skalní města LUŽICKÝCH HOR

Kam a jak jedeme?

Na severu naší země se krom velkých pohoří(Krkonoše,Jizerské hory),rozkládá i poměrně staré pohoří,které láká návštěvníky především svými skalními vrcholky a nebo přímo městy.Řeč bude o Lužických horách.Zasahují od nás i částí do německa(Žitavské hory) a právě tam(téměř pohraniční pásmo),nalezneme překrásné scenerie a skalní velikány.Tato malebná oblast je poblíž měst Kurt Jonsdorf a okolo městečka Oybin.Výchozím místem pro naše tůry je Chata pod Luží(nejvyšším vrcholem-Luž) a nebo v obci Krompach(pod vrcholem Hvozd).Hraniční přechod je také v obci Petrovice(odtud je to na Oybin o něco dále).

Od chaty Luž po zelné na tur.přechod a po červené okolo skalního hradu Falkenstein,dojdeme až do skalního města u města Kurt Jonsdorf.Vede tady také několik okružních cest.Odtud by nás červená dovedla až na Oybin,kde krom skalních měst najdeme také unikátní zříceninu hradu a kláštěra.Trasa je dlouhá cca 15km.Od Krompachu přes vrchol Hvozd cca 8km.

Na našem území taková rozsáhlá skalní města nenajdeme,ale zaujmou nás vrcholové skály.A těch je zde několik.Od Luže můžeme hřebenovkou na skály Ptáčinec.Vděčná oblast sklaních vrcholů je potom okolo Stožeckého sedla(Pětikostelní kámen,Jelení skály).nedaleko odtud se zdvyhá dominantní vrchol Jedlová a pod ní krásná zřícenina Tolštejn.Směrem na západ je ještě masív skal Velká Tisová,Malý stožec,Srní hora.

V jižní části Luž.Hor je nejnaštěvovanější přírodní památka Bílé Skály(nebo také Sloní).Skalní město u Cvikova(Dutý kámen) s jedinečnou odlučností horniny.Pod skalnatým Suchým vrchem nalezneme jedinečnou Ledovou jeskyni Naděje(v ní se led téměř celé léto).Západně od Hrádku nad Nisou jsou potom skalní města Krkavčí skála,Popová skála a romantický Krásný Důl.

Za čím jedeme?

Lužické hory jsou geomorfologický celek a nevelké pohoří na severu Česka, vymezené ve směru od západu Děčínskou vrchovinou a Ještědsko-kozákovským hřbetem na východě. Na jihu ohraničuje Lužické hory Ralská pahorkatina a České středohoří, na severu Žitavská pánev a Šluknovská pahorkatina. Německá část se nazývá Zittauer Gebirge (Žitavské hory).

Hlavní hřeben Lužických hor - Lužický hřbet - probíhá jižně od Lužické poruchy od vrchu Spravedlnost po Horní Sedlo. tvoří jej jednotlivé znělcové a trachytové, vzácně i čedičové kupy spojené do zřetelného hřebene.

Geologicky jsou Lužické hory tvořeny hlavně svrchněkřídovýmí pískovci, kterými v třetihorách na četných místech proniklo žhavé magma, které utuhlo ve formě znělcových a čedičových hornin.

Nejvyšší horou je Luž (Lausche) (793 m n. m.). Celkem deset hor přesahuje hranici 700 m n. m. Kromě Luže to jsou Pěnkavčí vrch (792 m n. m.), známá Jedlová (774 m n. m.), výrazný Klíč (760 m n. m.), Hvozd (Hochwald) (749 m n. m.), Studenec (736 m n. m.), Velký Buk (736 m n. m.), Malý Buk (712 m n. m.), Weberberg (711 m n. m.) a Bouřný (703 m n. m.).

JONSDORF -Lázeňské městečko pět kilometrů od Oybina. Turistickou atrakcí je Nonnenfelsen Klettersteig, což je asi dvousetmetrový skalní hřbítek s fixními ocelovými lany a úžasnou expozicí. Překrásné je celé skalní město.Prochází tudy dvě nauční trasy.

Romantická zřícenina hradu Oybin, stojící na temeni pískovcové stolové hory, je jednou z největších turistických zajímavostí Žitavského pohoří. Hrad byl postaven v místech, kudy již v dávných dobách procházela významná obchodní stezka z Čech do Lužice.
Celému hradu dominuje torzo klášterní katedrály s typickými štíhlými okny v obvodových stěnách. Kostel, vybudovaný za vlády Karla IV. si i po staletích uchovává svou fascinující atmosféru. V letní sezóně se zde často konají koncerty vážné hudby. Klenutá chodba s vyhlídkovými okny, ve které byla umístěna křížová cesta, vede do prostoru hradního hřbitova s renesančními náhrobky, který je dodnes využíván. V nejsevernější části zříceniny je stylová restaurace s občerstvením.
V pískovci vytesané schodiště vede na hlásku - nejvyšší místo hradu, z něhož je nádherný výhled na vrch Töpfer, Hvozd s kamennou rozhlednou, nedalekou Žitavu nebo městečko Oybin v údolí.

