Špindlerova bouda – Wielki Staw.

Kam a jak jedeme?

Modrá obloha je předzvěstí dalšího slunečního dne. Tak se rychle nasnídat a hledat autobusovou zastávku. Ta nejbližší je v severní části Špindlerova Mlýnu na levém břehu řeky Labe. Odtud jezdí autobusy ke Špindlerově boudě. Ten náš jede na minutu přesně. Projíždí údolím Labe a o něco později se již šplhá úzkou horskou silnicí s mnoha zatáčkami, aby svoji jízdu zakončil v sedle hřebene Krkonoš nedaleko výše jmenované boudy. Nejeli jsme sami, autobus byl plně obsazen a během chvilky se turisté rozbíhají na různé strany. Jsme tady poprvé a dnes bychom chtěli dojít alespoň k vyhlídce na jezero Wielki Staw. Tak se ještě trochu porozhlédnout a můžeme jít.

 

Za čím jedeme?

Od Špindlerovy boudy ( 1198 m.n.m.) vycházíme po červené. Jedná se o stezku Česko – polského přátelství. Ta hned za chatou začíná stoupat a od odbočky k chatě na polské straně ( Schronisko odrodzenie ) se mění i její povrch. Odtud se jde po kamenité stezce, která je místy dosti rozbitá. Tady již jdeme po polském území. Hora po pravé straně by měla být Malý Šišák ( 1440 m.n.m. ). Na jejím svahu je velmi hezké kamenné moře. V okolí stezky jsou rozměrné porosty kleče a cesta je stále horší. Je vidět, že i o hodně mladším turistům to po ní moc nejde. My starší se občas musíme zastavit a vybírat, kudy vlastně jít dál. Otevírají se zajímavé pohledy do polské roviny. Po levé straně je hora Tepy Szczyt ( 1387 m.n.m.). Cesta tudy prochází po vrstevnici a přes kleče v jejím okolí toho moc nevidíme. Jakoby vyrostla z kleče se před námi vynořuje skála a když k ní dojdeme zjistíme, že se jmenuje Slonecznik a jsme tady ve výšce ( 1420 m.n.m.). Nad námi je Stříbrný hřbet ( 1490 m.n.m.). Na východě jsou Luční hora ( 1555 m.n.m.), o metr nižší Studniční hora a i samotná Sněžka ( 1603 m.n.m.). Je čas na krátký odpočinek.

Když jsme došli až sem tak to musíme zvládnout i k vyhlídce na jezero. Od skály začíná mírné klesání a přibližně po 15 minutách se v hloubce pod námi objevuje hladina jezera. Wielki Staw je jedno ze dvou krkonošských jezer ledovcového původu. Nachází se v nadmořské výšce 1225 metrů. Jeho rozloha je 6,5 ha a dosahuje hloubky až 25 metrů. Nad ním se vypíná 180 metrů vysoká žulová stěna. Zajímavostí je, že v jezeře roste poměrně vzácná vodní kapradina šídlatka jezerní. Pohled na jezero je pohádkový a tak z několika míst objevujeme jeho krásu. Čas o něco pokročil a sluníčko o sobě dává vědět stále víc. Rozhodujeme se pro návrat a žádná idylka to není. Potkáváme několik skupin turistů a na těch starších je vidět únava. Stín nikde a tak vítáme i mráčky, které sem tam slunce zastíní. Konečně je vidět kamenné moře na Malém Šišáku a jsme docela rádi, když se pod námi objevuje Špindlerova bouda. Konec dobrý, všechno dobré.

 

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Chtěli jsme něco sezobnout ve Špindlerově boudě. Více jak polovina stolů byla obsazena, ale obsluha nikde. Po čtvrthodince čekání odcházíme. Navíc máme i trochu štěstí a po deseti minutách nás autobus již veze do Špindlerova Mlýna. Tady jsme byli ubytováni v hotelu sv. Hubert. Navíc pivko Krakonoš bylo dobré a s jídlem jsme byli také spokojeni.

 

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

I když jsme ušli něco mezi 8 až 9 kilometry, dalo to docela zabrat. Především vedro na hřebenech jsme nečekali. Ale hory a samotné jezero nám námahu bohatě nahradily. Tato část Krkonoš je moc hezká a turistů tady také moc nechodí. Nám se tady líbilo.

 

Ostatní informace

Celkové převýšení bylo kolem 200 metrů, velká část se jde po vrstevnici. Negativem je hodně špatná cesta. Cena za jízdné na Špindlerovu boudu je 50, - Kč a neplatí na této lince žádná sleva.