Slavkovkský štít – 2452 m.n.m.
Datum v kalendáři ukazuje 28.9. 2005. Naše cesta začala ve 2:15hod. na jednom parkovišti v Ostravě. Jeli jsme dvěmi auty v počtu 10 lidí. Z Ostravy nás vyjíždělo 8, zbylé dva členy jsme nabrali ve Frýdku. Nutno ještě podotknout, že s námi jeli i dvě holky. Naše cesta vedla ze Starého Smokovce, kde jsme dorazili něco po 7 hodině ráno. Už při příjezdu jsem byl hodně zaražený, viděl jsem sice fotky polomů z Tater, ale to co jsem uviděl tam a je to rok co tam řádili vichřice mě opravdu zarazilo. Auta jsme odstavili na parkovišti a vydali se ke spodní stanici lanovky na Hrebienok, kde naše cesta k vytouženému cíli měla začít. Náš původní plán byl jít nahoru po modré značce,ale jak jsme se dozvěděli u lanovky, cesta je neschůdná, kvůli již zmiňovaným polomům. Nedalo se tedy nic dělat a my vyrazili podél lanové dráhy k horní stanici lanovky. Tenhle úsek mi přišel strašně divný…. Pokaždé se šlo nádherným lesem a teď se najednou všude nacházely vyvrácené kořeny. Na Hrebienok jsme vyšli cca za půl hodiny. Tam jsme se chvilku zdrželi, najedli, napili a vyrazili po červené značce na „rozcestí pod Slavkovským štítem“. Ujití této vzdálenosti nám trvalo asi 20 minut. Odtud jsme vyrazili po modré značce na vrchol, rozcestník ukazoval 4:15hod. k cíli. Po další půl hodině chůze jsme došli k vyhlídce. Zde jsme pořídili pár fotek a vyrazili opět dál. Asi kilometr za touto vyhlídkou již končí lesní porost i kleč a dál už jsou jen kamenné balvany a tráva. Tenhle výstup je náročný jak svou délkou a převýšením, ale také na psychiku. Téměř celou dobu výstupu není vidět vrchol a když vylezete na kopce před sebou, tak se objeví další a pak zase další. Ale musím říct, že co se týče výhledu na obě strany hřebene, jsou úchvatné. Po několika zastávkách jsme dorazili na vrchol, hodinky ukazovaly 11:30hod. Vrchol je označen vrcholovou značkou. Dlouho jsme vrcholu nepobyli, jelikož byla mlha a foukal celkem nepříjemný vítr. Vyfotili jsme se u značky vydali se na sestup. Cesta zpátky je zase náročná z hlediska kolen a kloubů, přece jen po nějaké době se to neustálé skákání po kamenech projeví. K autům jsme dorazili asi v 16 hod. a vyrazili zpět na cestu do Ostravy. Na závěr bych si dovolil ještě malé zhodnocení. Tato túra je krásná, za dobrého počasí jsou nádherné výhledy, ale náročná a v žádném případě bych tenhle vrchol nepodceňoval. Počasí se může změnit z minuty na minutu a myslím, že nejen bunda a pití navíc se dá vždycky unést. Dalším rizikem je voda, na Hrebienku je poslední místo kde ji doplnit a vzhledem k tomu že odtud tam a zpět to trvá cca 6 –7 hodin bych tento fakt nebral na lehkou váhu. Přeji všem krásné zážitky nejen z tatranských hor. Jiří Doležal