Silberberg – stříbrná hora.

Kam a jak jedeme?

Lázeňské horské městečko Bodenmais (Boží mysl) je východiskem naší cesty na jedinečný unikát Bavorského lesa a Šumavy, Silberberg ( 955 m.n.m.). Hora je známá už od středověku, kdy se tu začalo s těžbou stříbra, rud, křemene a síry. Těžba se provozovala přes 500 let a byla ukončena až v roce 1962. V hoře jsou kilometry starých i novějších štol a je možné se do části dolů i podívat. Expozice názorně přibližuje historii a způsoby dobývání rud. Štola Barbora dokonce slouží k léčbě onemocnění dýchacích a astmatických poruch. Hora mé i své druhé jméno Bischofshaube ( Biskupská mitra), které lépe vystihuje červenohnědé zabarvení skal na vrcholu. V době dolování se uvolňovaly z těžených rud výpary, které se staly příčinou tohoto jevu. Samotný vrchol je tvořen dvěma skalisky, na vyšším je umístěn kříž. Z vrcholu se otevírá nádherný kruhový výhled. Samotné městečko Bodenmais patří mezi nejvíce navštěvované v Bavorském lese. Dnes má přibližně 3500 obyvatel a rozkládá se v nadmořské výšce okolo 700 m, na jižním úpatí Velkého Javoru. Mají zde zajímavý kostel, který je postaven v klasicistním slohu a má barokní vybavení. Místní sklárna umožňuje pozorovat práci sklářů a brusičů. Ve městě také najdeme mnoho připomínek na dobu dolování. Zdejší nádražíčko je konečnou stanicí a sem nás také přivezl vláček Waldbahnu, tak se zdejší železnice jmenuje.

Za čím jedeme?

Od nádraží jdeme do staré části města, které je ukázkou, jak má město vypadat. Každý dům je v záplavě květin a keřů. Všude skoro dokonalý pořádek a nás při pomyšlení na naše města trochu mrazí. Rádi bychom našli nějaké zapomenuté zákoutí, ale prostě není. Na náměstí se zřejmě bude konat akce a tak je zde rušněji. Jdeme se podívat do kostela. Církevních staveb v tomto slohu moc nestojí a tak je co obdivovat. Máme štěstí, že je těsně po mši a svítí ještě všechna světla. Prostě malá pohádka. Od kostela scházíme k řece, cestou míjíme zajímavou budovu staré radnice a jsme na mostě. Od řeky začíná stoupání. Domy se předhánějí v nápaditých úpravách a často vidíme staré důlní zařízení v podobě vozíků či těžebního stroje. Podcházíme trať i silnici a šipka nás přivádí k lesu. Sklon svahu se začíná projevovat na dechu a otíráme první kapky potu. Slunce si zřejmě dnes připravilo teploty spíše letní a tak vítáme vstup do vyššího lesa. Les je smíšený s převahou buků a na svahu se objevují větší kameny. Přecházíme cestu a šipka nám ukazuje stezku na vrchol. Jako mávnutím čarovného proutku se mění složení rostlinstva a směrem k vrcholu se zmenšuje druhová rozmanitost. Přicházíme k jedné ze zavřených štol a nad námi je skála s křížem. Stezka obtáčí horu, skalisek a velkých kamenů přibývá a otevírají se nám výhledy k jihu a západu. Obcházíme větší skálu, za kterou je křižovatka několika přístupových cest. Poslední desítky metrů a jsme na vrcholu. Je výborná viditelnost a tak si to vychutnáváme. Oblíbenost Hory dokládá slušné množství turistů. Ale nejen turistům se tady líbí, množství motýlů lákají květy pampelišek. Nejvíce je baboček, ale na chvíli se objevil i otakárek fenyklový. Všechno jednou končí a pro sestup volíme širokou lesní cestu od horní stanice lanovky a vracíme se do města.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Ve městě a i po cestě k hoře je mnoho možností se kdekoliv najíst. Na vrchol doporučujeme vzít si sebou pití. S ubytováním také nebude žádný problém. Cestou jsme viděli hodně upoutávek na volné pokoje.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Silberberg je skutečně výjimečná hora, skály nejen upoutají, ale při pohledu na ně se tají dech. Nádherné výhledy do všech světových stran za trochu námahy stojí. Zdejší lesy nejsou tak zdevastované jako ty naše a objevíte zde i staleté velikány. Málokdy se člověk setká s tak značným množstvím motýlů. Kostel a městečko navozuje přání, proč to nejde i u nás. Malý kaz jsme přece jen našli. Najít turistické značení ve městě je nemožné, zřejmě chybí. Za městem je všechno v pořádku.

Ostatní informace

Celá trasa byla okolo deseti kilometrů. Záleží, pro kterou cestu se rozhodnete. Není problém jít sem s dětmi. Pokud nejste fyzicky dobře vybaveni, nebo máte sebou děti určitě nechoďte chodníkem č.1, je velmi strmý a doporučuje se jen pro zkušené chodce. Je možné využít i 700 m dlouhou sedačkovou lanovku na vrchol. Pro trochu vzrušení může posloužit i letní sáňkařská dráha s vozíčky. Informační centrum, kde získáte jak informace tak i materiály o okolí, je naproti nádraží. I když se jedná o Německo, tato oblast je na mapě KČT č. 64 Šumava, Železnorudsko.