Strážov, městečko v podhůří Šumavy.

Kam a jak jedeme?

První písemná zmínka o tomto městečku je z roku 1352, ale místo je daleko staršího data. Původně zde stála strážní tvrz a k současnému názvu místa již nebylo daleko. Hlavním úkolem bylo udržování obchodní stezky z Bavorska do Čech a vybírání cla. Strážov ve středověku patřil k panství hradu Opálky. Význam osady stoupl až v polovině 15. století, kdy se zde začalo těžit stříbro a olovo. V roce 1524 udělil obci král Ludvík Jagellonský městská práva a znak. Černým datem byl rok 1641, kdy město bylo vypleněno a vypáleno Švédy. V 18. století se zde rozšířilo paličkování a od roku 1896 zde byla založena krajkářská škola. Přetrvala až do roku 1953, kdy ji komunisté zrušili. A o rok později přišel Strážov i o statut města. Přesto se zde zachovalo dosti památek a v roce 2003 tady byla vyhlášena městská památková zóna. Opět městem se Strážov stal až v roce 2007. Mají zde i městskou část Hradčany, krásné staré domečky a nově vydlážděné náměstí, na kterém začíná naše cesta městem a okolím.

Za čím jedeme?

Náměstí vévodí radnice z roku 1858. Před radnicí stojí socha sv. Jana z Nepomuku z 19. století a nedaleko ní objevujeme „kámen doteků“. V malém parčíku v severní části náměstí je pomník padlým v I. a II. světové válce. Pokračujeme ke zdejší nejstarší památce, kostelu sv. Jiří. Ten byl postaven v raně gotickém slohu ke konci 13. století. Věž byla přistavěna až ve století 19. Zajímavou budovou je fara, ale poté se již těšíme z krásných domečků a uliček na svahu pod kostelem. Z opačné strany se vracíme na náměstí a vycházíme po silnici do Běšin z města, s cílem najít zdejší židovský hřbitov. Ze silnice odbočujeme asi 200 m za benzínovou pumpou vpravo, na lesní cestu. Objevujeme malý rybníček a vychutnáváme si barvy podzimu. U rozlehlé louky, opět odbočujeme vpravo, kde je na svahu Smrkové hory stará, lípová alej. Jdeme podle ní k okraji lesa. Při lepší viditelnosti to musí být místo dalekého výhledu. Ke konci aleje odbočujeme vlevo a o kus dál je již vidět brána hřbitova. Podle náhrobních kamenů se jistě jedná o velmi starý hřbitov, možná že byl založen již před 500 až 600 léty. Stejnou cestou se vracíme do města a ještě zacházíme na hřbitov. Vyhlídku na Vinném vrchu s výhledem na Šumavu si musíme nechat, z důvodu špatné viditelnosti, na příště. Čeká nás ještě druhé náměstí, kde jsou hezké budovy škol a kašna z roku 1863. Zde naše vycházka končí.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Občerstvení jsme ve městě sice nehledali, ale hospoda na náměstí byla zavřená. Pití většinou nosíme sebou. Ubytování se zde nebo v blízkém okolí zcela jistě najde.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Strážov je mimořádně hezké městečko. Hlavně část za kostelem je jako z pohádky. Domky a úzké uličky jsou prostě kouzelné. Hezký je pohled od kostela k severu, kde je vidět hrad Klenová. Les pod Smrkovou horou je místo pro romantické duše. Na židovském hřbitově se nachází jakási vyrovnanost a klid duše. Krásné místo, které postupně ovládají šlahouny břečťanu. Na této vycházce prostě převládla spokojenost, snad jen ty výhledy mohly být lepší.

Ostatní informace

Strážov je na mapě KČT č. 64 Šumava – Železnorudsko. Celá cesta je kolem 5 km a pouze stoupání po svahu Smrkové hory je náročnější. Pod městem jsou staré štoly, do kterých je přístup pouze ze sklepů některých domů. Na radnici je pamětní deska akademického malíře Václava Souška. Jeho některé obrazy lze vidět v budově radnice. Do města vedou silnice z Janovic nad Úhlavou a Běšin. Parkování je na náměstí. Nejbližší vlakovou stanicí jsou Běšiny na trati č. 185 z Klatov do Horažďovic předměstí. Kámen doteků je v podstatě prostředníkem mezi člověkem a zdejším krajem.