Stezka Živé vody

Kam a jak jedeme?

Do Jeseníku, přesněji do lázní, tedy na Gräfenberk. Vzhledem k tomu, že i přes momentální uzavření Červenohorského sedla zůstává naštěstí okresní město celkem dobře přístupné z vnitrozemí přes Ramzovské sedlo, nebudu upřesňovat detailní průběh spojení, beztak hlavní pohyb nás čeká v místě a bude to pěškobusem.

Za čím jedeme?

Lázně Jeseník, proslulé vodoléčebnými metodami, které tady založil Vincenz Priessnitz jsou lázně přírodní, neléčí se zde tedy jen v prostorách lázeňských budov a pavilonů, ale předpokládá se i aktivní spoluúčast léčených. Ano další léčebnou metodou je pohyb. Dnes už se nepoužívají poněkud „neortodoxní“ metody, které v době založení vyžadoval po svých pacientech sám Priessnitz. Tehdy lázeňští hosté prováděli i běžné domácí práce jako úklid, zametání, ale i štípání či řezání dřeva.

Dnes se tyto fyzické aktivity přenechaly na vůli léčených. Kromě různých tělocvičen, nebo plaveckého bazénu se předpokládá, že pacient vyrazí i do přírody, která je naštěstí v okolí lázní velmi přitažlivá. K tomu složí několik turistických tras kolem lázní a v blízkém okolí pak přímo vlastní vlastní značené lázeňské okruhy. Do soustavy lázeňského značení byl zahrnut i zřejmě nejdelší okruh, původně naučná Stezka živé vody, která je naším hlavním cílem.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Pokud nemáme sebou nějakou svačinu, nasytit se můžeme přímo v lázních v dostatečném množství občerstvoven i běžného obchodu. Žízeň pak můžeme zahnat na spoustě cílů přímo po trase.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Výlet můžeme začít někde u centrální orientace (u Informačního centra). Možná poněkud zmatečně působí nový systém značení lázeňských okruhů. Ty byl v letošním roce zcela předělány, klasické turistické značení (psaníčka, nebo naučné stezky s úhlopříčným pruhem) je nahrazené plastovými tabulkami s šipkami v různých barev doplněné pro další rozlišení stejnobarevným pruhem pod (vedle šipky). Ve významných místech jsou tabulky doplněné i kilometráží. To na úvod. Samotným výchozím místem okruhu je u Jitřního pramene, kam nakonec můžeme dojít i s pomocí vedení běžné turistické značky (červené). Samotná stezka je značená tmavě červenými šipkami s dvěma pruhy. Cestou možná narazíme na zbytky původního značení, které bylo v podobě vodního krystalu, čili něčeho co vypadá jako sněhová vločka. Modrá na bílem pozadí. Okruh je vytýčen jednosměrně (dá se projít i obráceně, ale pak je obtížnější orientace). Od rozcestí U Jitřního pramene směřujeme zprvu podél červené TZ (a velmi často se s turistickým značením budeme setkávat).

Hlavním posláním stezky je představení lázeňských pramenů na svazích Studničního vrchu. Již od Priessnitzových dob se prameny udržovaly a u řady z nich postupně vznikly i pozoruhodné stavbičky, pomníčky nebo mohyly které měly poutníky lákat k návštěvě místa. Prameny nesou jména zakladatele lázní, významných lékařů či nesou pojmenování po vděčných uzdravených pacientech. V tom posledním případě bych to opravil na skupiny pacientů, protože prameny nesou jména různých národů, států či měst, odkud lázeňští hosté přijížděli.

Pomníčky u pramenů byly většinou budovány v druhé polovině devatenáctého století a dá se říci, že ve šťastnějších dobách byly i udržovány. Bohužel socialistická doba nějak pozapomněla na dědictví doby minulých, takže se udržovalo co bylo na očích, co bylo schované v hlubokém lese, na to se leckdy zapomnělo (navíc spousta toho bylo po Němcích). Naštěstí skupina mladých ochránců přírody z Jeseníku, tamějších Brontosaurů nechtěla tyto památky zanechat v zapomnění a postupně se povedlo řadu z nich upravit či přímo opravit. Samozřejmě jim k tomu dopomohlo i vedení lázní a nakonec i Lesy ČR, které velkou část lesů kolem lázní spravují. Okruh provádí návštěvníka kolem celého Studničního vrchu, jde tedy celkem o regulérní horský výlet, vystoupat musíme o nějakých 300 výškových metrů, nejvyšším místem je zřejmě rozcestí u Ripperova kamene, které není o moc níže než je Studniční vrch (kdo by chtěl, může se po žluté značce podívat k vrcholu). Stezka vede někdy po stávajících lesních cestách, někdy z nich odbočí souběžnou pěšinou. Zhruba za zmíněným Ripperovým kamenem sestupuje po pěšinách západního úbočí Studničního vrchu leckdy po již zapomenutých stezkách. Naštěstí, pokud se pěšina ztrácí, jsou kolem leckdy vyskládané řady kamenů. Kromě tabulí naučné stezky je trasa doplněná i několika uměleckými výtvory, přesněji o různé dřevořezby. Vykoukne na Vás nějaká divoženka, víla, černokněžník poloskřet či vodník. Narazíte i na jakýsi totem nebo permoníka.

Ostatní informace

Musím se přiznat, že jako přece jen konzervativnějšímu turistovi se mi líbila trasa víc než dost, hlavně i kvůli tomu horskému terénu. Skoro bych řekl, že je lepší než atrakce v podobě Balneoparku, kde má přeci jen návštěvník vše v místě, tady se musí trošku přičinit.

Navíc teď na podzim je Jeseník oázou slunce, kam jezdíme při podzimních inverzích, protože přes hory ta mračna většinou nepřelezou.

http://stezka.jeseniky-brontosaurus.cz/