Románská rotunda ve Zborovech.

Kam a jak jedeme?

Zborovy jsou středně velká obec, kterou najdeme přibližně 3 km východně od městečka Plánice. I když první písemná zmínka o tomto místě je až z roku 1418, je jisté, že zde už více jak 200 let stála románská rotunda. Byla údajně postavena kolem Roku 1200 a o jejím původu se píše ve dvou legendách. V jedné se udává, že stavitelem byl Jaroslav ze Šternberka, ale tu můžeme vyloučit, protože tento rod nemá na tuto oblast žádnou vazbu. Ta druhá hovoří o jistém Hoškovi z Borov, který měl tvrz na nedalekém Hrádku. V roce 1095 se zúčastnil křížové výpravy do Jeruzalema, ale hned v počátcích tažení se dostal i se svým sluhou do zajetí. Sluha byl propuštěn, aby přinesl za pána výkupné. Doba věznění se protahovala a rytíř Hošek slíbil, pokud vyvázne živ a zdráv postaví nedaleko své tvrze Kostel Sv. Jana Křtitele, ke kterému se motlitby rytíře ubíraly. Z vězení se dostal a svůj slib i splnil. Legendy v sobě nesou stopy pravdy a pokud stavitelem byl skutečně rytíř, je nutné posunout dobu stavby rotundy mezi roky 1120 až 1130. Rotundy jsou v celém plzeňském kraji pouze dvě. Starý Plzenec a Zborovy. Ta první se hřeje na výsluní, ta druhá celé roky chátrá. A tak se jdeme podívat, zda náhodou nenastal obrat k lepšímu.

Za čím jedeme?

Vycházíme z Plánice okreskou k východu do Nicova. Za městem silnice klesá do údolí a posléze stoupá ke kostelu. Míjíme opravenou kapličku a před Nicovem odbočujeme vpravo ke kapli se studánkou. Voda je prý mírně radioaktivní a léčivá. Další zastávkou je nicovský Kostel Narození Panny Marie z období vrcholného baroka. Kostel se stavěl z popudu hraběte Adolfa z Martinic v letech 1719 – 30. Stavitelem byl sám velký K.I. Dienzehofer. Nádherná stavba, bohužel její stav neodpovídá jejímu významu. Za kostelem je barokní márnice. Ve zdi hřbitova je kamenná jeskyňka se soškou P. Marie a zbytky starého hřbitova. Nový hřbitov je o něco dál k jihu. Staletá lípa před kostelem se nám pomalu vzdaluje a to již stojíme u krásné sochy Krista. Za pár minut vcházíme na zborovskou náves. Kostelík je na svahu nad vsí a dá – li se stavba nazvat rozkošnou, tak tady to platí. Původní románská rotunda byla velmi jednoduchá kamenná stavba a na její kráse nic neubraly ani barokní úpravy v 17. a 18. století. Ta poslední byla v roce 1778. Obcházíme kolem kostela a nestačíme se divit. Z kopřiv vykukují vrcholky křížků na hřbitově. Samotná stavba na tom není o moc lépe. Změny, které jsme po šesti letech od naší první návštěvy zaznamenali, jsou narovnané vrata hřbitova a plakátek s hvězdičkami EU na nich. Škoda slov. Ve vsi je pomník padlým, několik hezkých domečků a boží muka z roku 1748. Stejnou cestou se vracíme zpět a na plánickém náměstí se jde do hospůdky.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Posezení s výhledem na náměstí je docela příjemné. Dají vám tu najíst i napít a když po obědě zavoní kafíčko, převládne spokojenost.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Krásný kostel v Nicově je jednou z nejhezčích barokních staveb v klatovském okrese. Jako takový by si jistě zasloužil opravu. Ta sice probíhá, ale peníze nejdou ze státní pokladny, ale pouze od občanů a tak se oprava protahuje do nekonečna. Rotunda či kostelík ve Zborovech, žádnou takovou podporu zatím nemá. Stavba chátrá, několikrát byla vykradena a i tomu je již konec. Ukrást totiž již nic nelze. Když jsou v celém kraji pouze dvě stavby tohoto typu, tak další komentář není třeba. Je to neomluvitelná ostuda plzeňského kraje. Shrnuto dohromady, takový přístup k památkám je pro kočku.

Ostatní informace

Cesta je na mapě KČT. č. 68 Pootaví. Její délka je něco kolem 6 km, ale je dobré ji věnovat alespoň půlden. Dá se to zvládnout i autem. Parkovat se dá v Plánici, Nicově i ve Zborovech. Na veřejnou Dopravu o víkendech nelze spoléhat, ve všední dny to je lepší. Jde se volnou krajinou s hezkými výhledy do okolí. Pokud severním směrem zahlédnete v lese zříceninu, tak se jedná o torzo barokní sýpky v Kvaseticích. Kostel v Nicově je otevřen pouze v době bohoslužeb. Zborovský kostelík je uzavřen trvale. Tak šťastnou cestu.