Slovinsko - od Bledu k moři (2. část)

Tipy na výlet

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (30 fotografií)

Kam a jak jedeme?

Cestu do Slovinska vám ukáže navigace – základní informace najdete také v 1. části článku

Za čím jedeme?

Od jeskyní Postojna jsme nabrali směr Lipice. Asi není třeba zdůrazňovat, že naším hlavním cílem byla návštěva světoznámého hřebčína. Chov plemene lipicánů sahá až do 16. století. Každá válka však pro koně znamenala obrovské nebezpečí. Za druhé světové války byl chov lipicánů dočasně přesunut do městečka Hostouň na Domažlicku, v tehdejších Sudetech. Zpět do Lipice se ale vrátilo pouhých 11 koní. Dnes jich tu v areálu hřebčína najdete na 350! V jízdárně můžete sledovat představení drezury, nebo se můžete po areálu hřebčína projet vozem, taženým právě lipicány. Asi nejhezčí ale je, když se kolem vás jen tak prožene stádo, které právě ženou do jiné části hřebčína.

Z Lipice je to k moři už jen kousíček. Slovinské pobřeží měří jen něco přes 40 km a logicky tak nemůže konkurovat sousední Itálii, nebo Chorvatsku. Ale i na těch pár kilometrech lze najít pláž ke koupání, nebo pěkné, historické městečko. Právě takový je Piran a procházku po něm si nenechte ujít. A tu procházku myslím doslovně, protože jeho historické uličky jsou tak úzké, že autem se do nich určitě nevejdete. Výhled na celé městečko a zároveň na okolní moře si nejlépe užijete od katedrály Sv. Jiří – která je na vyvýšenině nad městem. Při procházce od přístavu k majáku se nadýcháte čerstvého mořského vzduchu – pokud tedy zrovna neudeří „bura“ (silný vítr, které rozbouří moře) – která by vás skoro odfoukla.

Od moře už směřujeme zase „domů“. Cestou ale ještě navštívíme jeskyně Škocjan. Mám-li být upřímný, nedovedl jsem si představit, čím by mě asi tak mohla překvapit návštěva dalších jeskyní. Jeskyně Postojna jsou tak obrovské a úžasné, že asi ani překonat nejdou, nebo jo?!? Jeskyně Škocjan jsou jiné. Jejich hlavní předností nejsou počty sálů, nebo krápníků – i když těch je tam taky dost. Jejich hlavní předností je řeka, resp. kaňon, který řeka v podzemí do skály „vyhlodala“! Když dojdete k místu, odkud se vám otevře pohled na větší část obrovského podzemního kaňonu (který je opravdu jen částečně nasvícen reflektory) patrně stejně jako já, zůstanete stát s hubou otevřenou – a to doslova! Skutečně jsem se několikrát přistihnul, že jen stojím, překvapeně zírám a „na mandlích mám průvan“! Ten pohled je prostě neskutečný – je to jako část Grand Canyonu, ale pod zemí. Výška kaňonu od vodní hladiny ke stropu je až 146 metrů. Zhruba v ½ této výšky vede luxusní turistický chodník (pokud nemáte rádi výšky, tmu, nebo podzemní prostory – je to tu pro odvykání vašich fóbií ideální místo). Slovo luxusní jsem použil záměrně, protože občas zahlédnete i místa dřívějších prohlídkových tras, po kterých (ač netrpím žádnou z výše uvedených fóbií) bych až tak rád a radostně nešel. Hučící řeka hluboko dole pod vámi, teplota kolem 12°C a jen částečné nasvícení dodává místu skutečně unikátní, temnou atmosféru. Nádhera – však jsou také jeskyně Škocjan zařazeny od roku 1986 ve světovém dědictví UNESCO. Po prohlídce podzemí ještě doporučuji dojít na vyhlídku (kousek od horní stanice lanovky vpravo). Je z ní pěkný pohled na propast s řekou a kostelíkem nad propastí.

Hlavní město Slovinska - Lublaň (slovinsky Ljubljana – cca 280.000 obyvatel) na turisty dýchne svěží atmosférou. Městem protéká krásně čistá řeka Ljubljanica a nad městem se tyčí Ljubljanski grad. Na ten se můžete dopravit buď lanovkou, nebo pěšky. Samotný hrad byl moderně opraven – najdete tu kov, sklo a další prvky moderní architektury, spojené s původní stavbou hradu. Je pouze na vás, jestli vás tento styl osloví – přiznám se, že osobně jsem zastáncem spíše „tradičnějších“ postupů při opravách památek. Každopádně výhled z hradní věže je parádní a nabídne pohled na celé město a částečně i na Julské Alpy. I z hradní věže můžete obdivovat dílo místního věhlasného architekta J. Plečnika – například unikátní Trojmostí či budovu knihovny.

Dole pod hradem si na tržišti můžete nakoupit. Tak široký sortiment zeleniny, očividně čerstvé a kvalitní mohou naše supermarkety místním prodejcům bohužel jen tiše závidět. Na trhu ale neseženete „pouze“ zeleninu, sortiment je širší - od klobouků, přes zeleninu až po proutěné košíky.

Poslední a opravdu kratičkou zastávkou při naší cestě po Slovinsku byl Maribor. Konkrétně pak nábřeží řeky Drávy, kde je vysazena Stará Trta - nejstarší réva na světě, která stále plodí. Její stáří je odhadováno na více než 400 let! Štěp této révy byl nedávno vysazen i na Pražském hradě – tak doufejme, že se jí bude i u nás dařit stejně dobře, jako v jejím domovském Mariboru…

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Záleží podle chuti a peněženky - v Ljubljani najdete prvotřídní restaurace, ale i stánek kebabem. Vegetariáni si určitě přijdou na své na trhu - ta zelenina vypadala opravdu úžasně!