Stožec - klidné místo tiché Šumavy

Kam a jak jedeme?

Do Stožce se dostanete samozřejmě autem a dojít se sem dá i pěšky nebo dojet na kole po některé z turistických značek. Snadnou dostupnost Stožce zajišťuje i pravidelné železniční spojení motoráčkem z Volar nebo Nové Pece, které přes Černý Kříž a právě Stožec míří do Nového Údolí. Spojení je zajištěno několikrát denně v závislosti na právě panující sezóně.

Za čím jedeme?

Motoráček , vrnící si to po své pravidelné trase z Volar přes Černý Kříž do Nového Údolí, zahoukal a odfrčel si to směrem k bavorské hranici. My stojíme na malém šumavském nádražíčku a pomalu se rozhlížíme, v jakém prostředí vlastně budeme trávit týden své dovolené.

Jsme ve Stožci – největší obci jižní části NP a CHKO Šumava a první dojem není špatný. Sice se tu ještě nepodařilo úplně zakrýt stopy socialistické výstavby ze 60. let minulého století, ale svou atmosféru obec má. Snad nejpopulárnějším místem, kromě infocentra NP Šumava, je zdejší hotel Pstruh na pravém břehu Studené Vltavy a svůj půvab si zachovala jak nedaleká schwarzenberská lesovna, tak dřevařské domky, připomínající minulost Stožce.

Stejně tak jako se dřevo okolních lesů zapsalo do historie obce, tak i železnice výrazně ovlivnila život zdejších obyvatel. Psal se rok 1910, když šumavské končiny zažily věc do té doby nevídanou. Ostrý hvizd lokomotivní píšťaly rozťal hluboké ticho okolních hvozdů. Do té doby řídce osídlené příhraničí oživlo supěním lokomotiv mířících až do bavorského Pasova. Nejen lidé, ale třeba i výrobky zdejší Bienertovy továrny na výrobu ozvučných desek využívaly ke své dopravě tohoto stále oblíbenějšího druhu dopravy. Bylo by tomu možná až dodnes, kdyby nepřišla 2. světová válka a roky následující. Osobní Doprava na zdejší železniční trati skončila v roce 1958, zatímco nákladní byla provozována, ač je to paradoxní, po celá dlouhá léta komunistické vlády, byť ve značně omezené míře. V roce 1976 bylo rozhodnuto o ukončení provozu na bavorské straně, kde byla železniční trať v délce několika kilometrů snesena. Dnes už tudy znovu projíždí vlaky, jejich pouť však končí na státní hranici v Novém Údolí a zatím nic nenasvědčuje tomu, že by mělo v dohledné době dojít k obnově trati na bavorské straně. Nádražní budova ve Stožci už také neplní svůj původní účel. Objekt dnes nabízí služby turistům a cestující čekající na vlak se musí spokojit s byť novým a vkusným, přesto pouhým přístřeškem.

Historie obce samotné není příliš dlouhá. První zmínka o obci Tusset (německý překlad názvu Stožec) se datuje teprve rokem 1769, kdy sem kvalitní rezonanční dřevo šumavských smrků přilákalo dřevorubce a ti zde založili osadu. Že byl zdejší kraj dost divoký svědčí událost z roku 1850, kdy se bavorští pytláci utkali se zdejšími lesníky. Že to nebyla žádná selanka, svědčí fakt, že místní lesníci se museli opevnit v objektu dnešního hotelu Pstruh a že na obou stranách bylo několik mrtvých a řada zraněných. I přes tento fakt počet místních obyvatel utěšeně vzrůstal. Byl to velký kontrast, který přinesly poválečné roky do života obce. Zatímco v roce 1930 zde a v přilehlých osadách žilo 2 811 obyvatel, po 2. světové válce jich zůstalo necelých šest stovek. Ani tento stav však nebyl definitivní. Vlivem komunistických represí počet domorodců dále klesal a dnes se ustál na necelých 2 stovkách stálých obyvatel.

Své kouzlo pro návštěvníky Stožce má i jeho okolí. Je tu proslulá kaple Panny Marie, zbudována roku 1791 a přestavěná v roce 1804. V minulém století byla kaple do¨konce odstraněna. Naštěstí však v roce 1988 doslova vstala z trosek a dnes se můžeme znovu kochat její krásou. Je tu i Stožecká skála, Soumarský most stojící na místě bývalého dřevěného, nádherné výhledy se nabízejí z hraniční hory Třístoličník a 5 kilometrů od Stožce najdete i Schwarzenberský plavební kanál. Ale hlavně je tu všude Šumava se svou tichou krásou, kterou jen občas rozčísne houkání motoráčku. Tak tedy vítejte ve Stožci!

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Ubytování i stravování je možné hned v několika pensionech. Za všechny uveďme již zmiňovaný hotel Pstruh.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Klid, osobitá atmosféra a pro nás již nezvyklé ticho, rušené jen šuměním Studené Vltavy - to najdete ve Stožci v každém ročním období.

Ostatní informace

Pár korun za motoráček, 30 Kč za turistickou známku v info centru, nějaká ta útrata za občerstvení - to není nijak přemrštěná cena za to, co nám Stožec a jeho okolí nabídnou.