někteří si loni připadali jako by chodili do práce, protože vítr přicházel periodicky.

Náš tábor jsem nazvali místem, kde dávají lišky dobrou noc. Liška nás pravidelně navštěvovala v našem táboře a brala si vše, co unesla. Později jsme zjistili, že byli nejméně dvě a byli tak krotké, že nás očuchali i ve spaní. Dokonce jednoho z nás přes spacák lehce sevřela a jiný den spala v našem křesle. Lidé žijící vzáleně mimo komerci, jsou přátelští a otevřenější. V restauracích si cizinců velmi váží. Byli situce, kdy jsme za plný ešus tzatziků a plno topinek několikrát neplatili ani cent. A při účtování vypitého vína to snad dělili dvěma. Pro milovníky vodních sportů začíná den na pláži až po 14. hodině. Do té doby lze provozovat navštěvy místních pláží, výlety lodí, prohlídku vodopádu a kaňon řeky Acheron, kde se místy brodíte vodou v hloubce 2m.

16. září jsme zvedli kotvy a jeli zpět domů. Náklady na cestu činily 12 000 Kč a na osobu, počítejte včetně dárků 200 euro. Je zde Lídl a ceny jako u nás.