Na našem území zmíním skalní město u Cvikova,nazývané také Dutý Kámen je to přibližně 600 m dlouhý zalesněný hřbítek, vybíhající jižním směrem od silnice ze Cvikova do Kunratic asi 0,5 km od Drnovce. Hřbet vystupuje asi 20-30 m nad okolní terén a je tvořen lokálně zpevněným křídovým pískovcem, proťatým po celé délce asi 3-4 m mocnou žílou třetihorní vyvřelé horniny, zvané polzenit. Tato žíla ale nikde nevystupuje až na povrch, takže její existence byla potvrzena teprve při hloubení silničního zářezu v 70. letech 20. století. Dutý kámen je pozoruhodný především sloupkovým rozpadem pískovce.

Bílé skály(kameny), tzv. Sloní kameny jsou izolovaná, morfologicky výrazná skupina asi 20 m vysokých skal 1 km severně od Jitravy na úpatí vrchu Vysoká. Díky příměsi kaolinitu má skalní útvar nápadně bílou barvu a oblé tvary, čímž připomíná hřbety obřích, odpočívajících slonů. Proto jsou tyto skály někdy označovány také jako Sloní skály. Tato ukázka zvětrávání křídových turonských pískovců je od roku 1955 státem chráněna jako přírodní památka .

Přírodní památka Naděje je puklinová pseudokrasová jeskyně v suťovém poli na severní návětrné straně Suchého vrchu v CHKO Lužické hory na severu České republiky nedaleko osady Hamr u Naděje (katastrální území Naděje, část města Cvikov). Vchod jeskyně je v nadmořské výšce 580 m mezi velkými skalními bloky. Vlastní jeskyně je 30 metrů dlouhá puklina orientovaná ve směru východ–západ. Vchod je umístěn v polovině jeskyně, asi šest metrů vysoko nad jejím dnem. V prostorách jeskyně se celoročně hromadí chladný vzduch, který umožňuje tvorbu a přetrvání ledové výzdoby. Nejrozsáhlejší je na jaře v době tání sněhu, kdy puklinami proniká nejvíce povrchové vody a vzduch v jeskyni je dostatečně chladný. Na podzim je v nejnižších polohách jeskyně již většinou jen podlahový led.Jeskyně je významným sociálním místem pro některé druhy netopýrů. Na podzim, po rozpadu kolonií, seznamují samice mláďata s okolními přechodnými úkryty a vhodnými zimovišti. V jeskyni je hojně zastoupen netopýr velkouchý, který je vázán na okolní bukové lesy. Byl zaznamenán i výskyt netopýra velkého, netopýra severního, netopýra vousatého a netopýra řasnatého.Jeskyně Naděje byla dlouhá léta zdrojem ledu. Turistům ji zpřístupnil v sedmdesátých letech 19. století Německý horský spolek ze Cvikova. Její vchod do konce 19. století chránily mříže. Po druhé světové válce se stala volné přístupnou. Odlamování krápníků a zakládání ohňů mělo za následek poškozování ledové výzdoby. Od roku 1980 je proto uzavřena, aby se zabránilo dalšímu poškozování jeskyně.

Pěnkavčí vrch je mohutná znělcová hora (792 m), ležící asi 3,5 km jižně od Dolního Podluží. Její protáhlý masiv je druhým nejvyšším vrcholem Lužických hor a táhne se v délce asi 2,5 km od Ptačince k jihu. Po temeni kopce probíhá rozvodí mezi Severním a Baltským mořem a také hranice děčínského a českolipského okresu, která sleduje dávné rozmezí zákupského a rumburského panství, vyznačené dodnes místy dochovanými kamennými mezníky z let 1704 a 1750. Jejich velká část je však již zničená nebo vyvrácená.Na jihozápadním svahu kopce, asi 0,5 km nad Stožeckým Sedlem je ještě jedna nevelká kupa se starým lomem, z jejíhož vrcholku vyčnívá čedičová skalka, zvaná Pětikostelní kámen (689 m). Z úpatí skalky je pěkný výhled přes údolí Lesenského potoka na Jelení kameny, Jedlovou a Tolštejn, do okolí Jiřetína pod Jedlovou a dále směrem k Rumburku. Jméno skály naznačuje, že by odtud měly být vidět věže pěti kostelů nebo kapliček v okolí. Normálně jsou však vidět jen čtyři: ve Studánce, Dolním Podluží, Jiřetíně pod Jedlovou a na Křížové hoře.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

jak jinak než navštivte chatu pod Luží,jě zde i několik dalších penzionů.Na vrcholu Hvozdu je také restaurace.V německu je několik pěkných vyhlídkových retaurací.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Panoramatické výhledy jsou skutečnou porcí romantiky

Ostatní informace

V oblasti Luž.Hor nemusíte putovat jen po sk.městech,Navštivte rozhlednu na Jedlové nebo na Hvozdu.Štoly v Jiřetíne.Sklářské muzeum v Novém Boru a nebo zř.hr Tolštějn.